Speciální edice ČTEME SI: Filmová

Aneb KOUKÁM SI

Dostal jsem za úkol přiložit ruku k dílu a přispět do rubriky Čteme si. Raději se však budu držet svého oboru a místo toho se s vámi podělím o pár filmů, které jsem v poslední době (a poprvé) viděl.

Titanic

Ano, ukamenujte mě – tuto klasiku jsem poprvé viděl až po 18 letech svého života. Film pro holky, říkali. Tříhodinové utrpení pro muže, říkali. No já vám nevím, ale užil jsem si to náramně. Film za těch 24 let jako by vůbec nezestárl a po celou dobu si drží klidnou a podmanivou atmosféru – uteklo mi to jako voda. Také se mi líbil balanc mezi romancí a nějakými těmi technickými fakty, jak došlo k oné tragédii. Sice jsem Titanic neprobrečel, ale to, co jsem sledoval, mi přišlo opravdové (houslisti si to celé ukradli!). V podstatě jediná výtka, kterou k filmu mám, je ta, že tam DiCaprio vypadá jako hezčí holka než Kate Winslet.

Prokletý ostrov

Ano, měl jsem teď menší „DiCaprio období“. Po zhlédnutí musím uznat, že jde o jeho dost možná nejlepší film. Příběh plný dechberoucích zvratů a pohrávání si s divákovou myslí si mě zaháčkoval na celou dobu trvání filmu. Skrz to a taky skvělý výkon již zmíněného hlavního herce se maximálně vžijete do jeho situace a všechno prožíváte naráz s ním, jak se vám oběma zároveň odkrývají nové a nové skutečnosti. Hezký citát a myšlenka na konec tomu dodaly parádní tečku. U Titanicu je asi doporučení zbytečné, protože to každý viděl, ale věřil bych tomu, že Prokletý ostrov může spoustu nezasvěcených velmi příjemně překvapit, takže s chutí do toho.

Mezi vlky

Do třetice ano, mám rád Liama Neesona, hodně rád. A ještě raději mám cestu, kterou se vydal – akční béčka. Je skoro až neuvěřitelné, kolik takových filmů má. Nejsou to skvosty, na ČSFD se sotva dostanou do červené zóny (přes 70 %), ale z nějakého důvodu je pro mě radost to sledovat. Film zasazený do zasněžené Aljašky, kde musí neustále se zmenšující skupina přeživších bojovat o život nejen s nehostinným počasím, ale i s vlčí smečkou, do jejíhož teritoria se Neeson a jeho banda při velké smůle dostali, je další trefou do černého. Kromě akce a surovosti v sobě film skrývá i emocionální linku, která nepůsobí zbytečně ani prvoplánově. Velkým plusem je i to, že Mezi vlky přesně ví, kdy má skončit… a je to kulervoucí.

To byly mé 3 resty, některé větší, některé menší, důležité ale je objevovat, protože v minulosti se skrývá nespočet skvostných děl. Nenechte se odradit rokem vydání… příště se jde na Věc.