RECENZE: Superman (2025)

Nový Superman od Jamese Gunna možná není ten nejlepší film o Supermanovi, ale o to tu ani nikdy nešlo.

Letos jsme se dočkali již třetího zpracování Supermana za posledních dvacet let. V roce 2006 se k nám vrátil s obličejem Brandona Routha a o sedm let později demoloval Metropolis s prsními svaly Henryho Cavilla, aby v následujícím filmu umřel a pak se zase vrátil z mrtvých. Dvakrát. Obě tato zpracování nejznámějšího superhrdiny nemohla být odlišnější a zabývala se jiným zákoutím supermanovského mýtu. 10. července k nám přiletěla nová adaptace s tváří téměř neznámého slaďouška Davida Corensweta. Jaká zákoutí tvůrci oprášili tentokrát? A povedlo se to?

Oproti tomu, na co jsme byli posledních dvanáct let zvyklí prostřednictvím zadumaného Cavilla, nás čeká až agresivní obrat. Nový Superman je barevný, vtipný a překvapivě velmi komiksový, což je velmi divné říct, když ho napsal a na plátno převedl režisér komiksových filmů. James Gunn, který má na svědomí trilogii o outsiderech strážících galaxii a druhý díl / reboot o oddílu outsiderů plnících sebevražedné mise, nám nyní přinesl prolog ve své verzi outsidera v červených trenkách.
Jeho příběh je vcelku prostý a nese se na vlnách pohodlné akce pro celou rodinu s předvídatelnou konstrukcí: hrdina rozdá a dostane pár pohlavků, stane se mu křivda, zahořkne a rozhodne se očistit své jméno, aby na konci všem ukázal, že on je vlastně celou dobu ten hodný, očividně zlý zloun je ve skutečnosti velice zlý zloun a že všichni pochybovači by se měli stydět.
Je to jednoduché, oddechové, místy patetické, ale jako celek to funguje. Postavy jsou sympatické, dokonce i ty, které být nemají, akce je přehledná, ale nikterak inovativní, vizuál je překrásný, i když místy rušivý a nepotřebně křiklavý, a hudba nostalgická s příjemným twistem pro novou generaci. Snímku bych pak skutečně vytknul dvě věci. Tou první je přílišná expozice, ale dá se pochopit, jelikož jsme se dočkali „zrodu“ hrdiny bez flashbacků a těch povinných 20 minut na začátku, které jsme viděli desetkrát v jiném podání. Tou druhou jsou detailní záběry na hlavu během létání. Viděli jsme to i v Black Adamovi, kde to sice působilo mnohem komičtěji, ale i tady mě to trochu rušilo a není to umělecký záměr, se kterým souzním.

Ono ale v zásadě je jedno, jak film dopadl. Mohl to být kinematografický majstrštyk a mohla to být supermanovská verze Batmana a Robina, a vlastně by na tom nezáleželo. Tenhle film, coby restart univerza a Supermana, stojí a padá právě na postavě Supermana.
Pomineme-li celou tu nesmyslnou a nevyřešitelnou rivalitu různých táborů typu Marvel x DC a Snyder x Gunn, nový Superman měl hlavně za úkol představit nového hrdinu nynější generaci diváků a nastavit tón na léta dopředu. A to je právě to, kde si mě film získal a nepustil. Vlastně o něm přemýšlím od doby, co začaly titulky a v sále se rozsvítilo.
Nový Superman je… 
No… je to naivní hlupáček. Někdy až moc, protože jeho naivita a bezbřehá „lidumilnost“ má potenciál způsobit víc problémů než vyřešit. Krásně to ilustruje scéna interview, kterou rozčilený Clark argumentuje slovy: „Umírali by lidi.“ Víc netřeba. Jiná motivace není. Chránit. Pomáhat. Co na tom, že eskaloval mezinárodní konflikt. Umírali. By. Lidi.
Další největší změnou v tomto novém podání je zdánlivá lehkost, s jakou Superman koná. Nedělá nadlidské věci, protože je to jeho povinnost. On pomáhá, protože takový je. Je to něco, co jsem třeba z Cavilla nikdy nepocítil, zejména když nechal vybouchnout celý sál kongresu. To by tenhle nedovolil. Je společenský, přátelský, upovídaný. Jedna z historicky nejvíc fascinujících vlastností Supermana byla ta, že byl nejvíc lidský. A tady to platí dvojnásob.
A ta poslední a nejdůležitější změna je naděje. Je to otřepané, ale je to tak. Nejenom, že je nadějí pro filmové lidstvo, že se mohou na někoho spolehnout a že je ochrání někdo, kdo v nich naivně vidí jen to nejlepší a půjde vždy příkladem, je nadějí i pro skutečné lidstvo, kterému předává jednoduché poselství: být dobrý je v pořádku. Být naivní je v pořádku. Být divný je v pořádku. Pomáhat je v pořádku. Být sám sebou je v pořádku.
Nový Superman je… ten můj!