RECENZE: Roman Bureš, Planeta idiotů

Článek od: Monika Slíva - 10.05.2021

Jak se píše v anotaci, apokalypsa přišla s širokým úsměvem, ve kterém na nás cenila zuby. Zábavná myšlenka, ze které vám brzy ten váš vlastní úsměv zamrzne na rtech. Tohle totiž není vůbec žádná sranda, to je smrtelně vážná věc, ale (skoro) všem je to úplně šumák!

POVÍDKA: Nikol Roupcová, Město pavučin

Článek od: Redakce - 05.05.2021

Květnová sardenská povídka vás zavede do Města pavučin, kde není radno si zahrávat s čarodějkami a kde by si čarodějky neměly zahrávat s pradávnou mocí, o které toho příliš nevědí. Další nepotopený střípek z prvního ročníku Sardenských legend, který se neumístil na předních příčkách, ale přesto zaujal předsedkyni poroty natolik, že dostal možnost objevit se na stránkách Sardenu.

RECENZE: Kolektív autorov: O mulo!

Článek od: ena - 23.04.2021

Každý národ má svojské ľudové bájky, povery či mýty. Tie sa väčšinou líšia ešte aj podľa regiónov. Spýtať sa, či poznáte ľudovú slovesnosť Rómskeho etnika, je zrejme zbytočné. Neraz nepoznáme ani tie naše. Preto vás možno zaujme útla knižka s názvom O mulo!, ktorá je zborníkom historiek a mýtov vyrozprávaných  prostredníctvom rómskych tvorcov.

RECENZE: Přemysl Krejčík, Čokoláda pro wehrmacht

Článek od: Tereza Zelinová - 22.03.2021

Přemysl Krejčík také není typickým autorem fantastiky. Dostaveníčko se sci-fi si dal v díle Kybersex, kde si v patnácti povídkách osahal nástroje alternativních realit, dystopie a pseudohistorie. Na svém kontě má i dvě básnické sbírky (které doporučuji, hlavně tedy Asfaltového plameňáka) a mimo jiné knihu Malej NY.

RECENZE: Petr Jaroněk, Běsi z temného hvozdu

Článek od: Eylonwai - 23.02.2021

Petr Jaroněk na sebe poprvé upozornil vcelku nedávno; v roce 2019 vydanou Ospalou slovanskou dírou. Na Sardenu jsme ji nerecenzovali, ale stála by za to – mrazivý příběh ze Zlína 13. století s téměř až detektivní zápletkou má plíživě temnou atmosféru, sympatického hlavního hrdinu a kupu fascinujících reálií. Jen ten konec se moc nevyvedl. Nová Jaroňkova kniha, Běsi z temného hvozdu, navazuje právě na ten pokulhávající konec… bohužel.

RECENZE: Leoš Kyša (ed.), L3g3ndy

Článek od: Monika Hrňová - 16.02.2021

Příběhy jsou staré jak lidstvo samo. Bez nich by nebylo nic – kultura, slovo, písmo, fantazie, naděje... Autoři se často snaží vymyslet příběhy nové a neotřelé, a přitom někdy stačí vzít to, co všichni tisíckrát četli a slyšeli, a převyprávět to po svém. Něco přidat, něco ubrat, změnit kulisy či povahu hrdinů… a může jít o příběh mnohem zajímavější než ten původní. A pokud zůstane poselství zachováno, může být navíc novou generací lépe uchopitelné.

RECENZE: David Šenk, Prázdný svět

Článek od: Filip Roháč - 09.02.2021

Prázdný svět je ráj pro introverty. Lidstvo téměř vyhubila smrtící pandemie, města se rozpadají a jediný, kdo z dezolátní situace jakž takž prosperuje, je Matka Příroda. Avšak nenechte se zmýlit – i na planetě, kde je dost místa pro všechny a člověk je poprvé za tisíce let zase svobodný, se najde důvod rozpoutat válku o území.

RECENZE: Martin Sládek, Časovládci – Skryté ostří

Článek od: ena - 08.12.2020

Mnohí by chceli poznať budúcnosť, chodia za vešticami alebo sa spoliehajú na sny. Iní by sa radi vrátili v čase späť a zmenili minulosť. Čas je skrátka fascinujúci, neuchopiteľný a neustále v pohybe. Čo by sme dali za to, aby sme sa ním dokázali pohybovať hore dole bez obmedzenia? Mohli si skočiť na dvor kráľa Artuša, či si odbehli kúpiť nejakú technickú vymoženosť z roku 2320... Bolo by to super, no napadlo vás,  čo všetko by sa našim cestovaním v čase mohlo zmeniť?

RECENZE: Roman Bureš, Říše

Článek od: frankie - 04.12.2020

Román Říše od Romana Bureše je čtivá historická fikce, která má šanci oslovit značné množství čtenářů. Druhá světová válka totiž patří k nejvíce vyhledávaným dějinným tématům a fascinuje mnoho vydavatelů i čtenářů. A právě román Říše je lahůdkou přinášející nový fantaskní vhled do alternativní historie aneb co by se stalo, kdyby Německo vyhrálo válku?

RECENZE: Pavel Bareš, Meta

Článek od: Filip Roháč - 25.11.2020

Stává se nám to běžně. Sedneme si do hospody, nastoupíme do tramvaje, zařadíme se v supermarketu do fronty na nákup, a než si stačíme uvědomit, že ty dvě babičky či dědouškové rozebírají naši generaci, začíná peklo. Napřed se konverzace točí kolem počítačových her, to by ještě šlo, ale pak se výhybka přehodí na sociální sítě a posléze smartfouny, na to, jak do nich dneska mladí pořád zírají a ničí si mozky internetama, aniž by vlastně dělali něco užitečného. Zničehonic je všude kolem hromada expertů, kteří rozumějí všemu a v zásadě nerozumějí ničemu.

RECENZE: František Kotleta, Underground

Článek od: Renata Staurovská - 20.11.2020

„Co si budeme vykládat, bylo to zkurvený město. Ale měl jsem ho rád. Bylo jako kulhavej pes s vyrážkou – smrdělo, rozpadalo se, fungovalo jenom občas, ale pořád v sobě mělo něco, proč jsme ho nakonec s ucpaným nosem pohladili. Jasně, pak jste si museli umýt ruce mýdlem, ale pořád šlo o vašeho milovanýho čokla.

Petr Vachten, Praha 2107

Stránky

Přihlásit se k odběru RSS - česká fantastika