Autorka, která v pouhých osmnácti letech vystřihla dnes již kultovního Frankensteina, obohacuje čtenáře i sto čtyřicet let po své smrti — Mathilda je toho důkazem. Napsaná v roce 1819 a vydaná až mnohem později, působí jako text, který byl v době svého vzniku předem odsouzen k nevydání. Jedná se o temnou a znepokojivou novelu o dívce usilující o lásku (ne nutně tu fyzickou), o trýznivé samotě, o ztrátě a komplikovaném vztahu s otcem, která musí každého, kdo uvnitř hrudi nosí bijící srdce, zasáhnout opravdu hluboko.