Přihlásit se k odběru zdroj Fantasy Planet Fantasy Planet
vše o fantasy, sci-fi a hororu na jedné planetě - nejvíce informací o dění na české fantasy scéně
Aktualizace: před 1 den 6 hodin

Bafomet a jiné okultní půvaby

30. Březen 2024 - 20:47

Příběh je celkem prostý. Mladík Vincent Lascari jede vlakem krásnou toskánskou krajinou. Do kupé přistoupí hezká dívka a společně prožijí pár nádherných chvil, než dojedou do svého cíle. Tím je město Florencie a všechno by mohlo být skvělé, kdyby Mafalda nemířila do kláštera stát se řeholnicí a Vincent nezdědil majetek po svém vzdáleném příbuzném, který se věnoval okultismu. Mladík, okouzlený svým náhlým bohatstvím, to bere jako boží znamení a chce pokračovat ve strýcově alchymistickém díle. A také touží po Mafaldě, proto neváhá využít svých konexí a dívku vyhledat. Ta ho však z hrdosti odmítne.

Ve vile ve florentské čtvrti Rifredi, kde markýz Lascari za záhadných okolností zemřel, najde mladík vzácné alchymistické ingredience po kterých se pídí i další zájemci. Kolem Vincenta začnou kroužit jako supi ve snaze vloudit se do jeho přízně a hlavně do vily samotné. Nakonec se to podaří kyperskému učeni Leftinimu, který je stoupencem tajného Bafometova řádu. Mladému pánu začne pomáhat s experimenty, avšak jeho úmysly nejsou ani trochu dobré. Vincent samozřejmě doufá, že se mu podaří vyrobit kámen mudrců. Chová se velmi naivně a stále doufá, že získá zpět Mafaldu, kterou miluje, ačkoliv ho dívka nechce vidět.

Zaskočilo mě, kolik měl Vincent kolem sebe podporovatelů – profesora Bolzu, mnicha Irenea, papežského vyslance D‘Arnaulta. Nikdo ho však od záměru pouštět se do neznámých alchymistických vod neodrazoval, nebo aspoň ne dostatečně. I moudří pánové zřejmě hořeli zvědavostí, co mladík objeví. Zdá se, jako by všichni propadli jakémusi šílenství. Do alchymistických pokusů se pustí i právník Barduzzi, dychtivý transmutovat zlato a vylepšit si tak rodinný rozpočet.

A aby toho nebylo dost, klášter, kam vstoupila Mafalda, je ve skutečnosti ovládán templářským bratrstvem vyznávajícím Bafometa. Jeho velmistr Efrém doufá v obrodu templářského řádu, a tak Vincenta vydírá a dívku používá jako rukojmí. Ovšem tajné společenstvo je nakonec odhaleno, a i když se případ v tichosti ututlá, mladí lidé jsou konečně volní. Zdánlivě. Celá aféra má dohru v Avignonu, kde se potkají (náhodou) všichni zúčastnění. Následuje druhé kolo podivné hry, v níž figurkami táhne sám ďábel.

Celý příběh je tak trochu o zrání mladého Vincenta, který se chvílemi chová jako rozmazlené děcko, hýří naivními představami, nechá se lehce poblouznit a eroticky svést, uvěří kdekomu, že to s ním myslí dobře, v napjatých chvílích má chuť zbaběle utéct a je prostě „mdlého“ ducha. Po událostech ve Florencii musí načerpat síly pobytem v malebném horském údolí, kde pozoruje ptáky, srnky v mlází a ryby v řece. Když se dost zotaví, čeká ho zkouška – jakési snivé setkání se sebou samým, které mu dodá sílu postavit se zlu i vlastnímu strachu (možná si vybavíte podobný moment z Hvězdných válek). A tak se Vincent vrací do Avignonu, aby bojoval o svou lásku.

