publicistika

Do Sobotky jsem dorazila v neděli v psacím vytržení, které u mě spolehlivě vyvolává stres z blížícího se termínu, kdy je třeba odevzdat rukopis. Jak se mám zítra soustředit na frekventanty literárního workshopu, když do pozdních nočních hodin buším do klávesnice v naději, že konec už je blízko?

Když jsme se dotázali spisovatele Petra Bočka, zdali by pro Sarden nenapsal Nedělník, nakonec se urodilo víc než obstojně a v rámci hororového týdne završujeme naše každodenní téma hrůzostrašným příběhem, jenž se skutečně stal a co z toho vzešlo. Kdyby vám to bylo z klávesnice páně Bočka málo, pár příspěvků vzad najdete jeho novou povídku i druhý Nedělník na téma Proč, prohoba, zrovna horor?

Hoci sa posledné roky začínajú hororové romány tešiť obľube čitateľov, aj tak sa tomuto žánru nedostáva takej pozornosti, akú by si zaslúžil. Mnohí si myslia, že je to iba krvavý brak, ktorý sa neoplatí čítať. Našťastie je čoraz viac tých, ktorí po knižných hororoch siahajú. Majú možnosť presvedčiť sa, že aj tieto príbehy môžu byť kvalitným a dobrým čítaním.

Je to už opravdu dlouho, co jste si mohli přečíst sardenský editorial, ale snad mi to odpustíte, protože jinak se snažíme, seč naše amatérské neplacené klávesníce dovolí, abychom vám pořád nabízeli ke čtení zajímavé texty.

V dobách koronavirového běsnění a až příliš blízké války může někoho napadnout, proč vůbec číst horory. A ne třeba poklidné Karafiátovy Broučky. No, to je vlastně špatný příklad, tam přece všichni umřou.

V roce 1953 napsal Roald Dahl povídku Velký samočinný sepisovač. Vypráví o vědci, který tvrdí, že pravidla gramatiky se řídí fixními matematickými principy. Na základě poznání těchto principů sestaví stroj – samočinný sepisovač, pomocí kterého může jakýkoli člověk pouhým šlapáním pedálů a pohybem páček vyprodukovat libovolné množství té nejkvalitnější literatury. Nezávisle na vlastním spisovatelově talentu, samozřejmě.

Barbora Vrobelová o sobě tvrdí, že je pisálek, miluje fantastiku a jednou prý tu knihu napíše. Tentokrát je to sardenský Nedělník o tom, jak (ne)důležité je míti talent.