publicistika

Začal jsem psát Nedělník o tom, jak se mi líbí literární formy a vůbec omezení v literatuře. Pak jsem začal psát bilanční Nedělník o tom, co se mi všechno (ne)povedlo v uplynulém roce. Načež jsem začal psát Nedělník o blížících se volbách, aktuálních nesnázích (jsem právě nemocný), jiných aktuálních nesnázích (píšu disertaci, nejde mi to a trvá mi to) a zhoršující se kvalitě korektur (na příkladu Atlasovy šestky, kterou jsem začal číst, ale po dvou stranách mě z těch chyb bolely oči, takže jsem zase číst přestal). Nic z toho nespělo ke konci, který by byl buď kýžený (tj. píšu o tom, o čem chci psát, a nezní to na první dobrou jako nesmysl), nebo dohledný (tj. píšu o tom, o čem chci psát, nezní to na první dobrou jako nesmysl a zvládnu to dokončit včas). Níže tedy najdete Nedělník koncipovaný jako slohová práce na téma Můj pokoj, popis. Protože větší nesmysl už mě nenapadl.

Začala zima, ta zima, na kterou má tvůrčí duše čekala. Pořádný mráz a mlhy. Ideální doba a počasí na dokončování románu, ideální doba pro uzavírání věcí, rekapitulaci a nějakou tu nostalgii.

Stala se mi před nedávnem taková věc. Právě jsem četl nové vydání knihy Ocelové žezlo od Juraje Červenáka...

Nikol Wolfová pochází z Ledče nad Sázavou, vyrůstala ale v malém městečku na Vysočině, Světlé nad Sázavou. Je českou spisovatelkou a zakladatelkou nakladatelství Brk. S Nikol jsme si povídaly o tom, co stálo za nápadem založit nakladatelství, a jaké to je komunikovat s autory. V rozhovoru se také dočtete, kde Nikol vzala inspiraci a spoustu informací pro její barvitou fantasy z doby střetu pohanské a křesťanské kultury.

Čím lépe zahájit dušičkový čas než rozhovorem se třemi báječnými spisovatelkami z hororového nakladatelství Golden Dog. A zahájily jsme ho stylově. Ve středověkém sklepě s historií, ze které by si ukáknul i Jack Rozparovač. My jsme v něm však nikoho nepáraly, ale rozpravovaly jsme.
O touze plnit stránky vlastními příběhy. O lásce ke knihám, která tyto tři ženy inspirovala. O příbězích, které nabízí čtenářům. O problémech, s nimiž se ženy spisovatelky musí vyrovnávat. O cestě, která je právě do nakladatelství Golden Dog přivedla.
Dávám tedy slovo Veronice Fiedlerové, Nelly Černohorské a Karin Novotné.

Název tohoto článku může možná znít trochu nadneseně, nicméně Josef Jaroslav Kalina (1816-1847) byl už svými současníky považován za všestranného génia. Když k tomu připočítáme osobitý životní styl, bídu, nešťastnou lásku, působivá literární díla i brzkou smrt, je z toho kult jako hrom. Jako mnozí jiní umělci později zmizel v temnotách zapomnění, nicméně v poslední době se jeho tvorba opět začíná dostávat ke čtenářům.

pozn. redakce: Možná je tento text delší, než by se na první pohled dalo očekávat, ale zato se dozvíte spoustu zajímavých informací. Spisovatel Petr Boček původně tento článek připravoval pro tištěný časopis Howard, který bohužel již nevychází a byla by velká škoda, kdyby nemohl být nikde publikován, neboť je za ním mnoho práce.

Koho to v nadpise tak strašlivě dehonestuji a pojmenovávám nevybíravými jmény? Přiznám se ochotně a bez mučení. Všichni ti psavci, spisovatelé, majitelé klávesnic, snovači příběhů a epičtí bardi a samozřejmě jejich ženské protějšky si všechna výše uvedená přízviska totiž zasluhují.