Modely pro scifisty - X-Wing Wedge Antillese

Náhodně se mi podařilo v jedné hračkárně narazit na již téměř doprodané Star Wars stavebnice firmy Revell a jednou z nich byl už dlouho nedostatkový X-Wing z klasické trilogie v měřítku 1/112 a ceně kolem 230 Kč. Šlo o lépe vybavenou stavebnici již známého typu v krabičce. Zajásal jsem, protože do kompletní sady jednoznačně popsaných kamufláží z Bactové války mi chyběl poslední stroj – velitelský X-wing Wedge Antillese. Popis v knize uvádí následující zbarvení: od kokpitu dozadu černý, před kokpitem zlato-zelená šachovnice. Vzhledem k té šachovnici jsem si ho nechával „až jednou“, a to „jednou“ právě nastalo. Nepravidelný tvar a relativně malé rozměry dotyčné partie tvoří velmi obtížný prvek na vybarvení. Pokud vám šachovnice svým zbarvením něco připomíná jistou petrolejářskou společnost, je dojem správný. Než Wedgovy rodiče zamordovali piráti, plánovali otevřít řetězec čerpacích stanic a tohle měly být jejich firemní barvy.

Stavbu stroje zahájíme kontrolou dílů a jejich případným začištěním. V tomto případě byl bohužel v mizerné kvalitě kryt kabiny a na hotovém modelu chybějící kus nahrazuje Clearfix.

Následuje základní zbarvení dílů – části motorů, špice, křídelní šachty, přední části laserů a trysky kryje kombinace běžných kovových odstínů, interiér černý, pilot dle vlastního uvážení (u mě v hnědopískové podle jedné scénky z knihy). Černé budou i části trupu od přední hrany kabiny dozadu, zadní části laserů, křídla a většina povrchu motorů. Nyní holý trup nasucho secvakneme a od kabiny po špici ho natřeme zlatou barvou. Po důkladném proschnutí vezmeme maskovací pásku (zde žlutá), prodávanou či citovanou pod jménem „Kabuki páska“. Je to mírně pružící materiál podobný papíru s jednou stranou mírně lepivou, prodávaný v kotoučích různých šířek a barev. Pokud nemáme vhodnou šířku (můj případ), nařežeme si z pásky proužky o předpokládané šířce polí šachovnice. Jedním delším páskem „zajistíme“ hranici mezi černým a zlatým polem (z černé strany) a pak nastane největší opruz – z úzkého pásku oměřujeme a odstřihujeme kousky a skládáme z nich na zlatém poli šachovnici. Rozumné rozměry dávají tři pruhy na spodku, po dvou na bocích a jeden na horní ploše přídě. Po oblepení přídě maskami namícháme jasnou zelenou barvu (zde kombinace agamáckých akrylů zelená a tyrkysová / ve smyslu sovětských leteckých interiérů). Teoreticky by asi stačila ta zelená, ale uvedená směs podstatně lépe kryje a je dostatečně „jásavá“. Namíchanou barvou nabarvíme nemaskovaná pole přídě a po zaschnutí opatrně odstraníme masky. Zkontrolujeme výsledek a provedeme retuše tam, kde barva buď podtekla masku, nebo kde maska její okraj strhla. Po dalším proschnutí trup rozdělíme a stroj sestavíme podle postupu v návodu (či předchozích dílech). Po sestavení opravíme poškození nátěru v místech zabroušených vtoků, případně opravíme nepřesnosti kabiny Clearfixem a poslední známý kus X-wingu z Bactové války uzavře sbírku.

Na jednu stranu je škoda, že popsaných je v knize šest kusů z dvanácti, na druhou stranu by kompletní eskadra byla dost náročná na prostor. Wedgovi stroje v pestrých nátěrech připadaly více bojovně (to asi Richthofenovi jeho „létající cirkus s cvičenými Albatrosy“ zřejmě také), ale můj dojem při pohledu na řadu pestrých strojů jsou spíš závody – ať už automobilové, nebo letecké kolem pylonů v Renu, a ne bojové stroje ze Star Wars (nejblíž k bojovému vzhledu má Corranův zelený kus). Rozhodně jde ale o hodně netradiční soubor a bude budit zaslouženou pozornost.

Střelec