Postkatastrofický

Zuzane Strachotovej vyšiel román Devět dní prvýkrát ešte v roku 2017. Pred pár mesiacmi vyšla vo vydavateľstve Epocha jeho prepracovaná verzia. Príbeh nás zavedie do sveta po apokalypse, rozdelenom na dva tábory. Tí, čo prežili sú veriaci. Veria v teokratický systém kňazov, ktorý s pomocou násilia a strachu vládne tvrdo a asketicky. Alebo veria povstalcom a slobodnému svetu bez kňazskej diktatúry. Medzi týmito dvoma tábormi sú tí, ktorí sa pokúšajú iba nejako prežiť zo dňa na deň.

Co vás zabije jako první? Meč, mor, nebo obyčejný chleba? V dalším díle knihovničky pro přežití a obnovu civilizace se podíváme na jednu z nejpodceňovanějších hrozeb cestování časem: vaše vlastní tělo a jeho reakce na minulost. Proč je voda ruská ruleta, proč vám po týdnu odejdou zuby a proč vás i bylinky ze starověké lékárny můžou zachránit od rychlého konce? Čemu se vyhnout a jaké knihy vám pomůžou přežít?

Následující knihy to mají trošku naopak. Jsou volitelným doplňkem do Antiky, ale kruciálním, pokud se ocitnete ve světě po apokalypse. Sice bez nich přežijete, ale pokud je budete mít s sebou, katapultujete vývoj vaší skupiny přeživších o dekády dopředu.

Jak jsme si řekli minule, jsme ve starověku nebo v postapokalyptické budoucnosti a našli jsme svou cílovou skupinu, které chceme předat vědomosti, ale jsme jen obyčejní lidé, takže máme poměrně povrchní informace o tom, jak to vše kolem funguje. Nebo jsme dokonce sami právě vylezli z krytu jako někdo, kdo celé dětství viděl jen čtyři betonové stěny a teď má znovu vybudovat civilizaci. Ale – hurá – máme s sebou tentokrát svazek knih. A co že je to za knihy?

Dlouhých sedm let po vydání prvního dílu epického postkatastrofického románového eposu Přechod se v letošním roce i český čtenář dočkal závěrečného dílu trilogie nesoucí název Město zrcadel.

Po úspěšném tažení na literárním poli zaútočí HUNGER GAMES za měsíc i na filmové diváky a vtáhnou je do Arény smrti. Přesně tam se totiž ocitá 24 dětských protagonistů bojujících na život a na smrt ve hře, z níž živý může vyjít jen jeden.

Jako každé ráno beru tašku s knížkou, peněženkou a klíči od kanclu. Přehodím ji přes rameno a vypadnu z domu, cestou mrknu co je nového v trafice. Hmm, ta slečna na novém Maximu ... a sakra. Ujela mi tramvaj. Čekat patnáct minut? Kdepak, kousek je přece Českomoravská, takhle budu v práci ještě dřív. Kdybych nebyl tak líný, chodím tam každý den. Sjíždím po eskalátorech a vyndávám z tašky knížku zabalenou do novinového papíru. Metro 2033 - čtu na první straně, rozhlédnu se. To se hodí, pomyslím si. Přijíždí souprava a já usedám vedle nepříliš vábně vonícího vousáče. Začínám číst.