Samotná romantická linie je zastíněna nekonečnými debatami o alchymistických pravdách, o Bohu a Satanovi, o podstatě arkán, které slouží okultistům, a o mnohých dalších tématech, při nichž zazní celá řada mystických teorií a paradoxů. Je skoro jedno, zda si to vyprávějí přátelé či nepřátelé, zda moudra sděluje kněz, templář nebo kabalista. Vše se pořád dokola točí kolem vesmírného řádu, boží lásky a Bafometa včetně úvah jak ho porazit, přičemž se předpokládá, že je schopen fyzické přítomnosti a zúčastní se tajného templářského konviktu.

Na tom je celkem úsměvné, že Bafomet jako takový je nejspíš výmysl mučených templářských rytířů, kteří odmítali prozradit, kam ukryli své poklady. Po nich prahl francouzský král Filip IV., a tak dosáhl toho, aby byl řád roku 1307 zrušen. Templáři, podléhající pouze papeži, mu byli pro svou mocenskou i vojenskou nezávislost trnem oku. Byli obvinění z mnoha hříchů proti Bohu, patřila k nim i sodomie a takzvané uctívání hlavy. Mělo se jednat o modlu, která byla později ztotožněna s Bafometem. Korunu tomu všem nasazuje fakt, že vyslýchaní rytíři se nedokázali shodnout na jeho podobě – měl tvář jednu, ale i dvě, někdy měl vousy, jindy ne, byl vyrobený ze stříbra, ale i ze dřeva, postavu měl mužskou, ale i ženskou…

Kanonickou podobu dodal Bafometovi až okultista Éliphas Lévi, který ho vykreslil ve své knize Dogma a rituál vysoké magie (1854). Léviho Bafomet byl zpodobněním pohanského božstva –  mendéského kozla či beraního boha, kterého uctívali v Egyptě. Od té doby se stal „sfingou“ okultních věd. Kozel je ovšem taktéž symbolem Satana a odtud pochází démonický výklad této postavy. Slovo Bafomet (nebo též Baphomet) vzniklo pravděpodobně zkomolením Mohamedova jména a poprvé se objevilo v provensálské poezii 12. stolení. Špatný přepis prorokova jména tak vnesl do naší kultury zcela jinou figuru – děsivého Bafometa s bradkou, ohněm mezi rohy (to už je jenom kousek k Ohnivému oku na vrcholku Barad-dûr) a tajemným rituálem v obřadech, které mu jeho stoupenci slouží.

Tak třeba slavný okultista, mág a astrolog Aliester Crowley, který sestavil Thothův tarot, se hrdě k Bafometovi hlásil a považoval ho za „dítě magického sexu“. Satan nebyl pro něj nepřítelem člověka, ale tím, kdo stvořil bohy. Bafometa uznává také Satanistická církev, jejíž zakladatel Anton Szandor LaVey se k tomu veřejně vyznal (1966), a tak zřejmě bude v naší kultuře žít dál. Nyní také u nás díky prvnímu překladu románu Bafomet Franze Spundy.

Autorovo jméno bude zřejmě mnoha čtenářům neznámé. Narodil se roku 1890 v Olomouci a patřil k německy píšícím autorům ve 30. letech 20. století. Asi by zůstal zcela zapomenut, kdyby roku 1971 v časopise Germanistica Olomucensia nevyšel obsáhlý článek Ludvíka Václavka Čím obohatil Franz Spunda německojazyčnou literaturu?. Vyvolaný zájem o upozaděného autora vyústil v uspořádání konference Centrem pro výzkum německé moravské literatury při olomoucké univerzitě v roce 2014.  O rok později vyšel i sborník Franz Spunda im Kontext (Franz Spunda v kontextu) v olomouckém univerzitním nakladatelství. Taktéž román Bafomet vyšel loni v tomto nakladatelství, což je poměrně ojedinělý jev, vezmeme-li v potaz, že kniha se hemží alchymisty, magiky, ďábly, exorcisty, tajnými bratrstvy a okultisty.

