Čteme si

Koncept dnešního "Čteme si" bude trochu jiný, protože téměř žádnou z mnou čtených publikací si u nás nemůžete pořídit, ale nebojte, každá má svou alternativu, kterou doporučuji všemi deseti.

Čítam si... Čítam si pre radosť?

Jestli chcete poznat autora, začněte povídkovou sbírkou.
Jestli chcete poznat žánr, začněte antologií.
A jestli nevíte, co chcete, zajděte do antikvariátu…

Tři české komiksy, Klášter nejsvětějšího srdce, 130: Odyseu a Traum spojuje motiv světa postiženého něčím zlým a zvláštním. Každý z nich s tím nakládá jinak a každý také vzbuzuje jiné emoce, všechny ale dovedou čtenáře pohltit.

Nebudeme si lhát: předvánoční Čteme si obvykle slouží jako seznam tipů, jaké knihy koupit coby dárky k Vánocům. Na tom samozřejmě není nic špatného. Ale víte co? Když jsem to letos zkusila a pořídila rodičům každému po jedné knize, zjistila jsem, že bude mnohem milosrdnější poslat vás do knihovny. Jak můžou být knížky najednou tak drahé?!

Léto se přehouplo do tmy. Z izolace v nejhnusnějším městě na světě (Paříž) jsem se přesunul do menší izolace v zdaleka ne tak hnusném Bruselu. A s podzimem se musím jako vždy obrnit proti holdstockovským chmurům, které zase vystrkují pazoury.

Vedu si seznam přečtených knih. Už třináct let. V lednu 2021 se poprvé za tu dobu stalo, že jsem za celý měsíc nepřečetl jedinou knihu. Takže ano, epidemie ovlivňuje život, i ten čtenářský. Od té doby už počty utěšeně stoupají – a mám se tedy o co podělit.

Říká se „únor bílý, pole sílí“. Upřímně doufám, že je to pravda, nerad bych, aby ta klendra, co byla venku, vyšla nazmar. Abych snad ale tento blahodárný proces nějak svou přítomností nenarušil, místo do polí jsem se usadil před prosluněné okno a začal odsekávat některé čtenářské resty.