REPORTÁŽ: Fantastická Ostrava 2023

To, že se fanoušci rádi shlukují na jednom místě, vytváří si zábavný program s přednáškami, workshopy a slavnými osobnostmi, není žádná novinka. Novinka také není, že v České republice se conům docela daří a skoro každé větší město má svůj fantastický dýchánek. Chotěboř, Praha, Brno, Pardubice, Kopřivnice… Jako rodilá Ostravačka jsem těmto městům záviděla. Že se tam našel někdo schopný, napůl šílený a veskrze odvážný, který se obklopil týmem mnohdy ještě šílenějším, a uspořádal setkání fanoušků fantastiky. Určitě se někde musela vyskytnout chyba, říkala jsem si, když Ostrava nemá něco takového, protože my Ostraváci jsme šílení dost a koule máme taky. Ano, sice se tady vyskytoval a vyskytuje OstraCon, Ovacon, ale v tomto případě se bavíme opravdu jen o komorních akcích, bez většího dosahu.

A jak se říká, že přání je otcem myšlenky, tak se v roce 2017 stalo, že mě Vesmír vyslyšel a dal dohromady bandu úžasných lidí. Lidí, kteří se shodli na tom, že Ostrava si zaslouží festival, který se postaví hrdě po bok svých starších a výrazně větších sourozenců. V roce 2018 spatřil světlo světa nultý ročník Fantastické Ostravy. Podle tvůrců byl testovací, jestli o něco takého bude mít Ostrava vůbec zájem. A co myslíte? Byl tam! Nultý ročník měl obří úspěch, takže oficiálně první přilákal do Ostravy velikány české fantastiky Ondřeje Neffa, Františku Vrbenskou či Martina Šusta. A pak… pak přišel Covid a Fantastická Ostrava se zavrtala do ostravských uhelných dolů a vyčkávala, až bude moci zase dělat radost fanouškům Harryho Pottera, Star Treku, Star Wars a dalším. V roce 2022 se vrátila v plné síle, na svá bedra si vzala i první roční cosplay soutěže, přivítala například Jiřího Grygara, Jana Kotouče a do Ostravy se vrátila i Františka Vrbenská. Na těchto ročnících jsem byla především jako divák a fanoušek/civil. Rok 2023 byl ale jiný. Poprvé jsem na nějaké akci byla s jinou barvou náramku než ostatní, protože jsem se rozhodla, že si vyzkouším práci reportéra. A musím říct, že to rozhodně byly velmi intenzivní dva dny.

Časový rozsah Fantastické Ostravy se ustálil na dvou dnech, sobotě a neděli. Letos byl organizátory zvolen termín 24. – 25. 6. Pořádat cony v létě je vždycky dost ošemetné, ale stejně se většina z nich v létě koná. Nikdy si nemůžete být jistí, jak vysoko se teploty dostanou. Letos ale při pořadatelích stál snad celý pantheon fantastických bohů. V sobotu bylo sotva dvacet stupňů, takže všichni cosplayeři se zapotili maximálně během soutěže. V Trojhalí Nové Karoliny, kde festival už docela úspěšně zapustil kořeny, se dalo dýchat a nebylo dusno. V neděli se sice už ukázalo sluníčko, ale ani tak to nebyly závratné teploty. A to se rozhodně počítá, protože organizátoři letos pro návštěvníky nachystali fakt naprosto luxusně napěchovaný program. Mohli jste si vyzkoušet virtuální realitu nebo si zahrát nejnovější hry na různých platformách, od počítačů po Nintendo Switch. Pořadatelé byli připraveni i na offline hráče. Ve spolupráci s Mindokem vytvořili mini hrací koutek, kde jste si mohli vyzkoušet herní novinky od tohoto vydavatelství. Koutek byl fakt mini, a pokud jste si něco opravdu chtěli zahrát, museli jste čekat, dokud se nějaký stůl neuvolní. A občas i docela dlouho.

