Epochální sci-fi v soutěži

Článek od: Redakce - 19.08.2023

V rámci Sci-fi maratonu jste mohli dva celé týdny soutěžit s kvízem o jeden díl Legie Kristýny Sněgoňové a Franty Kotlety a brzy se dočkáte i vyhodnocení a vylosování vítěze. My pro vás od nakladatelství Epocha máme k soutěžení ještě několik dalších titulů, ale tentokrát nebudete nikam posílat emaily, stačí, když nám tady nebo na na našem facebooku napíšete do komentáře:

  • jaká byla vaše první sci-fi kniha, nebo
  • jaká je vaše nejoblíbenější, nebo
  • jakou jste kdy četli tu nejděsivější/nej...

Ať už zkusíte štěstí nebo ne, můžete se podívat, které knihy máme vůbec na mysli, a které můžete vyhrát.

Nakladatelství Epocha má v nabídce velmi slušnou řádku fantastiky, kterou najdete v edicích Fantastická Epocha nebo Pevnost. Nechme pro tentokrát stranou všechno ostatní a vrhněme se na tituly, které je možné do našeho Sci-fi maratonu zahrnout.
Hard sci-fi s detektivní zápletkou a spoustou intrik si říká Azhareida a napsal ho pražský rodák Tomáš Petrásek. Tuhle pořádnou vesmírnou bichli jsme v maratonu stihli i zrecenzovat, ale buďte si jistí, že ty ostatní kousky stojí také za pozornost.

Vypůjčený čas od Zuzany Strachotové se též velmi brzy dočká recenze a vypadá to i na rozhovor... Protože autorka se s klasickou zápletkou známou z mnoha filmů a seriálů poprala opravdu novátorsky a příběh Sofie Adlerové, která se nechtěně probudí po sto šedesáti letech ve stázi do jiného světa, má vše, co čtenář potřebuje. Napětí, drama, láska, roboti, konspirace, co víc chtít. Jedna z nejlepších sci-fi, jaké jsem poslední dobou četla, říká Madla Karasová Pospíšilová.

Ve facebookové soutěži se můžete těšit i na Prázdnotu od Michaely Merglové. Ačkoliv je plzeňská rodačka známá svou Delavskou trilogií fantasy meče a magie, cyberpunkové sci-fi z Metropole Evropa dostalo Madlu i naší šéfredaktorku Slívu na první dobrou. Je to řízné, akční, temné a strhující. I zde najdete detektivní linku, ale také spoustu krve a jiných tělních tekutin, střel a emocí. Prázdnota je naprosto pohlcující (v tom dobrém slova smyslu).

Pokud jste ještě neměli tu čest s postapo trilogií od Kristýny Sněgoňové, tak vám nabídneme jejíí první díl Město v oblacích a ty další si už rádi pak koupíte sami. Hvězda české sci-fi scény totiž září na fandomovém nebi jasněji než kometa a bylo by škoda ji minout. Pokud máte rádi chytře napsanou dystopii se spoustou napětí a drajvem, jste tady správně.

Pochlubte se v komentářích i vy, jaké máte nejradši sci-fi knihy! Třeba vás vylosujeme!

Tak se nenechte dvakrát pobízet!

 

 

 

