Knihovnička pro obnovu civilizace: 8. Móda jako mapa času

Začněme citátem:

RIMMER: A ve které jsme době?
HOLLY: No, to se dá určit dost těžko, ale z dostupných dat usuzuju, že se nacházíme někde v době kolem… oběda, možná, že už bude půl jedné!
RIMMER: Jaká je to historická doba, ty slepice? Vyřítí se na nás Čingischán a jeho barbarské hordy támhle zpoza kopce? Nebo masožraví dinosauři jako vystřižení ze Spielberga!? Který je rok!?
HOLLY: No, na to, abych ho určila přesně, bych potřebovala víc údajů.
RIMMER: Třeba?
HOLLY: Hodil by se letošní kalendář!

Dejme tomu, že nás vcucne nějaký časový vír a my se objevíme někde, nebo spíš někdy. Určení časového období pro nás bude kritické stejně jako určení místa. Možná ještě víc. Objevit se ve špatné době může být fatální. Zkuste vypadnout tři dny před výbuchem Vesuvu a vaše naděje na záchranu civilizace končí jako mumifikovaná silueta pod nánosem popela. Přistanete v roce 1348? Gratulujeme, právě jste vybalili svou přenosnou knihovničku v době, kdy se šíří černá smrt.

Ve sci-fi to často řeší za nás nějaký přístroj, skener nebo inteligentní android bleskurychle identifikuje „Rok 44 př. n. l., římská republika, těsně před atentátem na Gaia Julia Caesara“. V "reálu" ale budete rádi, když poznáte, že je ráno, zima a že to, co jste původně považovali za silnici, je vlastně říční brod plný splašků.
Určit čas tedy není jen tak. Nestačí se podívat na stromy a říct si „aha, duby, to bude někdy po třetihorách“. Ne, musíte být trochu Sherlock, trochu Indiana Jones a trochu Bear Grylls. A hlavně si připravit soustavu dedukcí založenou na tom, co vidíte, slyšíte a cítíte (zejména pokud vám u nohy zrovna hnije přítel z předešlé expedice).

Co si myslíme, že nám může pomoci?

• Styl oblečení (pokud ho vůbec někdo nosí)
• Nápisy, písmo, jazyk – je to latinka? Cyrilice? Runy?
• Technologie – vidíte už kola? Kameny opracované do tvaru pazourků? Nebo snad parní stroj?
• Stavby – jsou ze dřeva, hlíny, cihel nebo betonu?
• Hygiena – cítíte močůvku, nebo parfém s nádechem síry?

Nakonec to možná nebude o přesném datu. Na naší výpravě si vystačíte s rámcovým odhadem. Jsme ve starověku? Tak začněte u ohně, kol a zemědělství. Je to středověk? Možná nás za pokročilé myšlenky upálí, ale zato mají železo a domestikovaná zvířata. Novověk? Tady už je prakticky hotovo a není nás tu potřeba.  Ale hlavně: než se pustíte do budování nové civilizace, zjistěte, jestli vás náhodou nečeká potopa, mor nebo invaze Mongolů. Protože jak říkal Rimmer: „Vyřítí se na nás Čingischán a jeho barbarské hordy?“ Možná ano. Pokud to zrovna bude ve chvíli, kdy jste si konečně rozložili větrný mlýn podle návodu ze skautské příručky, zjistíte, že energii investovanou do stavby jste měli věnovat do sprintu.

Takže co s tím?

Můžete se octnout uprostřed nějakého lesa, v mlze, mezi horami a… vůbec netušit. Časoví cestovatelé si totiž obvykle představují, že se objeví přesně v Athénách 432 př. n. l., v přístavu, mezi tržištěm a chrámem, a všichni kolem budou mít cedulky s letopočty. Jenže ne. Zemi obklopuje atmosféra, horizontální viditelnost je mizerná, kalendáře neexistují a vesnice vypadají všude stejně. A pak? Pak vám nezbývá než se rozhlédnout a začít číst stopy: jaké je roční období, co kvete na louce, jak vypadá architektura v dálce… a kdo kolem vás chodí a v čem chodí.

Proto je další a vlastně asi poslední položka do knihovničky Obrazová encyklopedie módy od Ludmily Kybalové, Móda – obrazové dějiny oblékání, nebo nějaká podobná publikace. Bohužel se mi nepodařilo najít nic kapesního, ale tohle se na cestu časem docela vyplatí. Přehledně vám ukáže, jestli okolo sebe vidíte tuniky, togy, kápě nebo už snad šněrovačky. A díky ní možná poznáte aspoň přibližně, jestli jste ve století desátém, patnáctém… nebo na úplně špatném kontinentu . (Fota jsou z knihobotu)

Encyklopedie módy je rozumný kompromis mezi „nechci s sebou vláčet dvacet svazků“ a „potřebuji něco spolehlivého“, co mi určí alespoň století. Jasně, mohli bychom si vzít encyklopedie od všeho, ale už teď jsme popadli před cestou batoh se sloupečkem knih, který má taková tři kila. Chceme-li si nechat místo i na věci jako je nůž, buzola nebo kostým do cílové doby (pokud víme, kam chceme jet), je to už poměrně limitní počet knih, se kterými se chceme tahat.

