publicistika

Máloco škodí začínajícím autorům tak jako řeči o umění, které jsou dávány do kontrastu s tím, co se nazývá řemeslo. Že jako jsou nějaké dvě oddělené skupiny, na jedné straně jsou ti umělci, co píšou tu velkou literaturu a na straně druhé jsou ti řemeslníci a zaprodanci, co píšou tu komerční zábavu pro lůzu.

Každý z nás občas potřebuje únik od reality (a kdo tvrdí, že ne, ho nejspíš potřebuje nařízený od psychiatra).

Na první pohled by se mohlo zdát, že porušujeme nedělníkový režim, protože dnes je řada na externistovi z řad fantastických hostí. Někdy je ale potřeba trochu ohnout realitu. Náš počítačový a grafický guru a šedá eminence sardenská přesídlil z pracovně-rodinně-osobních důvodů na blíže neurčenou dobu do USA. Stal se z něj tedy ten nejextrémnější externista, jakého si lze (v jistém slova smyslu) představit, a protože už sepsal pár postřehů ze svého zabydlování, nechceme je nechat ležet  jen tak ladem. Předběžně naznačil, že když mu bude múza dobře našeptávat, není  tenhle americký příspěvek zdaleka jediný, na který se můžete těšit.

Nemůže to být manifest, protože nejsme literární hnutí. Ba dokonce ani spolek; vždyť někteří z nás se navzájem nikdy nesetkali. Nicméně…

Už je to skoro rok a půl, kdy se náš každodenní život změnil. Věci, které nám dříve přišly samozřejmé, jako zajít si na pivo s přáteli nebo navštívit živý koncert oblíbené kapely, najednou tak úplně samozřejmé nejsou. Izolace, sociální deprivace a podobné stavy, které jsme dříve znali možná tak z doslechu nebo knih a filmů drsnějšího žánru, začaly najednou být úplně běžné a každý z nás se s nimi musel začít srovnávat po svém.

Nedělní zamyšlení nad tím, jestli ta fantastika není tak trochu mainstream…

Nedávno měla moje kočka malou nehodu. Nebo ani ne tak samotná kočka, jako spíš jedna z knih, která potkala mou kočku. Ve zkratce: usnula jsem předchozího večera uprostřed rozečteného románu, svazek zůstal otevřený a Julls si párkrát hrábla do stránek. Výsledek: puzzle pro extra trpělivé.

Pamatujete na poslední "Čteme si"? Tak díky zmíněnému digi-půstu mi rychlost zkonzumovaných textů stoupá exponenciálou. Díky tomu je docela dobře možné, že když píšu tyto řádky, vážený čtenáři, složení knih níže má daleko k výslednému výběru. Možná se mě ještě nezbavíte ani příště. Ať žije monopol!