česká sci-fi

Série UTSS SALAMIS zamířila po roce opět na pulty knihkupectví a Jakub Mařík se plně realizuje v military sci-fi i v tomto pokračování.

V nakladatelství Epocha vychází česká novinka Petra Brožovského Tanec papírových draků.

V nakladatelství Epocha přes léto nezaháleli a během následujících dnů se máte rozhodně na co těšit! Kristýna Sněgoňová s pokračováním Města v oblacích, nová kniha od Lucky Lukačovičové, Váchova Šedá, co se v Rudou proměnila, nebo další povídkový sborník nabitý samými zvučnými jmény  určitě zdaleka nejsou všechny epochální knihy na obzoru.

Série Algor nabrala pořádný spád už v předchozím dílu, Pomnících zimy, který by se dal shrnout do věty - Avrian Dann nasral špatného císaře. Tím bylo načrtnuto mnohé a člověk, který má načteno a nakoukáno, by mohl hereticky tvrdit, že už tak nějak ví, co bude v Chladu Chiméry následovat. Jenže to by ji nesměli napsat Jan Hlávka a Jana Vybíralová.

Petra Štarková je psychologička a spisovateľka. Venuje sa najmä písaniu detských kníh, no občas poteší aj dospelé publikum a prispeje svojimi poviedkami do časopisov alebo zborníkov. Tentokrát sa máme možnosť začítať do zbierky ôsmich poviedok, ktoré zabiehajú do žánrov fantasy aj sci-fi. A keďže Petra svoje povolanie nezaprie, je v nich aj kus psychológie a života.

Hvězda Jakuba Maříka zazářila možná nečekaně, o to ale s větší intenzitou. Akční sci-fi román Ve stínu slunce, v němž se lidstvo střetne s tajemnými Korzáry, zaujal čtenáře napříč generacemi a stal se zcela zaslouženě bestsellerem minulého roku.

Mnohí by chceli poznať budúcnosť, chodia za vešticami alebo sa spoliehajú na sny. Iní by sa radi vrátili v čase späť a zmenili minulosť. Čas je skrátka fascinujúci, neuchopiteľný a neustále v pohybe. Čo by sme dali za to, aby sme sa ním dokázali pohybovať hore dole bez obmedzenia? Mohli si skočiť na dvor kráľa Artuša, či si odbehli kúpiť nejakú technickú vymoženosť z roku 2320... Bolo by to super, no napadlo vás,  čo všetko by sa našim cestovaním v čase mohlo zmeniť?

„Co si budeme vykládat, bylo to zkurvený město. Ale měl jsem ho rád. Bylo jako kulhavej pes s vyrážkou – smrdělo, rozpadalo se, fungovalo jenom občas, ale pořád v sobě mělo něco, proč jsme ho nakonec s ucpaným nosem pohladili. Jasně, pak jste si museli umýt ruce mýdlem, ale pořád šlo o vašeho milovanýho čokla.“

Petr Vachten, Praha 2107