Reportáž

Když máte skvělé literární souputníky, není zbytí. Prostě je chcete vidět častěji, nejen na conech či literárních akcích, na nichž se stejně málokdy slezeme všichni, nebo alespoň podstatná většina.
Rozhodla jsem se tedy v těch správných strašidelných prostorách, v pochmurný dušičkový čas, uspořádat historicky první ročník setkání autorů sdružených kolem nakladatelství Golden Dog.

Časový rozsah Fantastické Ostravy se ustálil na dvou dnech, sobotě a neděli. Letos byl organizátory zvolen termín 24. – 25. 6. Pořádat cony v létě je vždycky dost ošemetné, ale stejně se většina z nich v létě koná. Nikdy si nemůžete být jistí, jak vysoko se teploty dostanou. Letos ale při pořadatelích stál snad celý pantheon fantastických bohů.

7. ročník HorrorConu nabídl lepší prostory a zahraničního hosta a co dál tam bylo k vidění a slyšení, si můžete přečíst v reportáži Tomáše Martona.

Druhý český Comic-Con byl kvůli kovidu posunutý až na říjen 2021, a tak jsme se třetího, který právě skončil, dočkali už po půl roce. A vůbec nám to nevadilo. I proto, že organizační tým se opět vytáhl a zahltil nás programem natolik, až jsme zase nevěděli, kam dřív skočit. Být na Comic-Conu je jako být tři dny zavřený v cukrárně, jen nehrozí přejezení a diabetes.

5. ročník festivalu hororu letos proběhl on-line, kromě premiér videí, povídek a poezie, nových článků, rozhovorů nebo chatování čekal fanoušky celodenní soutěžní maratón o několik desítek cen.

V loňském roce prolétla éterem prázdná informační bublina o připravovaném pražském ultra super mega conu, která nakonec dle očekávání s hlasitým lupnutím splaskla. O to těžší startovní pozici měl v přípravné a lákací fázi Comic-con. Za tím prvně zmiňovaným byli jacísi lidé, o kterých mezi fantazáky nikdo nikdy neslyšel. Posměváčci a nevěřící měli se svými pochybnostmi pravdu a byli na koni. Jenže! Za Comic-conem, poprvé oficiálně avizovaným na loňském, posledním PragoFFestu, stojí lidé, kteří moc dobře věděli, co dělají. A co je důležitější, mají nedocenitelné zkušenosti s organizováním takových akcí v českých luzích a hájích. A to už něco znamená. Posměváčci a nevěřící si sice vedli dál svou, ale realita jim tentokrát za pravdu nedala a šla si svou cestou.

Letošní podzim a zimu trávím na univerzitě v Bristolu, kde jsem na pracovní stáži Erasmus+. A když jsem na konci září zjistil, že existuje BristolCon, byl plán na poslední říjnovou sobotu jasný.

I letos naše reportážní duo vyrazilo na vyhlášenou zaklínačskou akci do Tábora. A jako minule i letos tam jelo s naprosto odlišnými stanovisky: Karolína jako nadšenec v kostýmu, připravená se naplno ponořit do příběhu, Eylonwai jako skeptik s antipatií k celému zaklínačskému univerzu. Nuže, jak dubnový dýchánek dopadl tentokrát?