Obrázek uživatele Petr Simcik

Bio

Stručné bio

Webmaster a webdesigner se zálibou ve čtení spousty písmenek, nejlépe složených v akčnější sci-fi román.

Co na sebe dál práskl/a:

Oblíbený styl - postapokalyptická scifi. Mám rád tu idylku zřícených velkoměst, obrovských opuštěných prostor a odkazů na časy, které odvál radioaktivní vítr.
Na druhou stranu, žít bych v tom nechtěl. Maximálně se tam vypravit na pár dní s foťákem a brokovnicí.

Moje osobní / i jiné www stránky:
http://www.petrsimcik.cz

Historie

Členem již
11 let 6 měsíců

Moje příspěvky

Dobré military sci-fi není nikdy dost, ale upřímně – není jí ani úplný nedostatek, takže člověk nemusí vzít za vděk čímkoli co smrdí po vesmíru a vojácích. Kotoučova série, i když je mírně generická, by ale určitě neměla vaší pozornosti uniknout.

Já vím, už jsem s tou Amerikou asi docela otravný, ale tohle je série fotek, která nemůže být publikovaná jindy než dnes. A bude to velice krátké. 

Ještě se vrátím na chvíli do Maine, následně se pozastavím nad množstvím potenciálních soukromých detektivů a nakonec se podíváme taky na BLM a nahlédneme do chudší čtvrti jinak bohatého regionu - takže vlastně žádné velké drama. A nebo jo? 

Tak jedeme do Maine, rozhodli jsme se jednou před víkendem. Jenže to není jen tak. Předně si musíte půjčit auto, zamluvit ubytování, podívat se, zda je národní park normálně otevřený a taky počasí aby vyšlo. A když to všechno máte a za 14 dní jedete, ještě není úspěch zaručen.

Říkám to nerad, ale za popularitu Wellse a hlavně Války světů prostě můžou Američané. Wells napsal Válku světů v roce 1898 a co na to Britové? Pochvalné recenze, práva na knihu do celého světa, ale jinak... nic až do roku 1938! Ale dnes, dnes se přesuneme ještě o trochu dál, do roku 1978.

Série Algor nabrala pořádný spád už v předchozím dílu, Pomnících zimy, který by se dal shrnout do věty - Avrian Dann nasral špatného císaře. Tím bylo načrtnuto mnohé a člověk, který má načteno a nakoukáno, by mohl hereticky tvrdit, že už tak nějak ví, co bude v Chladu Chiméry následovat. Jenže to by ji nesměli napsat Jan Hlávka a Jana Vybíralová.

Booknooky jsem poprvé našel na Pinterestu. Bylo to někdy před pěti lety a pak jsem na ně na dlouhou dobu zapomněl. Moje pokusy s krajinkami pro papírové modely mě ale dovedly na Youtube kanál NerdForge a ten jednoho dne publikoval právě tvorbu booknooku Příčné ulice a já si řekl, že tohle musím mít taky.

Na první pohled by se mohlo zdát, že porušujeme nedělníkový režim, protože dnes je řada na externistovi z řad fantastických hostí. Někdy je ale potřeba trochu ohnout realitu. Náš počítačový a grafický guru a šedá eminence sardenská přesídlil z pracovně-rodinně-osobních důvodů na blíže neurčenou dobu do USA. Stal se z něj tedy ten nejextrémnější externista, jakého si lze (v jistém slova smyslu) představit, a protože už sepsal pár postřehů ze svého zabydlování, nechceme je nechat ležet  jen tak ladem. Předběžně naznačil, že když mu bude múza dobře našeptávat, není  tenhle americký příspěvek zdaleka jediný, na který se můžete těšit.

Dneska se podíváme na druhý styl tvorby krajinky z kartonu a to je stavění a taky víc zapojíme modurit a polystyren. Tahle krajinka je mnohem náchylnější na rozšlápnutí, ale zároveň ji lze „naplnit“ elektronikou, případně jít do větších výšek.

Víte jak jsem tu – no už je to poměrně dávno – opěvoval Volání po spravedlnosti? Tak Liga Spravedlnosti: Vzestup a pád je něco jako pokračování. Ano, trpí to stejnými neduhy jako všechny ostatní příběhy z DCKK – tedy tím, že neznáme kontext. Přesto je Liga Spravedlnosti: Vzestup a pád velmi překvapivá knížka, která by v sérii posledních špatných dílů DCKK rozhodně neměla zaniknout.

Stránky