RECENZE: Steven Erikson, Vzpomínky ledu

On zvedá se, bez krve, z prachu
s očima mrtvýma jako hroby
dvé cest k bolesti věčné.

On jako magnet jest
pro klan, který schází se,
celý nový a trýzněný sny.

Korouhví mu hnijící kůže jest
trůn z kostí, král jest duch
z temných polí bitevních.

A nyní polnice kvíli
za šedí oděného rána
a přitahuje nesourodý houf

do války, do války
a divého šílenství
nezvaných vzpomínek ledu.

Kontinentem Genabakis se šíří nová hrozba. Říše Pannionského dominia v čele s tajemným věštcem požírá vše, co jí stojí v cestě, a zanechává za sebou jen prach a ohlodané kosti. Jedinou nadějí na její zastavení je křehké spojenectví kdysi úhlavních nepřátel. Dokážou na chvíli zapomenout na vlastní ambice a společně zastavit šířící se mor? A co na to starší bohové a jejich plány?

Starší bůh překročil zničený kontinent, pohlédl na stále živé kusy těla Padlého boha a viděl mimozemské larvy vylézající z toho hnijícího, neustále pulzujícího masa a úlomků kostí.

Třetí díl Malazské knihy padlých nese název Vzpomínky ledu, a spolehněte se, že mráz vám rozhodně po zádech běhat  bude. Z ledu totiž povstávají děsiví nemrtví bojovníci T'lan Imass se svými vlčími spojenci T'lan Ay. A kdyby to nestačilo, tak kanibalské praktiky Pannionského dominia jsou opravdu brutální, a Steven Erikson si rozhodně nebere servítky při jejich popisování. Nic pro slabé povahy.

Objeví se zde spousta dobře známých jmen jako například Whiskeyjack, Paliči mostů, Caladan Chmur, Anomander Dlouhý vlas, Tiste Andii nebo Ganoes Paran, a nechybí ani oblíbený občan Kruppe. Představí se ale i postavy nové, jako třeba dítě–žena Stříbrná liška (i když zde jde spíše o staronovou postavu, zasvěcení vědí) nebo děsivá dvojice Bauchelain a Korbol Špičák. Ti všichni musí najít způsob, jak společně zastavit Pannionského věštce a jeho rozpínající se říši.

„Máme tu mága, co nosí vlasy svý mrtvý mámy, a pokaždý, když otevře svou chodbu, napadnou nás vzteklý zemní veverky.”

A zatímco se snaží překonat vlastní neshody, hluboko pod zemí se probouzí další hrozba, proti které je i děsivé dominium jen kapkou v oceánu. Magickými chodbami prorůstá jed Chromého boha a ten verbuje své první příznivce.

„Vypláču pro tebe jezero slz, smrtelníku.”

Vzpomínky ledu bývají považovány za nejvydařenější díl celé série, a není divu. Působí to, jako by Erikson alespoň chvílemi upustil od svého „zmrdovství” a na čtenáře tu čekají pasáže, u kterých se opravdu od srdce zasměje, jindy zase pochopí nějakou souvislost z předchozích dvou knih a nebo zjistí něco bližšího o svých oblíbencích.

Zároveň si autor zachovává svůj vzletný styl psaní, který dřív nebo později učaruje každému, kdo se nenechá odradit délkou a komplexností celé ságy. Pevné desky, krásné mapky a seznam nejdůležitějších postav na začátku knihy už jen dokreslují tohle výjimečné dílo.

Děkujeme Planetě 9, že si troufla na toto nemalé sousto a Malazskou knihu padlých pro nás znovu v tomto krásném a zaslouženém kabátku vydává. A už teď nedočkavě vyhlížíme další díl!

Náš vůz. Vůz odvážející mrtvé Paliče mostů.
První dovnitř.
Poslední ven.
Naposledy.

Vzpomínky ledu
Steven Erikson

Rok vydání: 2025
Nakladatelství: Planeta9
Počet stran: 992
Obálka: Tomáš Kučerovský
Vazba knihy: pevná
ISBN: 978-80-88626-28-2
Cena: 849 Kč