Oblečení je totiž viditelné hned – na rozdíl od technologie, kterou můžete vidět až v akci (a ještě nemusí být typická). Nehledě na to, že musíte přemýšlet, kdy co bylo vynalezeno, a je pravděpodobnější, že první narazíte na pocestného než na parní náklaďák nebo knihtisk.
Lokální rozdíly tu jsou (Řím ≠ Čína), ale rozdíl je spíš „sto let sem, sto let tam“. A pořád víte, jestli jste v antice, středověku nebo raném novověku. A pokud nemáte opravdu smůlu, vždycky můžete spojit rasu pocestného a oblečení a tím odhad zpřesnit. Pokud například uvidíte člověka ve viktoriánské róbě a je to běloch, budete na 99 % ve viktoriánském období, pokud bude černoch, je rok 2024 a Netflix natáčí Bridgertonovy. Mohli jste samozřejmě potkat sluhu, zhmotnit se v Americe a tak podobně, ale máte vodítko. A ne, není to samoúčelný rasismus – největší problém identifikace období při cestování časem je to, že dějiny jsou neskutečně nesynchronní. Když se vám podaří přistát na nějaké louce a uvidíte sedláka s vozem, buďte opatrní s tím, jaký letopočet si zapíšete do deníčku. Mohli jste přistát klidně ve starověké Číně, kde už před tisíci lety měli vozy s loukoťovými koly – zatímco někde v západní Evropě byste na podobný technický pokrok čekali ještě stovky let. Totéž platí pro šaty a tváře: běloch v tunice, Asiat v hedvábí, Afričan v kozí kůži – každý z nich reprezentuje úplně jinou část světa a jiný kalendář. Musíte umět přečíst nejen oblečení, ale i rasu, styl písma na ceduli, ornamenty na keramice, stav vegetace a architektury. To samé platí, pokud narazíte na lidi v kůžích, tunikách a podobně. Oděvy byly velmi typické pro každou kulturu a období, a i když se dědily, móda pomalu překonávala vzdálenosti pořád trefíte alespoň století. I když skončíte ve městě, které je „sto let za opicemi“, pořád se v něm pozná aspoň epocha. Móda se udržuje poměrně dlouho, někdy déle než sama říše.

Technologie vám může zalhat – pokud přistanete v nějaké zaostalé provincii, tak vozíky s plnými koly  se tam mohou klidně používat ještě staletí, zatímco v metropoli začaly jezdit kočáry. Písmo vám nic neřekne, dokud si ho nepřečtete. Architektura bývá směsí starého a nového, takže vás může splést. Třeba na některých místech v Itálii a Řecku poznáte, že není renesance až podle letadla na obloze nebo toho jednoho nenápadného drátu, co vede proud do celé vesnice.
Ale móda? Móda je asi nejspolehlivější ukazatel. Je to první, co uvidíte, a i když možná nedokážete odhadnout přesný rok, dostanete se do správného století – a to je pro přežití mnohdy víc než dost.

„Antika? Nebo postapokalypsa?“

Tohle je typicky „star trekovské dilema“. V TOS i TNG (ale i Voyageru) na to narazili víckrát. Přistanete na planetě, všude kolem mramor, chitóny, amfiteátry… a pak bum: někdo vytáhne fázer nebo zmíní atomové války v „předcích“ či zjistíte, že platidlo jsou náboje nebo zátky. To, co vidíte, zkrátka nemusí odpovídat tomu, kdy (nebo kde) jste. A tohle se vám může stát i na Zemi a to klidně i bez mimozemšťanů. Protože kdybyste cestovali zpět z 21. století do minulosti, tak vám vlastně nikdo nezaručí, že to, co vidíte kolem sebe, je opravdu starověk nebo se ocitnete ve světě, který si už ze zoufalství antiku jen hraje. Je to opravdu třetí říše, nebo už čtvrtá? A je to fakt pravěk, nebo někde najdete zapíchnutou Sochu svobody? Proto je tak důležité nezastavit se u prvního dojmu a být připraveni ověřovat podle oblečení, podle architektury, podle oblohy, vegetace. Jinak se může stát, že místo do roku nula dorazíte do roku plus dva tisíce a budete první, kdo zemře na plíce zamořené spadem či radiaci na kterou si místní zvykli.

Cestování časem není jako přistání v Disneylandu, kde je nad bránou nápis „Rok 753 př. n. l.“. Je to hádanka a každá indicie, kterou si odnesete z knihovničky (Dějiny odívání, atlas architektury, průvodce vegetací podle pásma), zvyšuje vaši šanci na přežití… a na správné určení toho, v jakém pekle jste právě přistáli.