česká sci-fi

Jan Hlávka s Janou Vybíralovou patří na naší fantastické scéně mezi poměrně dobře etablované autory. Nemají sice na kontě desítky knih, ale ty co vydali, se setkaly u fantastiického fanouškovského jádra s nadšeným ohlasem.

Vydání debutového románu českého emigranta Jaroslava Kalfaře u nás doprovází řada nadšených a pozitivních zahraničních recenzí. Publikující nešetří chválou a nebojí se přirovnávat k takovým peckám jako je Marťan, Solaris či nejnovější Faberův román Kniha zvláštních nových věcí. Pokud se ovšem Kosmonautovi důkladně podívate na zoubek (či spíše na raketové motory), zjistíte, že by se hodnocení dalo shrnout do jediné věty – mnoho povyku pro nic.

Budoucnost, které se děsíme, ale přece nás možná čeká. Hrdinové, kteří ve jménu vyššího dobra žonglují s pojmy, jako je čest, morálka a správné rozhodnutí. A šachová partie mocných, ve které nelze vyhrát.

Michael Bronec, majitel nakladatelství Straky na vrbě, po delší době obohacuje českou knižní scénu vlastní tvorbou, a když už se pustil do psaní, vzal to ve velkém stylu. V roce 2016 vyšel první díl jeho plánované trilogie Tři kapitáni s názvem Mračna nad Arénou. Pokud vše půjde podle plánu, dočkáme se brzy i pokračování. Kam nás autor v úvodní knize své originální space opery zavede?

Příznivci bruntálského řezníka, radujte se. Starý dobrý Kotleta je zpátky.

Vítejte zpět v novém světě, který se zbláznil, je rozbitý nejen čas, ale porouchalo se i počasí.

Rok se s rokem sešel, Jiřina Vorlová zase obeslala kruh statečných porotců a podařilo se jí, s pomocí dobrých lidí a přes nepřízeň osudu, dostat na pulty obchodů dalšího Mloka. V době, která nepřeje knihám a povídkové sborníky přímo stíhá ranami osudu, se tohle úsilí musí ocenit. Někdo by měl Jiřinu nominovat na Nobelovu cenu za literaturu.