Komentáře

Soutěžit nechci (aspoň ne teď a tady). Ale pro tu srandu... Moje první SF byl Shelleyové "Frankenstein čiže Moderný Prométheus" (ano, vskutku takhle, neb shodou okolností to byla i první kniha, kterou jsem kdy četl ve slovenštině). Jenže v těch devíti letech jsem netušil, že je to SF, a bral ho jako horror. Takže skutečná první byla - záhy poté - Hoffmeisterova antologie "Labyrint".  A uvážím-li, co se tam sešlo za povídky, skoro jsem ochoten tvrdit, že (v její vlastní kategorii SF antologií) to byla i nejlepší, co jsem kdy četl... Čímž se dostáváme k druhému bodu/možnosti. Na to se vůbec seriosně odpovědet nedá, statut nejoblíbenější se v průběhu času mění. A ten třetí? Hm, tady si asi respondent může vybrat dle vlastní libosti, o jakém superlativu chce napsat. Ale jako první jste nabídli "nejděsivější". Hm. Napřed jsem chtěl odpovědět, že SF obvykle děsivá není, protože ani ta nejdrsnější postapa prostě nelze brát vážně, a dystopie (v čele s "1984") spíš skličují, než děsí. Nicméně nakonec jsem si přece jen na jednu vzpomněl: Merleho "Muži pod ochranou". Ta je děsivá jak v hlavní, totalitní části, tak i v happyendu, kdy se vše "v dobré obrátí"... Nebudu vysvětlovat, proč, přečtěte si to sami.

První sci-fi kniha ´, kterou jsem četla byla asi klasika Malevil, ta byla hodně k zamyšlení a svým zpsůbem i děsivá. Jedna z mých nejoblíbenějších je rozhodně Solaris. 

Prvá scifi kniha -  Tajomstvo dračej steny od Žarnaya, keď som ešte netušila, že existuje žáner scifi :)
Najobľubenejšia - Séria Algor, aspoň v posledných rokoch
Najstrašidelnejšia - hmm, ťažko povedať, asi Nadaný žák od Kinga, aj keď teraz už by to daný efekt nemalo, že po svete behajú psychopati je už známy fakt

první sci-fi kniha - Heinlain - Sirotci oblohy
nejoblíbenější - Temný obraz
 nejděsivější/nej... - Panoptikum seuálních vražd - příběhy skutečných českých vrahů. Z toho jsem měl fakt takový strach, že jsem zavřel okno do ulice, aby na mě nějaký nevlezl

První? Asi nějaká verneovka, na těch jsem se učil číst (díky krátkým textům pod rytinkami). Pak komiksové zpracování Součka někde v Ohníčku a Žejmajtisův "Umělý ostrov".

Posledníi oblíbené? Z tuzemských Šlechta - cyklus Poslední velkoměsto (poslední díl leží "jak mrcha"u nakladatele už od března), z dovozu asi Lovci monster od Correi, ale ty jsou díl od dílu slabší. Trošku to zved Ringo (hodil přes palubu otravně tradiční záchranu světa), ale to byly jen tři kousky ...

Děsivé - patrně Tušení stínu od Součka - (ošklivá) pravda někde tam venku dlouho před Akty X mě děsila část dětství.

První: Neználek na Měsíci paralelně s Astronauty S.Lema

Nejoblíbenější: Mluvčí za mrtvé (O.S.Card)

Nejstrašidelnější: Nekroskop (B. Lumley) - já bloud si k tomu pustil do sluchátek Werewolf od XIII.století a souhrou náhod mi v uších zaznělo "Dragosaniiii!" ve chvíli, kdy jsem to i četl. Málem jsem se v tu chvíli počural ;) Ale nejděsivější pro mě byla povídka "Slunce, moře a tichý křik" od téhož autora.

Jaká byla moje první sci-fi kniha už se po tolika letech přesně nepamatuji, ale tipnul bych si kromě verneovek Kapitán Nemo od J.M.Trosky.

Nevím jestli nejoblíbenější, ale rozhodně nejvícekrát čtená - Janičáři od Pournella.

Horory nemám rád, stačí mi reálný život.

 

Pokud se to řekněme mezi fantazy dá počítat tak první byl ještě za bolševika Mluvící balík od Geralda Durrella s ilustracemi od Adolfa Borna. Pak hned následovala Alenka z planety Země od Kira Bulyčova.Pořadí oblíbenosti se neustále mění. Za nejděsivější, díky propagandistické náloži, považuji asi Signály z Vesmíru a Planetu tří sluncí od Vladimíra Babuly.

Přidat komentář