Čteme si

„Ahoj Renčo, čteš teď něco, co stojí za zmínku?“

Nedostatek slunce, všudypřítomný mráz a sychravo… Toto období má pro mě jasný náboj – horory a thrillery. Není nad to zalézt s hrnkem čaje pod peřinu a nechat se unášet atmosférou.

Většinu roku nečtu podle toho, co se odehrává za okny či jaké je právě počasí, prostě popadnu titul, na který mám zrovna chuť. Ovšem podzim je výjimkou.

Léto je v plném proudu a my se v redakci sesedli kolem virtuálního ohně (či pod virtuální palmou, to už jak kdo chce) a připravili jsme pro vás něco ke čtení. Všichni redaktoři dostali stejné zadání:

Kniha, kterou bych si vzal/a na karibský ostrov... nebo na Šumavu

Tak jako má Měsíc své fáze, stejně funguje má touha po čtení. Jsou okamžiky novu, kdy nejsem schopna přečíst cokoliv (nov jednou trval dva roky, k čemuž už doufám nikdy nedojde), a na druhou stranu existují dny, kdy bych jen četla a četla.

Čteme si? Ha, nechtějte mě rozesmát. Bývával jsem mašina na čtení, než jsem si pořídil dvě děti a večerní mozkovou kapacitu vhodnou tak akorát k usínání u Netflixu. Nu, když čteš málo, musíš číst kvalitně, řekl bych si. Tak mrkněte níž a nebojte se být inspirováni.

Aneb KOUKÁM SI

Dostal jsem za úkol přiložit ruku k dílu a přispět do rubriky Čteme si. Raději se však budu držet svého oboru a místo toho se s vámi podělím o pár filmů, které jsem v poslední době (a poprvé) viděl.

Pamatujete na poslední "Čteme si"? Tak díky zmíněnému digi-půstu mi rychlost zkonzumovaných textů stoupá exponenciálou. Díky tomu je docela dobře možné, že když píšu tyto řádky, vážený čtenáři, složení knih níže má daleko k výslednému výběru. Možná se mě ještě nezbavíte ani příště. Ať žije monopol!