Ovšem, ve své době zapadalo takové dílo do proudu módní mystické či okultní literatury (viz např. Meyrink, Ewers, Busson, Strobl). Bafomet byl tehdy hodně čten, a tak je celkem logické, že překladatelka Ingeborg Fialová-Fürstová sáhla právě po něm. Je to poslední ze čtyř knih Spundovy „magicko‑okultní“ fáze, jež tvoří vlastně tetralogii propojenou postavou mnicha Irenea: Devachan (1921), Der gelbe und der weiße Papst (Žlutý a bílý papež, 1923), Das ägyptische Totenbuch (Egyptská kniha mrtvých, 1926) a Baphomet (1928).

Ve Spundově tvorbě však najdeme i hodnotnější díla, mimo jiné napsal i pozoruhodný román Verbrannt von Gottes Feuer (Sežehnut ohněm Božím) o Giordanu Brunovi. Po magicko‑okultistické (někdy též „postexpresionistické“) etapě přišel zlom a následovalo tvůrčí období orientované na antiku a renesanci. Spunda se vzdal i esotericko‑okultistických osobních ambic, stejně jako se později vypořádal s nacistickým režimem, jehož přívržencem po nějakou dobu byl. I z toho je patrné, že to byla zřejmě osobnost poměrně složitá a snese srovnání třeba s jiným svým současníkem Jiřím Arvédem Smíchovským.

Dnes okultní a esoterická literatura opět nabývá na oblíbenosti, a tak je možná i počin olomoucké univerzity pochopitelný. Otázkou ovšem zůstává, zda pouhé téma stačí, aby Spundovo dílo oslovilo současné čtenáře. Působí totiž celkově velmi naivně a jednání postav je podivně nelogické, taktéž i dialogy, v nichž se mluvčí zamotávají jako v pavoučí síti. Děj je unylý, scény postrádají drama a hororový nádech je minimální, ač by k tomu námět sváděl. Vincent je lehkovážný pubertální mladík, čímž by si mohl být blízký s mladšími čtenáři, ovšem mám obavy, že ty zase unudí pseudoučené disputace a nutnost znát určitý kontext, nebo se minimálně vyznat v alchymistických pojmech.

O tom, jak je Spunda vnímán v rámci tehdejší literatury a jaký význam měla „magická“ Olomouc, se můžeme dočíst v obsáhlém úvodu. Bafomet vyšel ve velmi nízkém nákladu 250 kusů, což napovídá, že je určen spíše fajnšmekrům a příslušníkům vědecké komunity, které zmíněné literární období zajímá. Jsem zvědavá, zda ve svých kritikách a analýzách opustí původní rétoriku jako „expresionistická lyrika a dramatika“, „programatika“, „řecká inspirace v románu“ a zda se na knihu budou dívat moderní optikou – jako na fantastiku. Do ní ale bezesporu patří, stejně jako díla K. Čapka nebo J. M. Trosky ze stejné doby.

