RECENZE: Anna Hrmová, Píseň umírajícího Slunce

Království Pental pomalu krvácí pod zuřivými nápory sirén z chladného Podmoří. V zemi sužované nekonečným konfliktem se z ledových vln a krutých obětí rodí sluneční kněžky – zbavené tlukoucího srdce, naplněné pouze magií a povinností vůči koruně. Eleanor, oslnivá nositelka hřejivého světla, má před sebou jasně vytyčený cíl: na nadcházejícím Plese zaslíbení v Perleťovém paláci okouzlit samotného prince a naplnit tak ambice své manipulativní matky. Magické pouto ji však neúprosně táhne k Darmonovi, odtažitému stínovému lovci s ponurou minulostí. Rozpoutává se nebezpečný tanec mezi vštěpovanou poslušností, rozumem a spalující přitažlivostí protikladů. A uprostřed všech zrádných intrik, pavučin lží a bolestného hledání identity vyvstává palčivá otázka: Kým se stane bytost bez srdce, podlehne-li temnému volání noci?

Přicházela nová éra. Nový život zasvěcený tomu, na co mě matka tak dlouho a důkladně připravovala. Dvacet let strávených převážně v její společnosti mě pomalu dohánělo k šílenství, ale věřila jsem ve svůj úděl, s nímž jsem přišla na tento svět.
Přijala mě bohyně. Vdechla do mě znovu život poté, co mi byl doslova vyrván z hrudi. Zvolila si mě a matka se na mě konečně dívala tak, jak jsem si vždy přála – s neskrývanou pýchou. (str. 9)

Romantasy debut Píseň umírajícího slunce, první díl chystané dilogie od tuzemské autorky Anny Hrmové, přivádí čtenáře do neotřelého světa, v němž osudová přitažlivost naráží na hořkou realitu. Kniha vydaná pod křídly nakladatelství CooBoo představuje nejen slibný literární začátek, ale rovněž dokonalou pastvu pro oči. O výtvarnou stránku se totiž postarala talentovaná ilustrátorka Adéla Stopka. Nezaměnitelný umělecký rukopis dodává krásné obálce i mapě Pentalu jedinečnou atmosféru ladící s tajuplným napětím uvnitř příběhu.

Už samotná magie kněžek fascinuje surovostí. Je totiž vykoupena drastickým rituálem, při němž je dívkám zaživa vyrváno srdce z hrudi a jejich prázdná těla jsou následně svržena do vln nehostinného oceánu. Krutou zkoušku přežijí jen vyvolené, jež věří, že do nich vdechne existenci samotná bohyně Enyha. Už tento temný základ skvěle podtrhuje celkové vyznění – nenajdeme zde černobílé vidění světa. Frakce kněžek i lovců halí mlha znepokojivých tajemství a obě strany balancují na nejistém pomezí oslepující záře a milosrdného šera.

I přes fantastické kulisy zůstávají aktéři hluboce lidští. Oplývají skutečnými motivacemi, pochopitelnými pochybnostmi i uvěřitelnými slabostmi. Ústřední hrdinka Eleanor kráčí trnitou cestou poznání. Zpočátku může působit mírně naivně a pod tlakem volí unáhlená řešení, tento vývoj se však chytře opírá o její psychologický profil. Zlatooká dívka je dlouholetou obětí toxické výchovy a neustálé manipulace. Její matka představuje predátora, jenž chladnokrevně ničí svobodu vlastního potomka. Klopýtavé budování sebedůvěry tak dává naprostý smysl a hrdinčino hledání pevné půdy pod nohama působí neobyčejně důvěryhodně.

Odměřený lovec Darmon naproti tomu ztělesňuje nespoutaný chaos. Dynamika ústřední dvojice připomíná divokou bouři. Jejich vztah balancuje na tenké hraně propasti a vyvolává čirou frustraci nad mužovým arogantním odmítáním. O to sympatičtěji a bezpečněji ve výsledku působí maskovaný princ, jehož citrusová vůně v Eleanor probouzí nostalgii. Nezlomná magická přitažlivost však dívku nevyhnutelně táhne vstříc nebezpečí a zničujícímu odmítnutí.

Musíš být tajemná. Tajemství lákají ostatní k jejich rozluštění. (str. 25)

Tato knižní prvotina vyniká především díky zvolené formě. Text plyne jako klidná hluboká řeka, zlehka hladí po ztrápené duši a vzápětí nemilosrdně strhává do divokých peřejí nečekaných zvratů. Anna Hrmová vládne neobyčejně bohatým jazykem a většinou se vyhýbá otřelým formulacím. Její popisy prostředí citlivě dokreslují ducha honosných paláců i mrazivých mořských útesů. Zvolené metafory nenuceně vyrůstají ze samotného čarovného světa – sůl, stíny, hřejivý svit a hlubiny přirozeně prostupují vyprávěním i vnitřními monology.

Skvěle zvládnuté jsou rovněž dialogy, které odsýpají s přirozenou lehkostí. Výměny názorů působí živě; tam, kde je třeba, srší jemným sarkasmem a hravým škádlením, jindy zase autorka nechává prostor tichu a nevyřčeným pohledům, jež mluví hlasitěji než slova. Romantická linka se rozvíjí téměř nepostřehnutelně a její hlavní síla tkví v tom, že se zcela obejde bez explicitních scén. Napětí stojí na drobných gestech, letmých dotecích a spalujícím jiskření, které zasahuje mnohem intenzivněji než podrobně popsaná intimita.

Navzdory výrazným kvalitám lze přece jen nalézt několik drobných puklin. Pravidla i chod magické akademie budí otazníky, neboť zranitelné novicky zde nemají ani jasně stanovená pravidla, ani spolehlivé útočiště. Ději by rovněž prospělo, kdyby Eleanořiny riskantní kroky provázely citelnější následky; snadné unikání trestu zbytečně otupuje pocit všudypřítomného nebezpečí.

Píseň umírajícího slunce i přes drobné nedokonalosti představuje slibný debut, jenž do české fantastiky vnáší svěžest. Příběh si vás nenápadně podmaní svou tajuplností a v samotném závěru naservíruje nečekaný zvrat, po kterém zůstane jen naléhavá potřeba dalšího dílu.

Titul pravděbodobně osloví milovníky slow-burn romantiky, morálně šedých postav a krásného jazyka. Je to ideální literární útočiště pro sychravé dny, kdy se toužíte zachumlat do deky a nechat se unést do světa, kde magické slunce svádí odvěký tanec s temnotou.

Píseň umírajícího slunce
Anna Hrmová

Nakladatelství: CooBoo
Žánr: romantika, young adult fantasy
Počet stran: 408
Doporučená cena: 399 Kč