Literatura

Byli jsme přesvědčení, že jsme na vrcholu potravního řetězce. Ukázalo se ale, že jsme dobří tak maximálně do salámu. Vítejte ve světě Legie, nové série Františka Kotlety a Kristýny Sněgoňové.

Potřetí v řadě za sebou máme pro vás přichystané štědrovečerní čtení a můžeme tedy snad prohlásit naší tradici za definitivně obnovenou. Letošní povídku o noci zázraků pro Sarden napsala Irena Moravcová a my doufáme, že se vám bude líbit stejně jako nám. Možná vás přiměje k zamyšlení, že každá doba má své vrtochy, ale v mnoha případech jsou za nimi lidé. V dobrém i ve zlém.

Krásné čtení a krásné Vánoce.

Ostrava je obyčajné mesto. Má krásne štvrte aj miesta, kam ak nemusíte, radšej nejdete. No je to aj metropola zložená z dvoch svetov. Z nášho a toho, ktorý patrí čarodejníkom, magicky obdareným ľuďom a bytostiam, o ktorých si tvrdohlavo myslíme, že neexistujú. Čo sa stane, ak je zabitý jeden z najhorších a najmocnejších čarodejníkov? Prinesie to pokoj a pohodu alebo sa rozpúta vojna? Isté je iba to, že trón je voľný a zasadnúť naň by chceli mnohí...

Soukromé očko a lapač na průšvihy je opět v akci. Čtenářům předchozího dílu bylo jistě jasné, že závěrečná scéna, ze které trnuly zuby, jak byla sladká a idylická, vydrží tomu párečku hrdliček stěží do příští otočky zeměkoule. A samozřejmě se nemýlili.

Román Říše od Romana Bureše je čtivá historická fikce, která má šanci oslovit značné množství čtenářů. Druhá světová válka totiž patří k nejvíce vyhledávaným dějinným tématům a fascinuje mnoho vydavatelů i čtenářů. A právě román Říše je lahůdkou přinášející nový fantaskní vhled do alternativní historie aneb co by se stalo, kdyby Německo vyhrálo válku?

Proč prodloužené? Mohla bych si vymýšlet nějaké ušlechtilé výmluvy, ale ty důvody jsou ve skutečnosti přesně dva a jsou jednoduché: a) v říjnu, kdy by správně mělo přijít na pořad III. čtvrtletí, jsem dopisovala svou nejnovější knihu o výletech v Pojizeří, a prostě jsem neměla čas a myšlenky psát něco jiného; 2) když už zpoždění, třeba to čtenáři ocení jako tipy na Vánoce. Protože Vánoce už jsou za dveřmi. A asi to budou poněkud zvláštní Vánoce.

Stává se nám to běžně. Sedneme si do hospody, nastoupíme do tramvaje, zařadíme se v supermarketu do fronty na nákup, a než si stačíme uvědomit, že ty dvě babičky či dědouškové rozebírají naši generaci, začíná peklo. Napřed se konverzace točí kolem počítačových her, to by ještě šlo, ale pak se výhybka přehodí na sociální sítě a posléze smartfouny, na to, jak do nich dneska mladí pořád zírají a ničí si mozky internetama, aniž by vlastně dělali něco užitečného. Zničehonic je všude kolem hromada expertů, kteří rozumějí všemu a v zásadě nerozumějí ničemu.

„Co si budeme vykládat, bylo to zkurvený město. Ale měl jsem ho rád. Bylo jako kulhavej pes s vyrážkou – smrdělo, rozpadalo se, fungovalo jenom občas, ale pořád v sobě mělo něco, proč jsme ho nakonec s ucpaným nosem pohladili. Jasně, pak jste si museli umýt ruce mýdlem, ale pořád šlo o vašeho milovanýho čokla.“

Petr Vachten, Praha 2107