V české kotlině máme s peklem dlouhodobě rozporuplný vztah. Snažíme se ho přechytračit, využít a obelstít. Někdy úspěšně, jindy méně. Bojíme se ho, ale zároveň ho zobrazujeme jako svět plný směšných figurek. Příkladem toho úspěšného přístupu jsou všichni ti Jirkové a Honzové, snad hloupí, ale spíš pěkně vychcaní, kteří upíší duši ďáblu za životní úspěch a pak, když se čas naplní, se jim do pekla příliš nechce...
Prvá republika je výrazným medzníkom v našich dejinách. Je plná známych historických postáv, na ktorých činy spomíname dodnes. Elegantné dámy, páni vás zdravili nadzdvihnutím klobúka a úklonom. Mnohí na tieto časy spomínajú len v dobrom. Avšak aj v tejto dobe sa diali veci, ktoré sa nedajú dodnes vysvetliť rozumom a vedou. Mysteriózne prípady, utajené skutočnosti a iné dimenzie, to všetko mátalo obyvateľov miest aj dedín...
Jakmile vyjde další kniha nekorunované královny české fantasy, prostě ji musím mít. Miluju její osobitý styl a originální nápady, proto jsem si nemohla nechat ujít její nejnovější titul.
Co to vlastně Bezčasí je?
Dvanáct hodin, během nichž se svět mění k nepoznání a bohové kráčejí mezi lidmi.
Zuzane Strachotovej vyšiel román Devět dní prvýkrát ešte v roku 2017. Pred pár mesiacmi vyšla vo vydavateľstve Epocha jeho prepracovaná verzia. Príbeh nás zavedie do sveta po apokalypse, rozdelenom na dva tábory. Tí, čo prežili sú veriaci. Veria v teokratický systém kňazov, ktorý s pomocou násilia a strachu vládne tvrdo a asketicky. Alebo veria povstalcom a slobodnému svetu bez kňazskej diktatúry. Medzi týmito dvoma tábormi sú tí, ktorí sa pokúšajú iba nejako prežiť zo dňa na deň.
Kdysi dávno, když Slunce ještě bývalo bohem a já ještě měla spoustu času, jsem měla partu ztřeštěných kamarádů, se kterou jsem hrávala Dračí doupě. Nejdříve 1.6 a poté Plusko. Bylo to skvělé, na každé setkání jsem se těšila a svou pyromanskou čarodějkou a jasnozřivou kněžkou jsem Pána jeskyně doháněla k šílenství. A pak jsem naprostou náhodou objevila svět Asterionu...
Když jsem jako první knihu letošního roku přečetla Lásku, smrt a všechno zlý od Martina Paytoka, cloumalo mnou nadšení. Jak by také ne, když mou nejoblíbenější knihou je Deset malých černoušků Agathy Christie. Četla jsem ji v ten pravý čas, kdy se za oknem čerti ženili a zima byla taková, že se v zatáčkách lámali jezevčíci.
Kladivo na čaroděje skončilo už pred pár rokmi a koniec bol pre nás, fanúšikov, na zaplakanie. Autor poslednej časti, Jiří Pavlovský, sa totiž riadne vybúril a nechal zomrieť jednu našu milovanú postavu. Ale sérii sme zostali verní a čakali, čakali a nakoniec sme sa dočkali.
Byť spisovateľom je náročné. Inšpirácia nepríde na povel, nápady nenájdete automaticky, skvelé dialógy nenapíšete na počkanie. Občas sa stane, že zamrznete, že sa váš príbeh zastaví, postavy prestanú spolupracovať a dej sa nechce pohnúť ďalej. To sa stalo spisovateľovi, ktorý navyše zostal doma sám so synom autistom, a to počas covidového šialenstva.
Ako by to vyzeralo, ak by sme sa vrátili v čase o dvesto, tisíc či dvetisíc rokov späť? Dnes sme zvyknutí na Google, AI, mobily, TV, zdravotnú starostlivosť či nákupy všetkého, čo potrebujeme, v obchodoch. Nič z toho by sme v minulosti nemali. Alebo takmer nič. Prežili by sme? Dokázali by sme si dopestovať jedlo a ušiť šaty? Možno by bolo jednoduchšie, ak by sme sa v čase preniesli do budúcnosti. Alebo možno ani nie...
Po veľmi dlhom čase sme sa dočkali pokračovania série Naslouchač. Znovu sa vrátime do Duvalského pohoria, medzi sklenárov, budeme počuť spievať reteu a tŕpnuť, čo sa stane s dvadsaťpäťkou. Dostaneme sa do podzemia, spoznáme niektoré nasterey a osud Ilan nás nenechá chladnými...
Pamatujete si na ty večery u táboráku, kdy jste si s kamarády vyprávěli strašidelné historky? Na ten zvláštní mrazivý pocit v zádech, když jste se snažili nevěřit, ale stejně jste se ohlíželi přes rameno? „Zkazky z nefritové knihy“ přesně tenhle zážitek přenášejí na stránky – a dělají to skvěle.
Najskôr to Patrik Pleva považoval za obrovské šťastie. Dostal sa na ten najmodernejší koráb IFSS Mythos, patriaci armáde Interstelárnej federácie. Bude brázdiť nekonečné diaľky vesmíru v tom najlepšom a s tými najväčšími profíkmi. To však netušil, že v hlbokom podpalubí sa nachádzajú väzni a dvaja z nich sú rozhodnutí ujsť. Aby toho nebolo málo, zachytili S.O.S. z pustej planétky Migo. A jeho zaradili k prieskumnému výsadku. A aby toho ešte stále nebolo málo...
Znáte literární žánr zvaný biopunk? Jedná se o subžánr science fiction, který se zaměřuje na svět, ve kterém biotechnologie a genetické inženýrství hrají klíčovou roli. Tento žánr si často klade otázky ohledně etiky a důsledků lidských zásahů do genetického kódu a života obecně. Biotechnologie a genetické inženýrství tu hrají velmi důležitou roli, daný svět je často zobrazen jako dystopie, kritizující společnost, politiku a etiku ve spojení s technologickým pokrokem a jeho vlivem na lidskost.
Knižní série České země Jana Kotouče si od prvního dílu, který vydalo nakladatelství Brokilon v roce 2016, získala spoustu oddaných fanoušků. Ostatně jen díky tomu a spisovatelským kvalitám Jana Kotouče se České země dočkaly šesti knih. Jenže než se Česko-slovenské království stalo ve světě po Velké bouři námořní velmocí, muselo se nejdříve tím královstvím stát. O tom, co tomu předcházelo, si čtenáři mohli přečíst v povídce Po Velké bouři, kterou autor zařadil do povídkové sbírky Hrdinové českých zemí a která také vyšla v antologii Ve stínu apokalypsy.
Po neskutečných osmnácti letech se Zbyněk Dach vrátil k psaní gamebooků a je vidět, že je po dlouhé pauze při chuti a se spoustou nových nápadů. Dnes se podívejme na jeho nejnovější knihu Blesky a šílenství.