Obrázek uživatele Petr Simcik

Bio

Stručné bio

Webmaster a webdesigner se zálibou ve čtení spousty písmenek, nejlépe složených v akčnější sci-fi román.

Co na sebe dál práskl/a:

Oblíbený styl - postapokalyptická scifi. Mám rád tu idylku zřícených velkoměst, obrovských opuštěných prostor a odkazů na časy, které odvál radioaktivní vítr.
Na druhou stranu, žít bych v tom nechtěl. Maximálně se tam vypravit na pár dní s foťákem a brokovnicí.

Moje osobní / i jiné www stránky:
http://www.petrsimcik.cz

Historie

Členem již
10 let 5 měsíců

Moje příspěvky

Když se v mojí generaci řekne Václav Šorel, napadnou vás dvě věci. Papírové modely a Vzpoura mozků / Galaxia – podle toho, který z těch dvou komiksů máte radši. Jestliže jste staršího data, máte oproti mě výhodu, že jste zažili jejich první vydání. Já už je znám jen ze skladových zásob ABC speciálů a následných znovuvydání, která nebyla občas úplně šťastná. Co si ale možná nespojíte, je Václav Šorel a letectví. Přitom ne vesmír, ale válečný a poválečný vzduch byly Šorelovy živly. Píšu byly, protože nás minulý víkend ve věku osmdesáti tří let opustil.

Není to fantastika, ale takové knihy máme na Sardenu rádi.

Julia Boydová poskládala dopisy, výroky, úryvky z cetopisů i z reklam cestovních kanceláří a vytvořila tak velmi podrobný obraz Výmarské republiky a nacistického Německa před válkou a během ní, perfektně mixuje ozdrojované úryvky a přepisy osudů cestovatelů a návštěvníků a nevyhýbá se žádnému z názorů, díky čemuž dokázala napsat velice plastickou a čtivou knihu.

Dělej si poznámky, říkali. Kresli si mapu, říkali. A rozhodně to nečti v autobuse, říkali. Takže jsem to samozřejmě musel vyzkoušet. Vybaven několika záložkami, kostkami ve skleničce a vysokým sebevědomím jsem se ponořil do Měsíčního ohně, respektive do bludiště městských uliček a následně pralesa. A už takhle zpočátku se přiznám. Jde to, ale opravdu je lepší mít na Měsíční oheň klid a prostor.

Lidé to zas jednou podělali a dostali na frak od jednoho ze svých výtvorů. Tentokrát to nebyly radiací přerostlé ještěrky nebo k vraždění navržení roboti, tím méně nějaká celoplanetární umělá inteligence. Byly to hračky. Malé plyšové potvůrky, autíčka, vojáčci na hraní.

Wardlin Stuart je chlap, co byl ve špatnej čas na špatným místě. Nebo naopak dobrým? Jak se to vezme. Díky/kvůli tomu, že nakrkne jednoho týpka a omylem ho zabije, skončí ve vězení. Řekli byste, že je to pech, jenže nebýt vězení, nebyl by tenhle chlápek milionář. Nebýt vězení, nenapsal by svojí první modlitbu a možná i kdyby ji napsal, tak by nefungovala. Nepoznal by svou ženu a taky by se nestal trochu proti své vůli zakladatelem nového náboženství a neměl by vlastní uctívače - Wardlinity.

Úspěchu retro nálad v herním světě si nám všimli jednak Číňani, jednak řetězce typu Lidl nebo Tchibo. Podobné stroje, které nabízí hromadu 8bit a 16bit her se nám ale objevují všude možně. A až na pár výjimek jsou všechny, které lze dostat rychle v ČR, zatím dost špatné! Jde v mnoha případech o handheldy (typu Gameboy / Gameboy Advance) nebo flashky do televize s bezdrátovými ovladači.

Fantastika a hry jsou odjakživa úzce spjatá záležitost. Vždyť už od prvopočátků herního průmyslu vévodily herním obrazovkám kromě klasických aut a vojáků i rytíři, duchové, draci, vesmírné lodě a další podivnosti. Už ve formě pár zelených kostiček uprostřed několika černých kostiček jste mohli likvidovat červené kostičky, procházet dungeony, zachraňovat celé světy. Ale to snad není ani pravěk, to je prehistorie jménem Atari. Pravěk jsou pro mě takové legendy jako Famicom, Nintendo Entertainment system či Sega Master system, tedy herní platformy, na kterých už jste přeci jen poznali, co hrajete.

Když jsem se dozvěděl, že Argo vydá Lovecraftovy ghostwriterské / editorské práce, srdce zaplesalo nadšením. H. P. Lovecraft je poslední dobou na české scéně téměř modla. Zvlášť od doby, kdy vyšly sebrané spisy, se snaží vydavatelé k čemukoli, co je mu alespoň trochu podobné, přilepit jeho jméno.

Nad tímhle tématem jsem přemýšlel hodně dlouho. Jak ho jen pojmout? Přepis dokumentu? Vlastní názor na něj? Vlastní verzi téhle události naší poměrně dávné historie? Těžko říct. Pojďme do toho, nějak se to vyvine.

Tenhle článek berte trochu jako legends ze Star Wars – sice to kdysi byl kánon a asi se to tak nějak stalo, ale na paměť všech zúčastněných, tedy mě, se nedá v žádném případě spolehnout. A určitě se občas budeme kolem skutečnosti jen plížit, a to i když jde tak důležité věci, jako je web sarden.cz a jeho tvorba.

Stránky