Obrázek uživatele Petr Simcik

Bio

Stručné bio

Webmaster a webdesigner se zálibou ve čtení spousty písmenek, nejlépe složených v akčnější sci-fi román.

Co na sebe dál práskl/a:

Oblíbený styl - postapokalyptická scifi. Mám rád tu idylku zřícených velkoměst, obrovských opuštěných prostor a odkazů na časy, které odvál radioaktivní vítr.
Na druhou stranu, žít bych v tom nechtěl. Maximálně se tam vypravit na pár dní s foťákem a brokovnicí.

Moje osobní / i jiné www stránky:
http://www.petrsimcik.cz

Historie

Členem již
11 let 3 měsíce

Moje příspěvky

Série Algor nabrala pořádný spád už v předchozím dílu, Pomnících zimy, který by se dal shrnout do věty - Avrian Dann nasral špatného císaře. Tím bylo načrtnuto mnohé a člověk, který má načteno a nakoukáno, by mohl hereticky tvrdit, že už tak nějak ví, co bude v Chladu Chiméry následovat. Jenže to by ji nesměli napsat Jan Hlávka a Jana Vybíralová.

Booknooky jsem poprvé našel na Pinterestu. Bylo to někdy před pěti lety a pak jsem na ně na dlouhou dobu zapomněl. Moje pokusy s krajinkami pro papírové modely mě ale dovedly na Youtube kanál NerdForge a ten jednoho dne publikoval právě tvorbu booknooku Příčné ulice a já si řekl, že tohle musím mít taky.

Na první pohled by se mohlo zdát, že porušujeme nedělníkový režim, protože dnes je řada na externistovi z řad fantastických hostí. Někdy je ale potřeba trochu ohnout realitu. Náš počítačový a grafický guru a šedá eminence sardenská přesídlil z pracovně-rodinně-osobních důvodů na blíže neurčenou dobu do USA. Stal se z něj tedy ten nejextrémnější externista, jakého si lze (v jistém slova smyslu) představit, a protože už sepsal pár postřehů ze svého zabydlování, nechceme je nechat ležet  jen tak ladem. Předběžně naznačil, že když mu bude múza dobře našeptávat, není  tenhle americký příspěvek zdaleka jediný, na který se můžete těšit.

Dneska se podíváme na druhý styl tvorby krajinky z kartonu a to je stavění a taky víc zapojíme modurit a polystyren. Tahle krajinka je mnohem náchylnější na rozšlápnutí, ale zároveň ji lze „naplnit“ elektronikou, případně jít do větších výšek.

Jestli budou letošní Vánoce na sněhu, nebo na blátě, to vám neřekneme. Můžeme vám ale poradit, co si přát a/nebo někomu nadělit pod stromeček. Naštěstí mají intermetová knihkupectví stále otevřeno a teď je ten správný čas, kdy objednat, aby vám kurýři, zásilkovny a jim podobní doručovatelé stihli všechno včas doručit. 

EDIT: Mezitím se nám, díky nadpřirozeným silám, i ta knihkupectví zase otevřela!!!

Víte jak jsem tu – no už je to poměrně dávno – opěvoval Volání po spravedlnosti? Tak Liga Spravedlnosti: Vzestup a pád je něco jako pokračování. Ano, trpí to stejnými neduhy jako všechny ostatní příběhy z DCKK – tedy tím, že neznáme kontext. Přesto je Liga Spravedlnosti: Vzestup a pád velmi překvapivá knížka, která by v sérii posledních špatných dílů DCKK rozhodně neměla zaniknout.

Nejsem velký fanda Iron Mana. Od mých dětských let, kdy běžel v televizi poměrně dobrý kreslený seriál, se mu u nás moc nedařilo. Komiksově česky snad ani nevyšlo nic, co by stálo za řeč, a tak jediný zkousnutelný je ten z MCU. Hlavně kvůli té jeho reálně vypadající technice a přesně jeden kousek z ní si se mnou můžete vyrobit.

Voyager: Kruh se uzavírá je vata. Je to čistě výplňový text, který má zaplnit prázdná místa v trilogii Volání osudu a vysvětlit, co dělala nejmodernější loď hvězdné flotily, když se lámal chleba. A ano, polovina je o skoro bezvýznamné šarvátce, do které jsou zapojené dva klingonské kulty a B'Elanna Torres. Tolik k tomu, že číst tuhle knihu samostatně nebo s ní dokonce začínat čtení Star Treku velice nedoporučuju.

Metabaron začíná tam, kde Kasta Metabaronů skončila.Ve vesmíru tak nechutném, dekadentním, krutém a bezcitném, že život v Dantově Pekle je proti němu naprostá selanka a básníci snící o rozkládajících se mrtvolách by si mohli gratulovat k chudé fantazii plné optimismu.

Ne, nebudu tu předstírat, že jsem někdy Warhammer hrál, ať už jde o jeho fantasy, nebo sci-fi verzi. Ale facinoval mě, to zas ano. Stejně jako hry ze světa Mutant Chronicles a další masové stolní hry s vlastní krajinou a kýblem kostek. A protože jsem se při tvorbě papírových modelů tripodů nezastavil jen u nich, ale na poličku si k nim vytvořil i odpovídající krajinu, řekl jsem si proč se o zkušenosti nepodělit.

Stránky