Jak s oblibou říkávám, fantastika je jako volské oko. Má žloutek, kam řadíme texty jako Pán prstenů, Expanze, Zeměplocha a další. A pak tu máme bílek. Na první pohled nezajímavá bílá hmota, která nemá co nabídnout. Opak je ale pravdou. Do věčné honby za tím, co je a co není fantastika, jestli se jedná o sci-fi s prvky hororu, nebo detektivní fantasy, vstupuje Lukáš Vavrečka se svým románem Tesla Noir.