Koncept dnešního "Čteme si" bude trochu jiný, protože téměř žádnou z mnou čtených publikací si u nás nemůžete pořídit, ale nebojte, každá má svou alternativu, kterou doporučuji všemi deseti.
Nedostatek slunce, všudypřítomný mráz a sychravo… Toto období má pro mě jasný náboj – horory a thrillery. Není nad to zalézt s hrnkem čaje pod peřinu a nechat se unášet atmosférou.
Většinu roku nečtu podle toho, co se odehrává za okny či jaké je právě počasí, prostě popadnu titul, na který mám zrovna chuť. Ovšem podzim je výjimkou.
Jestli chcete poznat autora, začněte povídkovou sbírkou. Jestli chcete poznat žánr, začněte antologií. A jestli nevíte, co chcete, zajděte do antikvariátu…
Léto je v plném proudu a my se v redakci sesedli kolem virtuálního ohně (či pod virtuální palmou, to už jak kdo chce) a připravili jsme pro vás něco ke čtení. Všichni redaktoři dostali stejné zadání:
Kniha, kterou bych si vzal/a na karibský ostrov... nebo na Šumavu
Tři české komiksy, Klášter nejsvětějšího srdce, 130: Odyseu a Traum spojuje motiv světa postiženého něčím zlým a zvláštním. Každý z nich s tím nakládá jinak a každý také vzbuzuje jiné emoce, všechny ale dovedou čtenáře pohltit.
Tak jako má Měsíc své fáze, stejně funguje má touha po čtení. Jsou okamžiky novu, kdy nejsem schopna přečíst cokoliv (nov jednou trval dva roky, k čemuž už doufám nikdy nedojde), a na druhou stranu existují dny, kdy bych jen četla a četla.
Nebudeme si lhát: předvánoční Čteme si obvykle slouží jako seznam tipů, jaké knihy koupit coby dárky k Vánocům. Na tom samozřejmě není nic špatného. Ale víte co? Když jsem to letos zkusila a pořídila rodičům každému po jedné knize, zjistila jsem, že bude mnohem milosrdnější poslat vás do knihovny. Jak můžou být knížky najednou tak drahé?!
Čteme si? Ha, nechtějte mě rozesmát. Bývával jsem mašina na čtení, než jsem si pořídil dvě děti a večerní mozkovou kapacitu vhodnou tak akorát k usínání u Netflixu. Nu, když čteš málo, musíš číst kvalitně, řekl bych si. Tak mrkněte níž a nebojte se být inspirováni.
Léto se přehouplo do tmy. Z izolace v nejhnusnějším městě na světě (Paříž) jsem se přesunul do menší izolace v zdaleka ne tak hnusném Bruselu. A s podzimem se musím jako vždy obrnit proti holdstockovským chmurům, které zase vystrkují pazoury.
Dostal jsem za úkol přiložit ruku k dílu a přispět do rubriky Čteme si. Raději se však budu držet svého oboru a místo toho se s vámi podělím o pár filmů, které jsem v poslední době (a poprvé) viděl.
Vedu si seznam přečtených knih. Už třináct let. V lednu 2021 se poprvé za tu dobu stalo, že jsem za celý měsíc nepřečetl jedinou knihu. Takže ano, epidemie ovlivňuje život, i ten čtenářský. Od té doby už počty utěšeně stoupají – a mám se tedy o co podělit.
Pamatujete na poslední "Čteme si"? Tak díky zmíněnému digi-půstu mi rychlost zkonzumovaných textů stoupá exponenciálou. Díky tomu je docela dobře možné, že když píšu tyto řádky, vážený čtenáři, složení knih níže má daleko k výslednému výběru. Možná se mě ještě nezbavíte ani příště. Ať žije monopol!
Říká se „únor bílý, pole sílí“. Upřímně doufám, že je to pravda, nerad bych, aby ta klendra, co byla venku, vyšla nazmar. Abych snad ale tento blahodárný proces nějak svou přítomností nenarušil, místo do polí jsem se usadil před prosluněné okno a začal odsekávat některé čtenářské resty.