Möbiova kočka má jednu stranu a jednu hranu. Až na to, že v téhle knize žádná kočka není, pokud nepočítáte název kapely Möbius Cat se svým frontmanem mlokem Axelem. Ale najdete tu třeba červí metro, nemrtvé, chiméry, obskurní hudební reference nebo roztomilá morčátka. A to všechno v Praze.

Co by to bylo za život, kdybyste si nemohli jednou za čas vyrazit na pořádné kraví dostihy? No myslel jsem si to, už si jej bez nich nedovedete ani představit, že? Tak to byste perfektně zapadli do druhého dílu lapálií kostěných přátel.

Na začátek této recenze si vypomohu přirovnáním k docela jinému odvětví zábavy, a sice k videohrám. Videoherní trh v dnešní době z velké části opanuje firma Ubisoft. Dříve inovativní a velmi oblíbené studio, dnes terč mnohé kritiky. Proč to, ptáte se? Ubisoft se začal příliš opakovat. Začal používat šablonu, která je znatelná v naprosté většině jeho her, dokonce i v těch, pro které nebyla nikdy určena a překáží v nich. Lidé začali mít oprávněný pocit, že za své peníze dostávají to stejné, jenom v novém kabátku s líbivější grafikou. Pro mě je DC v tuto chvíli Ubisoftem komiksu.

Pražský Comic-Con se nezadržitelně blíží! Už máte vstupenky a těšíte se? Nebo je vám to srdečně jedno a radši si budete doma číst? Lístky jsou stále k dispozici!

Ať už by PAX: Draugova oběť dopadla jakkoli, než se na ní podíváme, je nasnadě zhodnotit a shrnout celou sérii. PAX totiž dorazil úspěšně k poslednímu dílu, a tak se sluší a patří shrnout, zda to stálo za to.

 Je to jedno z velkých žánrových klišé. Superhrdinu si někdo někam pozve pod průhlednou záminkou a následně se ho snaží zničit. A hrdina se samozřejmě nedá. Zhruba tak je to i s Černou rukavicí.

Po osudovém zimním konkláve cechu smrtek se cesty Rowana a Citry nadobro rozdělily, přesto se ale učedníci ctihodného smrtky Faradaye v jednom bodě scházejí – chtějí v cechu nastolit pořádek.