Já jsem tentokrát neměla na deskové hry ani pomyšlení. Chtěla jsem být všude a najednou, což bohužel moc nešlo, tak jsem se snažila vyzobávat ty nejzajímavější věci. Letos na FO byly dvě stage, hlavní a podzemní. Mě zaujal více program na hlavní, za což jsem částečně i ráda. Ne že by v podzemní nebylo co dělat, ale pořadatelé trochu nevychytali vzduchotechniku. Nedokážu si představit, jak velké dusno by tam bylo, kdyby bylo opravdu vedro. Ale ani hlavní stage nebyla bez viny. Hala, kde se festival odehrával, je nádherný architektonický skvost. Prostorná, vzdušná stavba, která ale nemá vůbec, ale opravdu vůbec žádné akustické kompetence. Věřím, že zvukař dělal, co mohl, ale dost často mu to ujelo. Nejvíce nadšená jsem byla samozřejmě z Miroslava Žambocha. A když jsem si šla pro podpis do dvou knih, cítila jsem se jako náctiletý fanboy. Miroslav nebyl jediný zástupce autorů české fantastiky, se kterým jste se mohli setkat. Po areálu se pohybovali mimo jiné autoři i editorky z antologie Jiný kraj a tři dámy, vlastně nakonec čtyři, se objevily na hlavní stagi. Tereza Kadečková si ještě vystřihla jednu přednášku v podzemní stagi. Víte, že Charizard není drak? Kdyby Terka měla k dispozici hlavní, věděla by o tom celá Ostrava a přilehlé okolí.

Pokud vás zrovna sedět a poslouchat ostatní moc nebere, měli jste stále spoustu možností, jak se zabavit. V rámci festivalu proběhlo několik workshopů. Mohli jste si vyrobit plstěnou panenku, oprášit své slohové dovednosti, namalovat si wargamingovou figurku, vyrobit si svou vlastní čarodějnickou hůlku, kouknout na zoubek steampunku a body paintingu. Své tělo jste si mohli protáhnout s Domem rytířských ctností, který se FO pravidelně zúčastňuje. Tentokrát návštěvníky zasvětil do bojů podle zaklínačských škol. A po výcviku jste se mohli vzdálit do koutku, který měl na starost tým stojící za Japonskými dny v Ostravě. Občerstvit jste se mohli kvalitním zeleným čajem, dát si onigiri nebo wagashi. Pro zručnější byl zase připraven workshop, v němž jste si mohli podle návodu složit origami. Já se spokojila s vylosováním japonské věštby. Jak jsem dopadla, to si nechám pro sebe. Mám za to, že to funguje jako přání při padající hvězdě – pokud ho někomu vyzradíte, nesplní se. Japonsko bylo zastoupeno ještě stagí, o kterou pečoval Animerch, a pokémonní burzou a karetkohernou.

A pokud by vám ani tohle nestačilo, po celém areálu byly rozesety stánky, kde jste mohli utratit své těžce vydělané peníze. Srdce mi plesá, jak talentované lidi v České republice máme a jsem moc ráda, že FO jim dala prostor pro sebereprezentaci. Nakoupit jste mohli samolepky, přívěsky, keramiku, šperky, háčkované plyšáky, různý textil. Peněženkovou katastrofu završila jen přítomnost autorizovaných prodejců herního a anime merche, knihkupců a stánku s plyšáky, kde jste si mohli pořídit Pusheen nebo Grogua v nadživotní velikosti. Co si budeme, kdo by odolal. Já také ne. Ale nelituji, umění je třeba podporovat a plyšáků není nikdy dost.

