RECENZE: Jakub Hoza, U hlavy mantichory

Někdy koncem jara se na trhu objevila poněkud netradiční fantasy od Jakuba Hozy U hlavy mantichory. Jeden z našich současných autorů krváků si odskočil k tématu, u nějž není třeba jeho dílo přechovávat ve vaničce, aby nezakrvácelo celou knihovnu.

Proč netradiční? Inu – je z poloviny o provozování hospody šermířem a trpaslíkem. A z té druhé? O netradičně neschopné družině hrdinů, která při páchání dobra nadělá víc škody než užitku. Navíc tu až na jednu klíčovou výjimku prakticky neteče krev z běžných humanoidů, ale jen z nestvůr.

Na začátku se prostřednictvím náctiletého míšence člověka a půlčíka Alrena seznámíme s podivnou dvojicí – trpaslíkem a lidským šermířem (bývalými dobrodruhy), kteří koupili léta opuštěnou hospodu, údajně střeženou duchem původního majitele. Celkem zachovalou budovu v lese zamořeném nestvůrami je třeba zprovoznit, zajistit zásobování a přilákat náležitě movitou klientelu. Objekt ale má svá tajemství, která dvojka nových majitelů postupně odhaluje a využívá k provozu pohostinství. Jako pomocníka si najmou Alrena, který nemá jako míšenec v domovské vsi na růžích ustláno. Do jejich podnikání se jim samozřejmě více či méně legálními způsoby pokusí míchat lóže restauratérů z nedalekého městečka. Ukáže se, že nestvůry žraly místní obyvatele dost dlouho na to, aby se vyplatilo situaci otočit a začít konzumovat chutně upravené nestvůry.

Dějovou linii z hospody střídají kapitoly popisující cestu neschopné družiny od fiaska k fiasku. Ostatně, co lze očekávat od party vedené rytířem – náboženským fanatikem a složené kromě něj z věčně nadržené hraničářky, půlčíka-zloděje s povahou mordýře, barbara-intelektuála a kněze kořalečního boha? Obě dějové linky se nakonec protnou, ale v mezičase dojde na řadu zajímavých událostí, z nichž některé by stály za vydání kuchařky.

Celkem vzato je tento Hozův produkt příjemné čtení podpořené zajímavými nápady, hláškami a ne zcela tradičním prostředím. Autor v doslovu přiznává jako svoji inspiraci hraní Dračího doupěte a LARPy. Bohužel to je místy z textu až příliš znát. Zmínky o hypotetickém „Pánovi jeskyně“ a odpočítávání obtížnostních úrovní podzemí, jeho zamoření různou havětí a rozšíření „pod celým kontinentem“ nepřispívají k plynulosti četby ani formou, ani zasazením do kontextu. Poněkud mdlé je i finále, které by mělo být mrazivé a kulervoucí, bohužel je však mrazivé primárně na papíře.

Od věci by nebylo přihodit k textu (třeba formou přílohy) pár použitelných receptů a neodbýt situaci jen několika náznaky v textu.

Pochvalu si ale zaslouží vnější provedení knihy. Jak kresba na obálce, která vychází z děje, tak barevná úprava ořízky s hlavou mantichory způsobují, že kniha jen tak nezapadne mezi tuctové tituly v knihovně.

Obecně lze tedy konstatovat, že to není špatné, ale pořád je co vylepšovat. Jako nenáročné čtení na dovolenou kniha nemá zásadnější chybu.

U Hlavy mantichory
Jakub Hoza

Nakladatelství: Mystery Press
Ilustrace: Ondřej Hrdina
Rok vydání: 2026
Počet stran: 368
Vazba: měkká/brožovaná
ISBN: 978-80-7707-060-7