NEDĚLNÍK: Začalo to man cave...

Začalo to man cave... je takový dětský pokojíček dospělého chlapa. Zárodky tohoto zvláštního prostoru tu byly vždycky, jen se během dvacátého století přesunuly od privilegovaných ke střední třídě. Dřív šlo většinou o garáž či dílnu, případně zkušebnu kapely. Možná taky klubovnu, kterou už ale chlap naplno sdílel s ostatními. Ta místa obsahovala cigára, alkohol, maximálně biliár, šipky, nářadí, někdy uprostřed trůnila motorka či auto. Místo se zapovězeným vstupem. Místo klidu. Místo chlapských věcí. Někdy trochu guilty pleasure. Hudba, kterou by chlap doma neposlouchal, nahotinky ve skřínkách, někdy i na plakátech na zdech. V našem zeměpisném prostoru takhle trochu fungovaly i chaty. Dílny, v nichž se hromadily třeba papírové modely.  Každopádně jednu věc měly tyhle prostory společné. Byly dospělé.

Někdy kolem roku 2000 se to ale začalo měnit. V Man cave se začaly objevovat počítače, herní konzole, komiksy. Věci dřív určené skoro pro děti. Pinbally, staré herní stroje vysloužilé z postupně krachujících arkádových heren. Komiksy se hromadily, přibývaly figurky a koncept místa, kam se člověk zašil s koníčkem se postupně měnil v něco mnohem divnějšího. Místo, kde se člověk vracel do mládí, začal být znovu dítětem, skrytým před zraky ostatních, maximálně v okruhu pár přátel hrál deskovky nebo D&D. Většinou věci, které přeci dospělí, co chodí do práce a vychovávají děti, nedělají. Ano, byla tu strašně dlouho ta otřepaná konstatování, že mašinky či auto na ovládání tatínek fakt nekupuje dětem, ale sobě. Jenže na to, aby to nevypadalo divně, jste museli mít děti. Nějak to skrýt, zaonačit před starší generací a okolím. Nepřiznávat, že vás to Lego, vláčky, auta, letadla baví kvůli vám. Pořád to ale byla doména hlavně mužů. Mít v sobě toho malého kluka.

A pak přišel zlom - seriál Big Bang Theory. A svět se změnil. Pandořina skřínka byla otevřena a koncept man cave se přesunul do celých domácností. Už není problém najít místo dětských propriet v bytě pětatřicetiletých lidí Lego, hromadu deskovýc her a dva herní počítače, na kterých pár hraje CODko, LOLko dohromady, nebo každý své. Není problém mít hračky bez dětí a metrový Batman v předsíni už u spousty lidí nevyvolá ani pozvednutí obočí. Šatní skříň má oddělení pro cosplay a filmové či herní plakáty na zdech už jsou mainstreamová nuda. Dostáváme se do situace, kdy dospělí lidé mají hračky sami pro sebe. Nemyslím ty intimní, ale auta z Lega, drony, POP headky, deskovky, herní konzole, zkrátka cokoli vás napadne. Na toto chování dospělých spotřebitelů  samozřejmě reagují také firmy, trochu protože musí. I děti odmala zajímá elektronika. Ty tam jsou doby, kdy loudily hračku při každé návštěvě obchodu. Dnes je to spíše kredit na Steam, Apple nebo Google Play. Postupem času tak vzniká zajímavý paradox, v němž neuvidíte v obchodě malého kluka pošilhávat po Hotwheels nebo holku po Barbie či ponících. A ani by nemohli, protože ty regály nenápadně probírají dospělí sběratelé. Domlouvají se, chodí lovit hračky. Cokoli s tematikou Harryho Pottera taky už dávno není tvořeno pouze pro děti, ale také pro pětatřicetileté ženy a muže, singles nebo kouzelnické páry. A Star Wars... Ty jsou teď trochu v krizi, ale i tak najdete kupu lidí, jimž zdobí světelný meč stěnu obýváku. Já sám mám na knihovně lodě ze Star Treku a na polici malou atomovou bombu a Vault-boye. Ano, jsem tímhle stavem věcí také vinen.

Bude zajímavé, kam bude tento vývoj směřovat. Myslíte si, že se tato podle mě už zhruba  patnáct let trvající mainstreamová móda dospělých lidí stavět Lego a oblékat si barevné šály či mávat hůlkou změní a hračky se vrátí dětem? Nebo směřujeme do doby, v níž nikdo nebude chtít a cítit potřebu mít děti a bude si chtít hrát hlavně sám? Čekají nás za šedesát let protesty důchodců za zvýšení maximální věkové hranice pro hraní s Legem nad sto let?

Upřímně, netuším... ale jdu dokoukat fenomenální Fallout a objednat si PipBoy a postavičky ze seriálu.