RECENZE: Nadčlověk, René Vaněk

Vítejte zpět v Tyfu. Městě, kde slunce nahradila kovová poklice, a kde zatraceně záleží, na jaké adrese bydlíte. První díl ze série Bodyportal nazvaný Kovové nebe jsem zhltla doslova na posezení. Ještě nikdy jsem nečetla nic tak divoce imaginativního, přesyceného akcí a tělesnou bizarností. Bylo to divné, nechutné a neskutečně čtivé.
Proto jsem se nemohla dočkat druhého dílu této série. Nadchnul mě Nadčlověk nebo jsem pocítila zklamání?

A jak vůbec zrecenzovat druhý díl, aniž bych se dopustila spoilerů z dílu prvního a navnadila tak případného čtenáře k přečtení předchozího dílu? Bude to úkol opravdu nelehký, ale doufám, že se ho zhostím se ctí. Ale nejdřív bych vám ráda pověděla něco o Theovi.

Theo, upgradovaný superčlověk, vzniklý v supertajné organizaci SVS, pro níž také v utajení pracuje, ve svém volném čase rád hraje brutální počítačové hry, sleduje zvrhlé televizní show a požírá hořkosladké orchideje. Také randí se Sárou, jednoduchou, ale na omak velmi příjemnou přítelkyní, zatímco marně sní o Alici, své inteligentní kolegyni, dějí se ve všemocném SVS věci. Jakýsi postarší páprda ve skautské uniformě tu řádí jako by ho kousl do zadku tchoř. Pan Zázračný, jak se přízraku skautského vedoucího přezdívá, vraždí vězně, odnáší si libovolné dokumenty, ničí všechny stopy a co víc, je schopen prostupovat zdmi a vyhýbat se kulkám. Jako by pro něj neplatily fyzikální zákony. Theo tenhle podivný problém řeší spolu se svým obhroublým přítelem Martinem Rigelem, a když už to vypadá, že se doberou zdárného řešení, stane se něco, co zanechá nesmazatelné stopy na obou dvou.

Jsme v průseru. Já i profesor. A s námi i Sára, aniž by se o to jakkoliv zasloužila. Leží nahá v mé posteli, spí a je v průseru. Kdyby dnes v noci spala u sebe doma, kdybych ji nezatáhl sem, do tohohle zatuchlého tmavého bytu v Propadlištích, bývalo by ji to, co zanedlouho přijde, minulo… (citace, str. 8)

A nejen na nich. René Vaněk v Nadčlověku nenechá čtenáře ani nadechnout, stejně jako hlavního hrdinu, který se potácí dějem, smýkaný okolnostmi, vlastními emocemi a svědomím. Nic tu není jasné. V prvním díle působil Theo jako nástroj všemocné SVS. Jenže i ty se někdy mohou zlomit. Mohou začít klást otázky. A pátrat na vlastní pěst. A jakmile začnou, ovlivní to všechno. I samotný Tyf.

Druhý díl série  dál funguje jako biopunkový výron, který vám přistane přímo mezi oči a pak se vám pomalu zavrtá do mozku. Předchozí bizarně humoristické ladění je tu lehounce upozaděno nad filozofováním o morálce, samotné podstatě lidství a hledání sebe sama. Tento existenciální přesah však nevykukuje vyzývavě vpřed, je důmyslně zakután ve všech těch vrstvách, v mase, tuku, špíně.

Nadčlověk není kniha pro slabé žaludky ani pro milovníky klasických příběhů, protože Vaněk není prototypem běžného autora. Píše jako biolog, který se rozhodl, že literatura je jen další forma mutace. Píše stejným způsobem jako ve své době operoval Robert Liston – rychle, obratně a bez použití utišujících prostředků. Jeho jazyk je syrový, plný technických detailů, tělesných výjevů a skrytých filozofických výkřiků. Každá stránka je jako pitva — a čtenář je ten, kdo leží na stole. Postavy nejsou postavy. Jsou to výrůstky, výčnělky zmutovaného světa, zbytky lidskosti, které se snaží přežít v systému, kde morálka a prosté lidství už dávno padlo za oběť pokroku.

Nadčlověk není pokračování jedné série. Je to jen hlubší část jedné otevřené rány. Pokud jste nečetli Kovové nebe, budete tápat. Pokud jste ho četli, budete krvácet. Vaněk se neobtěžuje s rekapitulací. Hodí vás zpátky do děje jako SVS hází své agenty do misí: rychle, drsně, bez slitování.

A přesto to funguje. Svět Tyfu je tak detailní, tak odporně živý mechanismus, že se vám dostane pod kůži. Včelička, kovová stonožka, která je Theovi pomocnicí, má víc charakteru, deduktivních schopností a kousavého vtipu než většina postav v běžné sci-fi. A pan Zázračný? Ten je jen špičkou ledovce, prorážejícího systém.

Nadčlověk není knihou pro každého. Pokud si však chcete přečíst něco výjimečného či získat představu o tom, jaké je to sprchovat se v oživlém vaginálním sprchovém koutu, v němž vás budou lascivně masírovat jeho organické výčnělky, pokud budete mít odvahu přebrodit se smradem a hnusem Tyfu a sledovat takřka v přímém přenosu rozpad lidské osobnosti, budete nadšeni.

Tohle je něco zcela jiného. A pokud se naladíte na autorův styl a jeho vidění světa, tahle kniha vám rozvibruje každičké nervové zakončení a v závěru se vás zeptá, jestli se vám ta bolest líbila.
Pokud máte odvahu, otevřete ho. Ale varuju vás: tenhle svět vás pohltí.

Nadčlověk
Autor: René Vaněk
Vydáno: 2025
Nakladatelství: Fantom Print
1. vydání originálu: 2025
Počet stran: 304
Jazyk vydání: český
Autor obálky: Martin Kapošváry
Forma: klasická kniha
Vazba knihy: měkká / brožovaná
ISBN: 9788075941633