česká sci-fi

Dobrých knih není nikdy dost a těch českých zvláště. Soutěžíme o knihu od českého autora... a už známe i vítěze!

Dobrodružství na planetě Raginis pokračuje...

Začátkem třetího tisíciletí bylo na planetě Zemi těsno, velmi těsno.

Dne 21. prosince, Anno Domini 2012, se měl konat konec světa. Alespoň podle senzacelačné interpretace ukončení dlouhého cyklu Mayského kalendáře. Nevyšlo to, a tak se z recenze neuleju. Kdyby se však obavy byly přece jen naplnily, mohlo to dopadnout například jako v novém českém románu Mondschein, čerpajícím z tradice dystopické a post-apokalyptické literatury.

Asi vám to už došlo. Agentuře teče ošklivě do bot, vlastně se spíš utápí ve sračkách. X-Hawk se totiž rozhodl vyhladit celé její osazenstvo a získat pro sebe její technologie. A protože není žádný hlupák, aby podcenil soupeře, poštval na agenturu desítky tisíc zfetovaných zombálců.

„Kdybych nebyl Kulhánkem, chtěl bych býti Kotletou.“ – Jiří Kulhánek
„Velikán Kotleta, mistr šalby a klamu – má inspirace.“ – Miroslav Žamboch
„Přesně jak se od řezníka dalo čekat: Je to maso.“ – Štěpán Kopřiva

Soutěž o knihu Wesnírný omyl máme úspěšně za sebou!

Toto je na prvním románu Edity Dufkové skutečně skvělé: Ve čtenářích četba její knihy probouzí další myšlenky - domýšlíme, co by se stalo, kdyby, hle, zde je nadhozena zajímavá myšlenka. Tohle mě na knížkách mistrů žánru minulého století vždycky nejvíce vzrušovalo!