RECENZE: Plující svět, Axie Oh

V přeplněném žánru young adult fantasy, kde se nezřídka recyklují osvědčená klišé, se občas objeví dílo, které sice staví na známých základech, ale dokáže je obléci do neokoukaného hávu. Plující svět (v originále The Floating World) z pera Axie Oh je přesně takovým případem. Jde o úvodní díl slibné dilogie, jenž splétá křehká vlákna korejské mytologie, konkrétně legendy o nebeských pannách (seonnyeo), s drsnou estetikou zlehka připomínající steampunk či vizuální narativy Studia Ghibli. Výsledkem je příběh plný melancholie, ztráty, ale i jiskřivé naděje.

Ren se otočila čelem k horám, které se tyčily až nesmyslně vysoko. Démon, který kdysi býval člověkem, přišel z druhé strany hor. Jak se z člověka mohl stát démon? Něco tak nepřirozeného. Tak zlého. Aby zachránila ty, které milovala, bude se tomu zlu muset postavit. (str. 74)

Děj sleduje dvě postavy, jejichž cesty se protnou ve chvíli, kdy se obě nacházejí na životním rozcestí. Na jedné straně stojí Suno, bývalý voják lapený v Podsvětí – nehostinné zemi věčné temnoty, toxických těžebních mraků a morální šedi. Suno je definován tím, co mu chybí: pamětí. Po probuzení před dvěma lety mu zbyl jen meč, jméno a mlhavá, leč spalující touha najít ztraceného bratra. Přežívá jako žoldák, citově obrněný a uzavřený, dokud nepřijme lukrativní zakázku: najít dívku, jež vládne mocí stříbrného světla.

Na opačném pólu, daleko na východě, žije Ren. Kdysi princezna a dědička nebeské říše, nyní už dekádu žijící v utajení jako bezstarostná akrobatka v kočovném souboru. Ren nalezla útočiště i novou rodinu mezi prostými lidmi a její život je plný barev a pohybu. Tato idyla je však brutálně roztrhána na kusy, když během festivalu zaútočí na vesnici démon. V záblesku čirého zoufalství a hněvu Ren odhalí svou skrývanou světelnou magii, aby stvůru zničila. Cena je však vysoká: přichází o část své milované adoptivní rodiny a její strýček je smrtelně otráven.

Dění nabere spád v momentě, kdy se zoufalá Ren vydává do zrádných hor hledat lék a nevyhnutelně naráží na Suna. Vzniká tak klasický, avšak funkční motiv skrytých identit – on netuší, že ona je jeho kořistí, ona netuší, že on je jejím potenciálním lovcem.

Nejsilnější stránkou autorčina vyprávění je bezesporu budování světa. Axie Oh netrpí potřebou zahltit publikum suchými encyklopedickými fakty. Místo toho vše do příběhu vplétá nenásilně. Jednotlivé detaily rozprostírá mezi řádky, takže si obraz skládáme postupně – jako kdybychom z mlhy vytahovali obrysy krajiny. Celé universum dýchá vlastním, byť toxickým životem. Kontrast mezi temným, jedovatým Podsvětím, kterým křižují vražedné žoldnéřské vlaky, a éterickou říší, vznášející se vysoko nad tím vším, je vykreslen s vizuální představivostí.

Je to svět opulentní i zchátralý, prostředí, kde se snoubí politické intriky padlých národů s magií a kde nadpřirozené bytosti nejsou jen ozdobou, ale nedílnou součástí děje. Atmosféra je chvílemi hutná, ale nikdy natolik, aby čtenáře udusila. Zároveň je lehce snová, tu a tam až ghibliovsky poetická.

Vybral si už u Sorawonu, dříve než se spolu sešli u kašny, než znal pravdu o tom, kým je. Dva roky se cítil neklidně, bezcílně, ale v tomhle si byl jistý. Pomůže jí najít lék pro jejího strýčka a udělá cokoli, aby se opět cítila v bezpečí. (str. 217)

Ačkoli vnější vrstvu vypravování tvoří epická fantasy, její jádro je překvapivě intimní. Pod povrchem soubojů s meči, magie a prastarých legend se skrývá křehké svědectví o bolesti a hojení. Kniha se zabývá tím, co se dědí z generace na generaci, jaké jizvy si způsobujeme navzájem a jak se s nimi učíme žít. Ren a Suno reprezentují odlišné přístupy k vlastním ranám. Suno se před nimi obrnil ztrátou paměti a cynismem, zatímco Ren ukazuje, že být citlivý neznamená být slabý.

Jejich vzájemná dynamika a postupně se rodící romantika (založená na oblíbeném motivu pomalého sbližování, tzv. slow burn) působí realisticky. Bourání citových bariér probíhá vrstvu po vrstvě. Sunova přeměna z chladného lovce v zuřivého ochránce, který je ochoten přehodnotit celý svůj světonázor kvůli jediné osobě, je napsána s citem. Nejde o povrchní romanci, ale o setkání dvou zlomených bytostí, jež se navzájem učí znovu důvěřovat.

Zato zvolený styl psaní je v tomto ohledu trochu dvousečnou zbraní. Vyprávění v er-formě sice dodává odstup a uhlazenost, ale zároveň ubírá na bezprostřednosti. Jazyk je kultivovaný, místy až lyrický, avšak střídmý – Axie Oh pracuje s obrazností citlivě, bez zbytečného přetížení metaforami. Přesto lze mít pocit, že právě zvolená perspektiva brání silnějšímu emočnímu napojení. Dialogy občas působí mírně strnule a některé klíčové momenty, které by si zasloužily větší váhu, tak vyznívají do prázdna.

Titul též trpí poněkud nevyrovnanou dynamikou. Po strhujícím začátku děj v první polovině výrazně zpomalí. Narativ se občas štěpí do epizodických zápletek. Hrdinové putují, plní úkoly, ale hlavní dějová linka přešlapuje na místě. Pomalost si vybírá daň především v poslední pětině. Konec, ačkoliv je protkán srdcervoucími odhaleními a nečekanými zvraty, působí uspěchaně. Finální bitvě a akčním pasážím chybí prostor, aby mohly skutečně dýchat. Místo toho, aby závěrečné crescendo čtenáře emocionálně vyždímalo, jím spíše jen rychle prosviští.

Navzdory těmto výtkám má Plující svět nepopiratelné kouzlo. Není to bezchybné mistrovské dílo, ale to, co ztrácí na technické dokonalosti, vynahrazuje obrovským srdcem, neotřelým prostředím a nádherným poselstvím o síle rodiny a křehkosti lidské identity. Je to ideální čtení pro ty, kteří hledají odpočinkovější fantasy s nádechem Asie, oceňují postupně budovanou romantiku a nevadí jim, že příběh občas zpomalí, aby se mohl kochat vlastními kulisami. Kniha plní svůj hlavní účel: zanechává ve čtenáři dostatek zvědavosti, aby s napětím očekával, co přinese pokračování.

Plující svět
Axie Oh

Nakladatelství: CooBoo
Série: Plující svět (1. díl)
Žánr: young adult fantasy
Počet stran: 368
Doporučená cena: 469 Kč