Do sféry fantastiky zabrousila Radka Tomšů zhruba před šesti sedmi lety. Od roku 2016, kdy zvítězila v kategorii mikropovídek v CKČ dílkem Škvarky si prošlapává cestičku soutěžemi a její povídky nezůstávají bez povšimnutí porotců. Město slov, které napsala exkluzivně pro Sarden, vás zavede do obyčejného města s obyčejnými starostmi radních i obyvatel. Až na to, že jsou to slova. A jestli tomu nerozumíte, musíte si je přečíst! Rozhodně to stojí za to, protože tahle hříčka je víc než jen slovní.

ROZHICOVANÉMU LÉTU ČELÍ PEVNOST CHLADEM VESMÍRU, LEDOVÝM HOROREM A DĚSIVĚ NAFIALOVĚLOU OBLOHOU PUSTINY. VÍTEJTE V SRPNOVÉM ČÍSLE, V NĚMŽ SE DOSTALO SNAD NA VŠECHNY FANTASTICKÉ ŽÁNRY.

Prázdninový nedělník na velmi zajímavé téma si pro vás připravil spisovatel Oskar Fuchs:

Popkulturní odkazy v knihách, filmech, seriálech komiksech a videohrách, zkrátka médiích, jsou poměrně rozmanitou disciplínou. A já je miluji. Přiznávám se bez mučení.

Avrana Kernová túžila teraformovať planéty vhodné pre ľudstvo, a jej opičiu civilizáciu. Vďaka nanovírusu mala byť evolúcia opíc rýchla. Lenže... Kernová mienila a ironický vesmír menil. Takže je vo vesmírnom korábe namiesto civilizovaných opíc partička vysoko inteligentných pavúkov portia labiata. Letia vesmírom s ľuďmi, ktorým rovnaký nanovírus pomohol prijať portite za rovnocenný druh. Dohliada na nich Kernová v podobe UI. Zachytili signály vysielané neznámou civilizáciou. Keďže ľudia, portie aj niečo, čo bolo kedysi Avrana Kernová, sú nadmieru zvedaví, idú si po odpovede...

Přečtěte si ukázku z povídkové sbírky Františka Kotlety, kterou vydává Nakladatelství Epocha.

Čtrnáct dnů uplynulo jako voda. Co byste neměli nechat v knihkupectví tentokrát? 

Začal červenec a zdá se, že bychom mohli mít o dost víc důvodů k všemožným radostem a radůstkám, než jsme měli před čtvrtrokem. Neviditelný nepřítel, který dočasně ochromil celou planetu, sice nezmizel, ale jeho kouzelná moc zeslábla. Pokud člověk pomine pražské metro, některé oblasti Moravskoslezského kraje a zdravotnická zařízení (tři světy zjevně propojené temným prokletím), obejde se po více než třech měsících dušení bez roušek. Ale hlavně – začaly prázdniny!

Keby som sa spýtala či máte radi poéziu, asi by sa vás našlo len pár, ktorí by prikývli. Napriek tomu, že básne, ak viete, ako na ne, sa dajú pomerne ľahko pochopiť, netešia sa v dnešnej dobe obľube, akú mali kedysi. V časoch, ani nie tak dávnych, ich čítal takmer každý. Vychádzali v zbierkach, no aj v novinách a časopisoch. Doba sa mení a čo bolo, to bolo. Minulosť sa už zrejme nevráti. No nikdy nehovorme nikdy, pretože o taký comeback poézie sa snaží Jan Hlubek so svojou Trpkou hodinou. A nejde o takú hocijakú veršovanku, je hororová...