Dovolte mi na začátek recenze citovat klasika, kterého nebude 90% čtenářů/ek Pupíků znát. Tenhle výrok Arnolda Rimmera mi přijde jako brilantní shrnutí osmého sešitu Pupíků.
RIMMER: Nakonec se staneš tím, co nejvíc nenávidíš. Jen se na sebe podívej. Urážlivý, bezohledný, cílevědomý, necitelný. Podobáš se mi víc než já sám.

V loňském roce prolétla éterem prázdná informační bublina o připravovaném pražském ultra super mega conu, která nakonec dle očekávání s hlasitým lupnutím splaskla. O to těžší startovní pozici měl v přípravné a lákací fázi Comic-con. Za tím prvně zmiňovaným byli jacísi lidé, o kterých mezi fantazáky nikdo nikdy neslyšel. Posměváčci a nevěřící měli se svými pochybnostmi pravdu a byli na koni. Jenže! Za Comic-conem, poprvé oficiálně avizovaným na loňském, posledním PragoFFestu, stojí lidé, kteří moc dobře věděli, co dělají. A co je důležitější, mají nedocenitelné zkušenosti s organizováním takových akcí v českých luzích a hájích. A to už něco znamená. Posměváčci a nevěřící si sice vedli dál svou, ale realita jim tentokrát za pravdu nedala a šla si svou cestou.

Nedávno jsem tu zmiňoval příběh naprosto zásadní pro moderní upírský mýtus. Draculu. A stejně jako je Dracula důležitý pro všechny moderní upíry, tak je Válka světů od Herberta George Wellse zase zakládajícím románem mimozemské invaze. A stejně jakou v případě Draculy, i zde nezůstalo jen u knihy – kráčející třínohá monstra opékající pěchotu i bojové vozy plamennými paprsky, to si prostě říká o adaptaci. 

Někdy je pro úspěch třeba porušit vlastní zásady a uzavřít dočasné příměří s těmi z druhé strany barikády. Své o tom ví Amanda Wallerová se Sebevražedným oddílem, u níž se tentokrát inspiroval i sám pán stínů, Batman.
Autoři se v Já jsem sebevražda rozhodli napsat příběh o závislosti, traumatu, sebeobětování, přátelství, lítosti a lásce. To již na první pohled vypadá jako přeslazený patetický doják. Jak se s ním tedy popasovali?

Jedného dňa stroje zistili, že ľudstvo je zbytočné a na problém našli najľahšie riešenie. Vyvraždiť nás. Ak sme chceli konkurovať strojom, prístrojom, UI a iným vlastným výmyslom, museli sme vytvoriť človeka schopného s nimi bojovať. Najúčinnejšou zbraňou hromadného ničenia všetkého, čo nemalo DNA, sa stal muž, ktorý bol viac strojom než človekom. Nevadí, účel svätí prostriedky. Kyborg sa volal Rust alebo R211920. A vďaka tomu, že trošičku zošalel, zvládol zlikvidovať nepriateľa takmer sám.

Slečna – či paní? – Eylonwai tady nedávno zveřejnila článek, kterým v sobotu po ránu leckomu zčeřila žluč. Mne nevyjímaje; ani ne tak tím, CO hlásala, jako spíš tím, JAK... (Že to celé mělo velmi útočný tón, mi přestalo připadat až při čtvrtém čtení; pocitu, že je mi tu vnucováno něco, o co ani v nejmenším nestojím, jsem se nezbavil dosud – ale o tom až nakonec.) Diskuse pod onou statí je velmi výživná, a leccos z toho, co tam padlo - hlavně reakci Leoše Kyši -, bych ochotně podepsal. Sám jsem ale měl pocit, že budu potřebovat trochu víc místa... Takže tady to máte. Jen mějte na paměti, že mluvím sám za sebe – aneb, jak to kdysi formuloval kterýsi z montmartreských klasiků, tuším, že Alphonse Allais: „To jest můj názor a já sám jej sdílím...“

Chcete znát výsledky ankety Kniha roku dříve než ostatní? Přijďte na vyhlášení v sobotu 29. února v Praze!

Jen málokterý fiktivní vesmír je teď tak živý jako svět polského Zaklínače. Poté, co především díky třetímu dílu videoherního zpracování masově prorazil do celého světa, jsme se dočkali slušné řádky dalších adaptací a zpracování do podoby různých médií. Včetně komiksu – tentokrát už počtvrté.