RECENZE: Karel Švanda ze Semčic, Fantomy
Článek od: Petr Simcik - 20.03.2026
Fantomy od Karla Švandy ze Šemčic jsem vám doporučoval před Vánoci v redakčním výběru a vlastně je doporučuji, kudy chodím. Je to kniha, která je přesně to pravé ořechové od podzimu, kdy se začnou krátit dny a objevovat ranní mlhy, až do jara, které pokrývá promrzlé podzimní hroby prvními květinami a prosvěcuje všechny temné kouty.
Tahle kniha, ač pojednává o duších, předurčení, nešťastných láskách, zkrátka o všem, co děsilo lidi během devatenáctého a na začátku dvacátého století, má neuvěřitelnou atmosféru. Švanda mnohdy odkazuje na E. T. A. Hoffmanna, mimo jiné autora Louskáčka, na jeho povídky, nebo ho využívá jako jednu z postav. Je to pocta nejen jemu, ale například i Poeovi, a je výborná. Povídky jsou až archetypální, však jsou staré skoro půl druhého století, ale atmosféra zasněžených hřbitovů, zimní Prahy, velkých i malých divadel, starých německých gotických měst tehdejšího Rakouska-Uherska je pro mě zvláštním způsobem vánoční.
Podíváme se i do víru francouzské revoluce s tím mixem děsivého revolučního nadšení, gilotinované šlechty, povražděných odpůrců a hypnotické magie či snad jen šílenství stvořeného potlačeným svědomím. I mimo Paříž, kam lidé, nově se oslovující občané, utíkají za zábavou a před svištící čepelí, ale není úplně bezpečno, protože revoluce požírá své děti a fantomy. ty žádná revoluce nezajímá, ty jsou věčné. Na vše se ale většinou snáší sníh, padá mlha nebo je smáčeno jemným mrholením. Na svět Fantomů málokdy dopadne slunce, ale není to samoúčelné. Plískanice a brzké šero patří k obdobím, kdy se většina povídek odehrává, a pokud ne, ono vysvitnutí slunce v nás má vzbudit chvilkovou naději, kterou následující temná noc či rychle přicházející bouře opět zadusí.
Všechny povídky mají společnou atmosféru, gradaci a styl vyprávění. Karel Švanda ze Šemčic používá hodně často motiv "vyprávění ve vyprávění". Většinou se nespolehlivý aktér na kraji psychických sil svěřuje svému příteli či dopisu na rozloučenou, ale někdy dokonce nechá autor líčit nespolehlivého svědka příběh někoho jiného, a tak ještě více zamlží, co je pravda a co napověděla vypravěči jeho soužená mysl. Máte rádi Lovecrafta? Uberte na mystičnu či vesmírné prázdnotě a Karel Švanda ze Šemčic by vám mohl naplnit touhu po další porci šílenstvím zmítaných osudů.
Fantomy vám dopřejí nejen velkou porci různých duchů. Atmosféru buduje i úsporně, ale velmi živě popsaná doba, města či společenský život. Nešťastníci, o kterých si čtete, jsou vesměs uvěřitelní, normální lidé devatenáctého století se svými problémy, přáteli a životem, který jim ale doba neumožňuje prožít v klidu. Doba, na kterou ještě svítila místo elektrického světla petrolejka. Doba, kdy fantomy, ať již vytvořené trýzněnou myslí nebo absencí vědeckého vysvětlení, či prostě obyčejní duchové, byli poměrně reálnou součástí lidských životů. Pokud máte rádi atmosféru, nevyžadujete přílišnou akci a nevadí vám, že si musíte zvyknout na trochu archaický jazyk, Fantomy můžou být nejen příjemně mrazivou jednohubkou jako rozloučení s odcházející zimou ale i knihou, ke které se každý rok od podzimu do jara budete vracet čistě pro nasátí té zvláštní, mlhou a sněhovými vločkami prosycené atmosféry.
Fantomy
Nakladatel: Carcosa
Autor: Karel Švanda ze Semčic
Rozměr: 140 x 210
datum vydání: 1.01.2025
Vazba: pevná vazba
Počet stran: 312
isbn: 978-80-88662-14-3
- Přidat komentář
- 1434x přečteno








Komentáře
Pořád se nedovídám jednu
Pořád se nedovídám jednu podstatnou věc, totiž jesdtli je tahle knížka jenom výbor, anebo jestli obsahuje kompletní obě Švandovy sbírky, "Fantastické povídky" i "Bizarrní povídky"... Nicméně ze zmínky o Francouzské revoluci usuzuji, že je tu konečně přítomná i dlouho opomíjená povídka "Charlotta", kterou považuji z celého Švandy za bezkonkurenčně nejlepší. (Možná se v tomto vydání jmenuje jinak: v původních knížkách měl každý příběh názvy dva. Vzpomínám-li si dobře, v té první byly přiřazovány - kromě vlastního titulu, jako třeba přeceňované "Křeslo" - k jednotlivým měsícům v roce, ve druhé dostraly navrch dívčí jména podle protagonistek.)
Jestli jsou kompletní netuším
Jestli jsou kompletní netuším, redakční poznámka tvrdí jen, že jsou to časopisecky vydané verze a je jich 12 a ano, i Charlotta tam je. Do Francouzské revoluce bych zařadil ji, i Prázdnou lenošku. A co jsem pochopil tak zde mají povídky právě ta dívčí jména.
Takže je to výbor. Dvanáct
Takže je to výbor. Dvanáct kousků měla první kniha sama o sobě (viz výše, to přiřazování k měsícům v roce), a druhá taky tak nějak... První jsem vlastnil in natura, druhou jsem měl oxeroxovanou. Uvidím,co z toho po požáru a následném hasičském zákroku zbylo; polici s horrory jsem ještě neprobíral (a kdo ví, kdy se k tomu dostanu)..
Přidat komentář