Knihovnička pro obnovu civilizace: 7. Kdo vás v minulosti zabije jako první? Chleba, voda a bacily

Zvážili jsme všechna pro a proti cesty časem, vyčerpali jsme potenciál knihovničky? Ani náhodou. Dalším tématem je zdraví, ale hlavně jídlo. „Ale Petře, o zdraví jsme mluvili u skautské příručky... zlomeniny, mytí rukou a tak?“
No jako ano i ne. Předchozí články samozřejmě vyřešily problémy se základní hygienou a srůstem kostí. Zachránily bezpočet vojáků po bitvách, snížily dětskou úmrtnost tak na třetinu. Jenže pak je tu naše běžná existence ve starověkém, ale klidně i středověkém světě. Moderní člověk a jeho celý mikrobiom je zvyklý na svoje století. Jsme očkovaní i přirozeně imunní proti našim virům a bakteriím. Máme odolnost proti našemu pylu, prachu, plísním. Jsme zvyklí na naše jídlo a to nejen co se týče chutí a bakterií, ale i vzhledu a konzistence. Starověká řecká varianta faraonovy pomsty je to nejmenší, co by nás mohlo čekat. Náš mikrobiom a to jak vnější ochranný, tak vnitřní (například trávicí) se totiž bude cítit po pár dnech jako panna Justina na fetišistické japonské BDSM swingers party. Tedy ne moc příjemně. A naše chuťové buňky, zuby a sliznice na tom budou velice podobně. Můžeme dopadnout jako Marťani ve Wellsově Válce světů.

Jasně, lidi se za ty 2000 let moc vizuálně nezměnili, ale zdání klame. Jasně, máme furt pět prstů na každé končetině, dvě oči, pusu, nos, jsme průměrně větší ale to, co se hlavně změnilo, je imunita. Cestovatel z minulosti k nám by měl tu výhodu, že my jsme ti zhýčkaní, takže by teoreticky stačilo ho naočkovat a on by si pochvaloval naše měkké ovoce. Možná by si musel zvykat na výrazné chutě, ale to je tak celé. My naproti tomu jdeme do světa, kde většina plodin vypadá jinak, je nevyšlechtěná a pro nás velmi špatně poživatelná o zpracování nemluvě. A jenom taková obyčejná věc jako voda… Možná v horském potůčku bychom byli v pohodě, ale pít ze studny ve městě je jako ruská ruleta s jednou prázdnou komorou revolveru. Vaše vakcíny proti spalničkám, tetanu, černému kašli a podobně jsou vám k ničemu, protože jsou proti jiným – a s největší pravděpodobností slabším variantám.

Oni jsou zvyklí dýchat prach a hnilobu, sdílet domácnost s prasaty, krávami, slepicemi a jejich výkaly, léčit syfilis modlitbou a zahřívat se hnojem.

Vy jste zvyklí na zubní pastu, mýdlo a antibiotika. Na jídlo, které je vyšlechtěné, a i když byste byli zvyklí doteď jíst vše bio a pěstovat si to sami, furt jsou původní semínka vašeho jídla výsledkem staletí křížení odrůd pro co nejlepší chuť a odolnost.

S tou hygienou nám pomohou trochu předchozí knihy. Skautská příručka nás naučí filtrovat vodu, destilovat, převařovat. Pro pokročilejší techniky bychom ale potřebovali knihy z osmnáctého století, protože ty jsou dost primitivní, abychom je mohli použít. :D

Kapesní atlas léčivých rostlin (a hub)

Co je v naší knihovničce novinkou a co nám zcela jistě pomůže, je Kapesní atlas léčivých rostlin - třeba ten od Dietera Podlecha. Vystačíme si ale s dalšími podobnými publikacemi, například Jedlé rostliny z přírody (Dagmar Lánská, Pavel Žilák) a mnoha dalšími. Co nám určitě pomůže, jsou barevné fotky. Doplňkem by pak mohl být i nějaký menší atlas hub, ideálně nějaký zaměřený na celou Evropu (cestujeme-li do starověké Evropy). To chce už trochu víc odvahy. Jak houby, tak bylinky mají totiž tu výhodu, že se za těch 2000 let příliš nezměnily. Nikdo se je nesnažil vyšlechtit a v lese výrazně neměnily barvy, velikost ani vlastnosti. Stejná věc platí i ve světě po apokalypse  i když tam bych vynechal houby, protože mohou do sebe nasát toxicitu a radiaci z prostředí.

