LITERATURA: Maxmilián (Námořník, Válka na zkoušku, Deklarace závislosti), Jan Drnek

Na podzim roku 2020 se na knižním trhu objevila Drnkova trilogie Maxmilián. Jak je u starého monarchisty Drnka zvykem, jde o historickou mystifikaci, tentokrát z bývalého mocnářství.

Námořník

Roku 1853 došlo k atentátu na Františka Josefa I., spáchanému maďarským separatistou. V naší realitě se podařilo atentátníka zneškodnit včas, v té Drnkově ale bohužel pozdě, takže následoval státní pohřeb. A také interní zjištění, že vlastně nešlo o separatismus…

Vlády se tak musí ujmout arcivévoda Maxmilián, který sice dostal patřičné vzdělání, ale protože se s jeho nástupem na trůn nepočítalo, stál zcela mimo dvorské intriky. Místo toho měl jistou praxi z námořnictva, a když musel převzít vládu, pojal říši jako loď. Nejprve se ale musel chopit svého nečekaného dědictví a rozkoukat se na novém postu. Zkrátka přijít na to, jak svou „novou loď“ kormidlovat, aby posádka byla spokojená, výkonná a nedošlo ke ztroskotání na mělčinách vnitřní a útesech zahraniční politiky. Takže si začal tajně budovat své účinné privátní vládní struktury vedle těch zděděných nepříliš funkčních oficiálních. Souběžně se opatrně angažoval v zahraniční politice, kdy nenápadně působil coby zástupce neutrální mocnosti v Krymské válce, do které se vydal osobně jako pozorovatel.

Válka na zkoušku

Poté, co se Maxmilián etabloval jako velmi schopný politik v krymské válce, na níž jeho Rakousko vydělalo jak finančně, tak nenápadnými územními zisky, začala se o pozornost hlásit Itálie, silně podporovaná Francií Napoleona III. Vzhledem k tomu, že Maxmilián u námořnictva získal kladný vztah k technice a v krymské válce přehled o tom, jak to vypadá na moderním bojišti, prosadil u armády zavedení Krnkových zadovek, masivní rozšíření polního telegrafu a využití pozorovacích balónů. Dle rad maršála Radeckého též změnil odvodový systém a prosadil moderní metody výcviku. Chytrou vnitřní politikou se mu podařilo sjednotit národy monarchie a začít budovat silný průmysl a s tím související dopravní infrastrukturu, tedy zkvalitňovat silniční a rozšiřovat železniční dopravní síť a mechanizovat lodní dopravu. Ničeho z toho se samozřejmě nedalo dosáhnout bez úspěšné finanční politiky, postavené na preferování domácího bankovního systému před zahraničními bankami. Napoleon III. byl sílícím Rakouskem znepokojen, a tak se rozhodl s pomocí italských separatistů a sardinského království uštědřit Rakousku lekci. Válka po řadě provokací ze strany různých revolucionářů a po zinscenovaném pohraničním incidentu začíná.

Deklarace závislosti

Po úspěšném tažení v Itálii provádí Maxmilián další reformy v armádě na základě zpráv pozorovatelů, vyslaných do americké občanské války. Zadovky už nejsou novinka, opakovačky ještě nejsou technicky dokonalé, ale Gatlingovy kulomety vypadají, že mají budoucnost stejně jako artilérie s drážkovanými hlavněmi. Také už nějakou dobu bila do očí nepraktičnost pestrobarevných uniforem... Navíc se ukazuje, že bude třeba vybudovat nové námořnictvo s jádrem z pancéřových lodí, a tady přichází na přetřes Valdštejnská strojírna a slévárna v Plzni.

Zpacifikovaná Itálie přestala být hrozbou, nový nepřítel se ale postupně profiluje v Prusku. Bismarckova snaha sjednotit Německo má v Rakousku silnou překážku, kterou je třeba odstranit. Provokace se tentokrát odehrávají na nejvyšší diplomatické úrovni a válka se rozjíždí až ve chvíli, kdy Prusko začne silou zbraní zabírat menší německé státy.

Trilogie Maxmilián je zajímavé čtení – vedle politických intrik a velkolepých bitev se zaobírá též strukturou a filozofií moci ve spojení s finančními otázkami. Nelze popřít, že Drnek zčásti projektoval do postavy Maxmiliána své představy a filozofii, a dílo se tak stává do značné míry jeho politickým programem. To může být důvodem, proč se toto dílo nestalo tak populárním jako „Žáby v mlíku“ a ani nebylo příliš propíráno v různých diskusích. Přesto není od věci si ho čas od času připomenout.

Střelec