ČTEME SI

Tak jako má Měsíc své fáze, stejně funguje má touha po čtení. Jsou okamžiky novu, kdy nejsem schopna přečíst cokoliv (nov jednou trval dva roky, k čemuž už doufám nikdy nedojde), a na druhou stranu existují dny, kdy bych jen četla a četla. Ve fázi úplňku se nacházím již od ledna, takže jsem se toho rozhodla využít a nechám vás nahlédnout do své skromné knihovny. Ukážu, co v ní aktuálně frčí, i když to vlastně ve světě literárním aktuální vlastně vůbec není a já objevuji něco, co už bylo objeveno dávno přede mnou.
Vzhledem k tomu, že stále jedu na vlně doktorátu, jsem vybrala nejen beletrii, ale i pár teoretických spisů. Výběr beletrie je ovlivněn hlavně mou účastí na konferenci o geografii ve fantastice, teoretické spisy se týkají literární teorie, která se snaží odpovědět na to, co fantastika je a co už ne, a jak toto tázání ovlivňuje fandom. Tak pojďme na to!

Ben Aaronovitch – Řeky Londýna
Nechápu, jak jsem mohla žít a neznat se s Peterem Grantem, hlavní postavou velesérie (myslím, že dnes má 8 románů, nějaké povídky a komiks) Bena Aaronovitche. Kniha je vtipná, lehká a naprosto úžasně rozkročená mezi detektivkou a urban fantasy odehrávající se v Londýně. A jak jí tohle postmoderní spojení sluší! Mám zatím přečtený první díl a rozečtený druhý. Neočekávejte blesky, ohnivé koule (i když…), hektolitry krve (i když …) nebo přehnanou akci. Těšit se ale můžete na břitký humor (Aaronovitch je Brit), naprosto geniální zápletku, skvělou práci s mytologickými prvky a po přečtení prvního dílu se zvládnete orientovat kostela sv. Pavla v Covent Garden a vyjmenovat všechny londýnské přítoky Temže.

Pavel Renčín – Městské války
Až přečtu celou Aaronovitchovu sérii, tak se chystám na druhé čtení Městských válek. Pamatuji si, že jsem celou trilogii zhltla tak rychle, až mi muž nadal, že se s tím Renčín psal kdoví jak dlouho a mi stačí 48 hodin čistého času a jeho práce je v... Nesouhlasím, že by tam byla! Je to práce brilantní, zábavná a co si budeme, v rámci české fantasy dost ční nad ostatními. Je sice pravda, že si budete muset chvilku zvykat na styl, ale Městské války jsou zřejmě nejlepší urban fantasy, kterou tady máme. A co mě na ni bavilo nejvíce? Personifikování měst. Města v knihách totiž nejsou jen domy, památky a cesty, ale živoucí bytosti. Jak Renčín ztvárnil Prahu? Brno? Ostravu? To si už zjistěte sami.

Jiří Macek – Fandom a text
V tomto případě se už nacházíme na poli literární vědy. Tato kniha obsahuje dvě hlavní studie: Fandom – subkultura textu a Profesionální česká SF a F periodika před rokem 2000, a dvě krátké práce: Mezi Star Trekem a Dallasem a Muggletonův post-subkulturalismus a postmoderní autenticita. Pokud jste se někdy ptali, odkud se vzal český, potažmo československý fandom, a co jej definuje, pak sáhněte po této knize. Dostanete zajímavé odpovědi a zjistíte, že je propojené i to, co se na první pohled propojit nedá.

Brian Attebery – Strategies of Fantasy a Stories about Stories: Fantasy and the Remaking of Myth
Mé momentální knihy č.1. Spím s nimi, bezpečné znám jejich obsahy a dostávám se do stádia, že z nich začínám i slovo od slova popaměti citovat. Knihy doporučuji všem, kteří by rádi nahlédli pod pokličku literární vědy a minimálně jednou se zamysleli nad tím, co to ta fantasy vlastně je a odkud se vzala. Texty jsou bohužel v angličtině, ale Attebery píše jasně a srozumitelně. Nezaručuji, že po přečtení Strategies of Fantasy nebudete o něco zmatenější. Co ale zaručit můžu je, že se o žánru fantasy dozvíte spoustu nových věcí.

(Snad) nadějné vyhlídky
Jelikož jsem stále optimista, tak věřím na život po doktorátu. Ať chci, nebo ne, tak to, co teď čtu, je do značné míry ovlivněno studiem. Netroufla bych si tvrdit, že mě ty „povinné“ texty nebaví, to ani náhodou. Celá tato situace má ale jeden nepříjemný vedlejší efekt – seznam knih, které si chci přečíst PO roste a roste… a hlavně neubývá. Na předních příčkách mám třeba Anansiho chlapce od Neila Gaimana, Šikmý kostel Karin Ledecké nebo Hodiny z olova od Radky Denemarkové. Na první příčce je však There Is No Antimemetics Division. Už nějakou dobu se o žádné jiné knize v mé domácnosti nemluvilo tak dlouho a tak často. Prý to je taková šílenost, že veškeré poznatky, které načerpáte z Atteberyho, vám budou k ničemu. Tak kdoví, třeba za rok!