Tyhle dvě knihy pro nás můžou být opravdovou spásou. Sice nám nepomůžou moc vzdělat místní, protože ti většinu těchto rostlin už používají, ale umožní nám vytvořit si základní lékárnu pro doplnění vitamínů, proteinů a minerálů, které naše tělo potřebuje a je na ně zvyklé z moderního jídla. Některé byliny, jako třeba česnek, mohou nouzově nahradit antibiotika a antiseptika. V případě bylin a volně žijících rostlin nám navíc pomohou v léčení běžných nemocí - a to je věc, která je důležitá pro nás tak pro místní. Spoustu toho budou znát, ale ne vše. Dokonce i dnes zjišťujeme nové a nové účinky rostlin. Kapesní atlas od Dietera Podlecha jsem vybral také proto, že u každé rostliny obsahuje přesně tyto důležité informace či přímo návod na léčbu a taky pravděpodobný výskyt. Není nic trapnějšího, než když rostlina kterou hledáte v Řecku roste jen v Jižní Americe.

Byliny, volně rostoucí rostliny a houby z našich atlasů pro nás budou kruciální k přežití, protože vše ostatní, na co jsme zvyklí, bude jiné. Žádné brambory, rajčata, papriky, kukuřice, fazole z Ameriky, banány, pomeranče, citrony, mango, ananas nebo cukrová třtina – tyto plodiny se do Evropy dostaly až po objevení Nového světa, nebo v lepším případě z Asie, ale až v prvních stoletích našeho letopočtu. Například citrony. Pomeranče pak ještě později. Další potíž je, že spousta ovoce byla nevhodná pro dovoz, nebo vypadala jinak. Měla tlustší kůru, menší dužninu a jinou chuť. I taková naše jablka a hrušky, která bychom našli, byla mnohem menší a kyselejší. Maso, pokud nějaké bude, je staré, tuhé a plné svalových vláken z poctivě ušlapaného dobytka a neexistují lednice takže pokud nebude čerstvé bude nasolené nebo sušené (a to na úroveň jejich žaludků, ne naší potravinářské inspekce).

Součástí našeho jídelníčku budou hlavně luštěniny, obilniny, různé saláty, kořenová zelenina, malé plody jako jsou trnky a šípky. Ve Středomoří datle a fíky, hroznové víno a olivy, případně taky granátové jablko. Spousta toho bude ale tvrdší, dřevnatější a výrobky z obilovin budou plné kamenného prachu z mletí (a to také nebylo dokonalé, takže se připravte na pořádně tvrdý a celozrnný dlabanec). Dostatečné dávky vitamínů z našich bylin, ale i jejich chuťové vlastnosti, pomohou rozdíly překonat a přežít. A také uklidnit žaludek (můžete si připravovat i žaludeční nápoje či likéry :D).

Cesta do minulosti není jen dobrodružstvím pro vaše znalosti a technickou zručnost, ale především zkouškou vašeho těla. Očkování a hygienické návyky vás připravily na pohodlný svět 21. století, ne na dřevnaté ovoce, kyselé trnky a chleba plný kamenného prachu. Stejně tak váš mikrobiom bude mít co dělat, aby se popasoval s vodou plnou bakterií, jídlem plným plísní a vzduchem plným prachu a výkalů. Atlas léčivých rostlin a znalost místní flóry vám mohou zachránit nejen chuť k jídlu, ale i život ale pořád platí: bude to bolet. Pokud tedy plánujete cestu do antiky, přibalte kromě encyklopedie i železný žaludek, spoustu odhodlání a připravte se, že obyčejná večeře může být váš největší nepřítel.