Zlatým hřebem sobotního večera pro mě byla cosplay soutěž. Někteří by mohli namítat, že to bylo setkání s Vladimírem Furdíkem, jehož určitě znáte jako Nočního krále ze Hry o trůny. Souhlasím, že se FO povedl docela husarský kousek, který potěšil mnohé fanoušky. Já se ale těšila na samotný závěr dne. Už během odpoledne se soutěžící začali pohybovat mezi návštěvníky a rozhodně bylo na co se dívat. Měli sice několik konkurentů, například Vetřelce nebo neuvěřitelná brnění ze světa Warhammer 40k, ale i tak někteří nešli přehlédnout. Úderem 18. hodiny se v krátkých scénkách představili divákům a porotě. A právě tehdy se nejvíce projevilo špatné nazvučení prostoru. Některý hudební doprovod byl potichu, některý nešel slyšet skoro vůbec, což bohužel ovlivnilo celkový estetický dojem. Čekání na vyhlášení výsledků nám zpříjemnilo duo Art of Spirit, které předvedlo dechberoucí show. Ceny byly nakonec rozdány v 11 kategoriích jako například Nejlepší šitý cosplay nebo Nejlepší roleplay. Prostor vyjádřit se získali i diváci, kteří si mohli vybrat svého oblíbence. Vítězka, PrueCZ, se svým cosplayem Fringilly Vigo, bude reprezentovat Českou republiku na mezinárodním Europa Cosplay Cup. Pokud vás zajímají i další úspěšní cosplayeři, celkové výsledky jsou k nahlédnutí zde.

Druhý den se odehrával ve stejném duchu jako den první. Stánky, umělci, deskovky, videohry. A samozřejmě přednášky. Hned první mě přesvědčila o tom, že nejsem až tak zapálený fanoušek Geralta a jeho veselé skupiny, protože mému zraku unikl projekt The Witcher Stories. Tato banda nadšenců natáčí krátké příběhy ze světa Zaklínače a jde jim to sakra dobře. Překvapilo mě, že hudba použitá ve filmech je jejich autorská tvorba. Jsou na Spotify a YouTube a stojí to opravdu za to. Pokud byste je chtěli podpořit nejen lajkem a zvýšením dosahu, mají Patreon, kde je můžete podpořit i finančně. I na tento den byla nachystána cosplay soutěž, tentokrát pro děti. Bylo úsměvné vidět bok po boku mrňata a náctileté do 15 let. Příště bych možná kategorii rozdělila ještě napůl, třeba do a od 11 let. Oceňuji, že se v tomto případě nevyhlašovali vítězové a každý účastník si odnesl něco malého na památku. Zvýšená venkovní teplota naštěstí nenaplnila mé obavy a areál působil stejně vzdušně a bylo v něm příjemně. Mrzí mě ale jedna věc. Vzhledem k tomu, že už pár let sedimentuji jinde než v Ostravě, jsem z důvodu nutnosti vrátit se včas domů prošvihla závěrečný koncert Clockwork Animals. Snad ale budu mít štěstí a uvidím je naživo. Pochází totiž ze stejného města, kde jsem zapustila kořeny.

Byly to opravdu dva našlapané dny. Neměla jsem absolutně žádnou šanci stihnout, co jsem si naplánovala. A to je dobře, protože to z festivalu, který byl vytvořen nejdříve jen na zkoušku, dělá naprosto legitimní con, který roste mílovými kroky. Navíc když si srovnáte, kolik stojí vstupné na ostatní, tak 200 korun na oba dny je opravdu směšná částka. Ani na chvíli jsem se nenudila, maximálně popadala dech v občerstvovací části. A i když jsem zaregistrovala nesouhlasné hlasy, proč festival nebyl zadarmo, když do letošního ročníku byl, že umělci nebyli dostatečně propagovaní a cosplay na téhle akci by neměl být z anime, tak to byla opravdu jen plácnutí do vody bez přítomnosti vlnek. Je sice pravda, že bude nutné vyřešit příšernou akustiku a nazvučení, ale toto byl jediný mráček na jinak blankytně modré obloze. Organizátorům chci vzkázat, aby byli na sebe hrdí a aby vytrvali. Odvedli opravdu pořádný kus práce a je to znát. Bez nich by Ostrava rozhodně nebyla Fantastická.