Někdy je pro úspěch třeba porušit vlastní zásady a uzavřít dočasné příměří s těmi z druhé strany barikády. Své o tom ví Amanda Wallerová se Sebevražedným oddílem, u níž se tentokrát inspiroval i sám pán stínů, Batman.
Autoři se v Já jsem sebevražda rozhodli napsat příběh o závislosti, traumatu, sebeobětování, přátelství, lítosti a lásce. To již na první pohled vypadá jako přeslazený patetický doják. Jak se s ním tedy popasovali?

Jedného dňa stroje zistili, že ľudstvo je zbytočné a na problém našli najľahšie riešenie. Vyvraždiť nás. Ak sme chceli konkurovať strojom, prístrojom, UI a iným vlastným výmyslom, museli sme vytvoriť človeka schopného s nimi bojovať. Najúčinnejšou zbraňou hromadného ničenia všetkého, čo nemalo DNA, sa stal muž, ktorý bol viac strojom než človekom. Nevadí, účel svätí prostriedky. Kyborg sa volal Rust alebo R211920. A vďaka tomu, že trošičku zošalel, zvládol zlikvidovať nepriateľa takmer sám.

Slečna – či paní? – Eylonwai tady nedávno zveřejnila článek, kterým v sobotu po ránu leckomu zčeřila žluč. Mne nevyjímaje; ani ne tak tím, CO hlásala, jako spíš tím, JAK... (Že to celé mělo velmi útočný tón, mi přestalo připadat až při čtvrtém čtení; pocitu, že je mi tu vnucováno něco, o co ani v nejmenším nestojím, jsem se nezbavil dosud – ale o tom až nakonec.) Diskuse pod onou statí je velmi výživná, a leccos z toho, co tam padlo - hlavně reakci Leoše Kyši -, bych ochotně podepsal. Sám jsem ale měl pocit, že budu potřebovat trochu víc místa... Takže tady to máte. Jen mějte na paměti, že mluvím sám za sebe – aneb, jak to kdysi formuloval kterýsi z montmartreských klasiků, tuším, že Alphonse Allais: „To jest můj názor a já sám jej sdílím...“

Chcete znát výsledky ankety Kniha roku dříve než ostatní? Přijďte na vyhlášení v sobotu 29. února v Praze!

Jen málokterý fiktivní vesmír je teď tak živý jako svět polského Zaklínače. Poté, co především díky třetímu dílu videoherního zpracování masově prorazil do celého světa, jsme se dočkali slušné řádky dalších adaptací a zpracování do podoby různých médií. Včetně komiksu – tentokrát už počtvrté.

Počtvrté a naposled pojďte s námi navštívit Alisik, mrtvou holku, která nás na svém hřbitově hostila skoro celý rok.

Situace, kdy je jeden z týmu očividně zrádce, akorát nevíme který, je oblíbená scénáristická záležitost, protože se kolem ní dobře píšou jak dialogy, tak akce. A pokud se to navíc stane v týmu, jenž je složený ze členů, kteří se mezi sebou nemusí, a jediné, co jim brání pozabíjet vše v okolí, je bomba v hlavě, pocit paranoii a příležitost se vyřádit je tím větší.

Dva týdny utekly jako voda a my máme pro vás v pořadí druhý nedělník. Jak  jsme slíbili, rádi bychom střídavě dali prostor sardenským redaktorům a zajímavým a/nebo známým lidem z našeho českého literárně-fantastického rybníčku. Moc nás těší, že si nyní můžete přečíst zamyšlení, které napsala spisovatelka Kristýna Sněgoňová.