Pamatuji si, jako by to bylo včera: vstoupil jsem do Levných knih a hned z prvního pultu na mě svou katanou mířil zarostlý Keanu Reeves. Že prej kniha podle filmu 47 Roninů, s japonskou tématikou a za pár kaček, jasná volba. Nic moc jsem od toho nečekal, takže mé následné nadšení mohlo být o to větší. Dobrý příběh z exotického prostředí, parádně jsem si knihu užil. Logicky mi pak musela padnout do oka letošní gamebooková novinka s podobným názvem.

Na druhém místě se v Sardenských legendách 2024 umistíla povídka Svědomí od Rostislava Kafky. Užijte si čtení tohoto Poeovského hororu.

Tématem Sardenských legend 2024 byla Pětiletka. A vy si už teď můžete přečíst vítěznou povídku Cizí peří a sny z pera Ireny Liškové.

Naši milí sardenští čtenáři a vůbec všichni příznivci i přispěvatelé,

Michal Březina – nikoli ten krasobruslař, naštěstí – je nejen grafik. Narodil se roku 1977 v okolí Aše a v následujících letech začal poznávat, jak zábavné je udivovat učitelky českého jazyka obskurními slohovými pracemi. Své první texty uplatnil jako zpěvák několika metalových kapel (Ephell Duet, Sitra Achra, Cassage, Štáb ZS-CO, hostoval u Onanizer a Empty Feeling). V téže době také křižoval stopem po Evropě. Roku 2016 ohromil společnost Albatros Media a.s. svou hravou sci-fi Měsíční deník, jež předkládá osobité zážitky posledního českého kosmonauta Marcela Šebesty na Měsíci roku 2081. V roce 2018 vydal hororovou povídku Mensibia v antologii Uchovej mou duši (2018). V časopise Pevnost uveřejnil povídky PARAZIT a Zabiják z Kaichanu (2017). Je šéfredaktorem e-magazínu Vanili.cz, spolupracuje s časopisem Howard. Věnuje se grafickému designu. V současnosti Michal Březina spoluvytváří každou knihu nakladatelství Golden Dog. Ženatý. Má dceru Johanku.

Rudolf Pokorný (1853-1887) patřil mezi ty české básníky, kteří v devatenáctém století navštívili Slovensko, a to v letech 1879, 1880 a 1885.
Výsledkem cest byla řada básní, které samozřejmě oslavovaly především přírodní krásy a rázovitý život zdejšího lidu. Pokorného však navíc zaujala i temná postava Čachtické paní.

Fantasy hry na hrdiny (jak stolní, tak často i počítačové) stojí na koordinaci skupiny dobrodruhů různých profesí i morálních zásad. Tato skupina se musí protloukat drsným světem, ve kterém jednotlivci nejsou schopni přežít. Dynamika odlišných postav dělá v tomto konceptu velkou porci zábavy. Když se však hry na hrdiny přenesly do literární podoby, vznikla z toho sólo záležitost: statný rek projíždí krajinou na svém oři, sráží nepřátele jako kuželky a v jednočlenné armádě zachraňuje domovinu od veškerého zla. Je to pochopitelné zjednodušení, ale není to škoda? Oliver Hulme se ve své nové herní knižní sérii Legendární království pokusí na tuto otázku odpovědět.

Představte si, že otevřete dveře například do čarovného knihkupectví a místo zaprášených knih vás přivítá průvodce napříč světy plnými snů, roztodivných tvorů nebo třeba padlých hvězd. Tím průvodcem by mohl být Neil Gaiman – muž, jenž trochu připomíná postavu ze svých knih: nenápadný na pohled, ale když začne vyprávět, dokáže přivolat staré bohy, strašidelné bytosti i lidi, kteří mají do obyčejnosti občas víc než jen daleko.