Fantasy

Jsou knihy, které stojí za to si připomenout i po letech a prostřednictím recenze k nim přitáhnout nové čtenáře, kteří o takových kouscích možná nemají ani tušení.

Ve čtvrtém století před Kristem přišli do Afghánistánu válka a Alexandr. Měl ústa plná sjednocení světa, ale šlo mu o nerosty. V devatenáctém století přišli do Afghánistánu válka a šejtanovi psi. Měli ústa plná civilizovanosti, ale šlo jim o nerosty. V osmdesátých letech dvacátého století přišli do Afghánistánu válka a šuraví. Taky měli v ústech lásku a v očích drahokamy. V roce 2010… Krucinál, kdy naposledy do Afghánistánu válka nepřišla?

Pořád vám chybí nějaký ten dáreček? Zkuste nabídku nakladatelství Epocha, které vám kromě čtení nabídne i další milé drobnosti, co potěší nejednoho čtenáře.

Tuhle naprosto netradiční a opravdu originální recenzi na jeden z nových gamebooků od nakladatelství Mytago byste si rozhodně neměli nechat ujít. A to ani v případě, že vás gamebooky vůbec nezajímají. A víte co? Možná tím spíš byste si ji měli přečíst, protože je klidně možné, že přijdete na to, že číst gamebooky je parádní věc, která by vás mohla bavit.

Román Říše od Romana Bureše je čtivá historická fikce, která má šanci oslovit značné množství čtenářů. Druhá světová válka totiž patří k nejvíce vyhledávaným dějinným tématům a fascinuje mnoho vydavatelů i čtenářů. A právě román Říše je lahůdkou přinášející nový fantaskní vhled do alternativní historie aneb co by se stalo, kdyby Německo vyhrálo válku?

Stává se nám to běžně. Sedneme si do hospody, nastoupíme do tramvaje, zařadíme se v supermarketu do fronty na nákup, a než si stačíme uvědomit, že ty dvě babičky či dědouškové rozebírají naši generaci, začíná peklo. Napřed se konverzace točí kolem počítačových her, to by ještě šlo, ale pak se výhybka přehodí na sociální sítě a posléze smartfouny, na to, jak do nich dneska mladí pořád zírají a ničí si mozky internetama, aniž by vlastně dělali něco užitečného. Zničehonic je všude kolem hromada expertů, kteří rozumějí všemu a v zásadě nerozumějí ničemu.

Tohle mi ve vodách české fantasy literatury docela chybělo. Čistokrevný sword and sorcery román (jinak též fantasy meče a magie, chcete-li to hezky česky). Někdy prostě není nálada a chuť na komplikované světy a mnohasvazkové ságy plné nevyslovitelných jmen, zamotaných vztahů a ještě zamotanějšího děje, kdy už v půlce zapomenete, kdo je kdo a kdo koho podrazil/okradl/svedl.

O druhý zářijový nedělník jsme požádali spisovatele Dana Tučku. Jeho zamyšlení na téma vhodnosti (a nevhodnosti) obsahu stěžejních děl fantastiky pro dnešního moderního čtenáře se vám rozhodně (ne)bude líbit. Přejeme vám krásnou neděli a hlavně neztraťte nadhled!

Kde jsou ty doby, kdy léto znamenalo prázdniny! Slunce, koupání, žádný budík, návštěvy u babiček a poobědové šlofíčky. O tom si my, pracující, můžeme už většinou nechat jen zdát.