Procentuální hodnocení: 50%

Franz Spunda: Bafomet

Vydala: Univerzita Palackého v Olomouci, 2023

Obálka: Marie Krappmannová/Lenka Wünschová

Počet stran: 284

Cena: 250,- Kč

Lazarus / svazek tři: Konkláve

29. Březen 2024 - 16:16

V komiksové sérii Lazarus je to stejné, jako ve výše citované písni Karla Kryla. Ale ti, kteří sledují Ruckův opus magnum od prvního dílu, ví, že v jeho postapokalyptickém světě žádné státy dávno nejsou a sféry vlivu si spolu s územím rozdělily Rodiny – zámožné klany vládnoucí prostřednictvím technologií a geneticky vyšlechtěných plodin. Každá rodina navíc disponuje speciálně vycvičeným a geneticky upraveným vojákem. Pro tyto osoby se vžilo označení Lazarus.  Doposud jsme sledovali především rodinu Malcolma Carlyela, která ovládá Západní spojené státy, a jeho dceru Forever, která je Lazarem Carleyových. Přestože je Forever k rodině loajální a otec rodu Malcom ji miluje, její sourozenci Bethany, Johanna, Stephen a Jonah sourozeneckou láskou ke své sestře zrovna nehýří. První díl skončil ve chvíli, kdy se Jonah Carlye rozhodl, že svou rodinu zradí konkurenčnímu klanu. Druhý díl s podtitulem Selekce nás zavedl do Forevřina dětství, druhou část knihy tvořil příběh rodiny Barretových, kteří žijí na území klanu Carleových. Také jsme se seznámili s institucí zvanou Pozdvihovací selekce. V podstatě jde o sled genetických testů, jimž se mohou podrobit ti, kteří žijí na území klanu, ale nejsou zaměstnanci rodiny. Pokud mají ty správné dispozice, mohou být pozdviženi do pozice občanů. Zároveň jsme také zjistili, že i v tomto neradostném světě existuje hnutí odporu, které se nehodlá s vládou rodin smířit.

„Není to válka, ale Konkláve, že?“ „Jedno může vést k druhému.“ „Jen pokud je to otcův záměr.“

Konkláve se čtenáři otevírá doslova celý širý svět, a to hned na prvních dvou stranách, kde nalezne kompletní seznam Rodin a jejich členů, spojenců a nepřátel. Příběh se po předchozí dějové odbočce vrací k Jonahovi, který skončil v drápech rodiny Hockovy. Tito odvěcí nepřátelé Carleových mají s Jonahem své plány. Zvláště pak starý Jakob Hock, který by chtěl zničit impérium Carleových, protože oni jsou jedinou rodinou disponující technologiemi na získání dlouhověkosti. A Jonah… No však už víte, čí doktoři mu usekli prsteníček. Jenže i ve světě ostrých loktů a všehoschopných klanů fungují jisté mechanismy zaručující, že nikdo nebude provozovat průmyslovou špionáž beztrestně. Tím nejdůležitějším z nich je Konkláve, sjezd všech Rodin. To, na které teď míří Malcom a Forever má za úkol vyřešit spor, který Jakob Hock s Carleovými má.

„Možná tu nejsme všichni přátelé, ale nikoho bližšího nenajdete. Jsme Lazarové a tím se od ostatních lišíme tak, že to nikdy nepochopí. Víme, komu jsme oddaní, stejně tak jako víme, z jakého důvodu sloužíme svým rodinám. Možná se budeme muset navzájem pozabíjet, než tohle skončí. Všichni uděláme, co nám přikážou. To ale neznamená, že se nám to musí líbit.“

V třetím díle rozehrál Rucka diplomatickou šarádu plnou intrik a tím trošku upozadil Forevřin problém s pátráním po tom, zda je opravdu dcerou Malcolma Carleye. Otevřel nám však svět Lazarů, protože na tohle setkání rodin dorazili také oni. Je fascinující vidět, že tito supervojáci mají také city, vášně, emoce a dokážou navázat přátelství. Zápletka s Jonahem je samozřejmě také parádní. A byť jde o příběh, který stojí především na dialozích, dočkáme se i prolité krve a tradičního závěrečného twistu, který nám nedá spát, dokud nakladatelství CREW nevydá další díl. O Larkově kresbě se nedá říct nic nového, ale překvapil mě tím, jak skvěle a dynamicky pojal závěrečný šermířský souboj, aniž by si vypomáhal nestandardním řazením panelů, jak tomu bývá u současných komiksů zvykem. Tady si vystačil s tradičním řazením obdélníkových a čtvercových panelů a filmového dojmu docílil pouze svou perfektní kresbou.

Jak se píše v anotaci: „Konkláve je kniha, v níž se odehrávají křehké společenské a politické tanečky.“ Ale je to zábavný a hodně, hodně zajímavý candrbál. Už se nemůžu dočkat pokračování.

Lazarus: Konkláve

Scénář: Greg Rucka

Kresba: Michael Lark

Překlad: Michael Talián

Vydal: CREW, 2024

Počet stran: 152

Vazba: brožovaná s chlopněmi

Cena: 429 Kč