AUDIOKNIHA: Steven Erikson, Měsíční zahrady

Kdysi dávno, když jsem ještě četl Písně ohně a ledu, mi kamarád poradil, že mám zkusit Malazskou knihu padlých. Podobně napínavé, ale mnohem lepší, říkal. Chvilku jsem nad tím uvažoval, vážně, ale nakonec jsem na desetidílnou ságu s průměrem 700 stran na knihu odvahu nenašel a nad Měsíčními zahradami se na dlouho uzavřela oblaka. To se změnilo až nyní, kdy OneHotBook našlo odvahu na její převedení do podoby mluvené. Úvodem zmíním, že dějem se až tak moc zaobírat nebudu, určitě si k tomu na internetu (nebo i zde na Sardenu) najdete textu dost, zaměřím se hlavně na své dojmy z poslechu.

Byl jsem varován, že se budu ztrácet v neskutečném počtu postav, ale začátek tak nepůsobí. Nějaký masakr v malé vesnici, kterou vyšetřuje tříčlenná skupina. Střih do jiného místa o pár měsíců dál, kde se přidává pár dalších charakterů, které ne vždy mají dlouhý život. Pořád jsem se chytal, nic složitého. Protagonisté jsou plastičtí, propracovaní, se svébytným charakterem a pestrými motivacemi, takže jsou jeden od druhého dobře rozeznatelní. Není problém si najít oblíbence. Orientaci v hlavních protagonistech usnadňuje i mistrovství vypravěče, o němž se rozepíšu později v článku. Musím říct, že bohatost charakterů mě na knize bavila úplně nejvíce.

Příběh je trochu složitější ke sledování. Základní premisa je jednoduchá: silná Malazská říše kopími svých vojáků rozšiřuje ovládané území a ještě neporobená města se jí v tomto snaží bránit. Problém je právě v množství postav a jejich cílech: každá dělá úplně něco jiného, někdo pouze reaguje na vývoj situace, někdo vykonává dílčí úkoly, aniž by znal celý plán a ten, co celkový plán zná, o něm nemluví a dělá klamné manévry. Jasné směřování děje se tak rozpadá do myriády drobných aktivit a celé se to dost rozmlžuje. Samostatnou kapitolou jsou pak zásahy polobohů či ascendentů na polobohy, jejichž akce mohou sledovat naplnění nějakého cíle třeba za stovku let. A v takovémto chaosu dá orientace zabrat. Osobně jsem se držel hlavní linky a komplexní analýzu jsem si nechal na příště.

Tam, kde jsem se úplně ztratil, je koktejl všemožných ras, jejich historie a vlastně celý svět za hranicemi lidských obydlí. Všichni ti Jaghutové a Imasové, Barghasti či různě zabarvení Morantové mi splývali v jedno. Jsou to spojenci či nepřátelé? Mám si je pamatovat nebo raději vypustit? A ačkoli je Anomander Dlouhý vlas jedna z nejsympatičtějších postav, musel jsem jeho rasu Tiste Andii se všemi ostatními vypustit, zabalit do krabice „zbytek, který pochopím příště“ a dát do poličky pro druhý poslech.

Kniha je doplněna čtyřstránkovým seznamem magických chodeb (mimochodem, fungování magie v tomto světě je na samostatný článek a nemůžu říct, že bych ji chápal), postav, ascendentů, mapou, rejstříkem pojmů a dalšího vysvětlovacího materiálu. Kniha. V audio verzi něco takového zoufale chybí, a proto je vhodné si tyto informace opatřit na internetu. Jenže to má svá úskalí. Když si budete hledat hrdiny, najdete spoustu textu za sérii dohromady, musíte si proto hlídat spoilery. Mapy se mi podařilo najít jen v anglickém originále a u nich nastal problém s překladem některých místních názvů (kde jsem dokonce zabrousil do takového zdrojového materiálu, jakým je diplomová práce „Překlad vlastních jmen ve vybraných dílech literatury fantasy“).

Jak je vidět, titul není úplně pro poslech jednoduchý, ale dá se zvládnout. Některé věci posluchači uniknou, někde je potřeba přidat vlastní dohledávání na internetu pro lepší představu. Na druhou stranu se neodvážím tvrdit, že kdybych knihu četl fyzicky, byl bych na tom lépe.

Ještě jsem slíbil říct něco o genialitě vypravěče. Jan Teplý dělá fantastickou práci. Příběh vypráví z pohledu více postav a popral se se svým úkolem opravdu bravůrně: mění modulaci hlasu, přízvuk, tempo řeči. Když slyšíte první větu nové kapitoly, tak hned poznáte, že mluví Kruppe či Pačes. A třeba z mluvy Pačese hned poznáte, že to bude vyšinutá záštiplná figurka. Interpret mluví srozumitelně a plynule, rychlost poslechu mi i s ohledem na množství informací vyhovovala na standardním nastavení. Pokud potřebujete spěchat, 1,1 byla taky úplně v pohodě. Ve výsledku se mi kniha poslouchala dobře, zatím drží jasnou top 1 pozici v žebříčku vypravěčů (kromě série Mycellium, ale tam bylo vypravěčů několik).

Na konci knihy čeká docela netradiční doslov. Začíná větou „Steven Erikson je zmrd.“. Autor doslovu se vás snaží přesvědčit, že Měsíční zahrady už stačily. Že když teď skončíte, budete mít sice pocit nenaplněného potenciálu, ale dá vám to prostor naplnit svůj čas něčím milým. Třeba můžete založit kočičí útulek nebo tak něco. Pokud zůstanete, budete (podle autora doslovu) litovat, nadávat, skřípat zuby. Autora budete nenávidět. A milovat. Něco takového mě dost překvapilo a vlastně navnadilo v průzkumu pokračovat. Pokud bude OneHotBook v sérii pokračovat, rád budu u toho a řeknu vám, jak moc mě tato série změnila.

Steven Erikson
Měsíční zahrady

Interpret: Jan Teplý ml.
Překlad: Dana Krejčová
Režie: Vít Malota
Vydáno: audiokniha 2025 , OneHotBook
Délka: 30 hodin 12 minut