RECENZE: Prázdnota, Michaela Merglová

Plzeňská rodačka Michaela Merglová je čtenářské veřejnosti známá především epickou trilogií Píseň oceli, Píseň severu a Píseň války, ale ve své nejnovější knize dává fanouškům nahlédnout, že ačkoliv jí jde žánr meče a magie na výbornou, umí i zatraceně překvapit.

A čím? Přece novým sci-fi románem Prázdnota. Ten v sobě mísí cyberpunkovou drsnost a noirovou poetiku špinavé megapole Metropole Evropa, která přetéká špínou, hnusem a prázdnotou. Ve Středu města je zatím vše, jak má být. Krásné obchody, luxusní restaurace, spousta zeleně, trhy se značkovým oblečením. Ale je to jen pozlátko, protože i tady se nevyplatí vyčnívat. A je úplně jedno, jestli vybočujete jen kvůli tomu, že jste se narodili s jinou barvou kůže či s šikmýma očima. Ve Středu však bydlí jen smetánka. Ti bohatí, šťastní a úspěšní. Ti, kteří se tak dobře nenarodili, se musí spokojit se životem na Okraji. A o Středu si mohou dovolit jen zdát, nebo ho mohou navštívit na propustku za velice přísných pravidel. Ale takové štěstí většina obyvatel Okraje nemá. Snaží se jen přežít v prostředí plném chudoby, nevšímavosti a agrese. Lidé tu žijí prázdné životy ve světě, v němž se snaží nevidět šlapky s vyhaslýma očima, žebrající bezdomovce a smažky, které nemají co ztratit. Prostředí Okraje se autorce podařilo vykreslit tak plasticky, že ze stránek ten rozklad a puch doslova čiší.

Visegrádská čtvrť patřila v metropoli k těm chudším, přesto pořád solidním místům pro život. Na pohled to tu připomínalo socialistické sídliště spojené s indickými slumy. Ve zvlněném terénu se střídaly dlouhé bloky šedých paneláků s domky z mizerných cihel, s rovnými plechovými střechami kontejnerových obydlí. Nad vším visela spleť kabelů a drátů, do ulic se vylévala světla z králíkáren, občas někde blikaly nápisy večerek, špinavých barů a malých obchůdků s alkoholem. Jinde se za mřížemi pobitými dveřmi skrývaly podniky, o jejichž existenci vědělo jen pár vybraných jedinců.
(str. 38)

Obyvatelé chudších, okrajových čtvrtí tu žijí bezútěšné životy. Ze dne na den. Z hodiny na hodinu. Ti šťastnější pracují, ti méně šťastní se živí víceméně tolerovanou kriminální činností. Tady se pomoci nedovoláte. Policisté jsou zkorumpovaní a více než pomáhat a chránit je zajímá, co dostanou za zakrytí kdejaké černoty. Lidé tu zavírají oči, když jsou svědky něčeho, co by raději neviděli. Prázdnota a bezútěšnost tísnivě dýchá z každé stránky, ale má smysl, protože čtenáře dokonale seznámí s prostředím, v němž hlavní hrdinka žije. I dívka Rebeka se tu snaží jen přežít. Chodí do práce, den za dnem, krom dětinské a bordelářské spolubydlící Cilky, která je streamerkou, nemá žádné sociální kontakty, žádné přátele. Ale snaží se. Dokonce pomáhá ostatním. Pracuje jako terapeutka v kanceláři Good Thougts a pomáhá svým klientům zbavit se jejich strachů, obav a démonů. Rebeka je totiž empatka. Vidí zhmotnělé cizí emoce a energie lidí a dokáže s nimi pracovat. Během své práce je vysává z ostatních a přejímá do sebe. Dívat se lidem do hlavy a přebírat jejich vnitřní démony však přináší nepříjemné důsledky a hlavní hrdinku tak práce fyzicky i psychicky vyčerpává a ničí.

Rebeka se za mužem dívala rozostřeným pohledem. Dveře klaply. Dopotácela se ke svému pracovnímu stolu a tam padla na kolena. Zašmátrala rukama v prostoru. Pevně svírala čelist, dokud nenahmátla kovový okraj umyvadla. Přitáhla si ho blíž a začala zvracet.
(str. 17)

Na první pohled působí Rebeka křehce a zranitelně. Ale nic není takové, jak to zpočátku vypadá. I ona má co skrývat. A když za ní přijde nešťastný mladý muž se žádostí o nalezení své snoubenky, střípky informací se začínají propojovat v poutavý a akční příběh snoubící detektivní pátrání po osudu ztracené ženy s hledáním vlastní identity. Všechno se to pořádně zamotává. I pro hlavní hrdinku samotnou.
Rebeka, Bubu, Judita, Alex nebo Olga? Spousta jmen pro dívku se spoustou tajemství, která se vydává na cestu pomsty. Je to drsné. Akční. Divoké. Chlístá tu krev, páchne střelný prach a vulgarismy tu prší ze všech stran. Není to čtení pro slečinky. To, že se autorka nebojí drsných scén, už prokázala v závěrečném díle trilogie Píseň války, ale v Prázdnotě se jí navíc drsnou syrovost příběhu podařilo vyvážit perfektně popsanou postavou streamerky Cilky, a linky s Rebečinou spolubydlící tak nepostrádají jistou hravost a humornost. Vyjadřování naivně působící Cilky a jejích přátel román příjemně osvěžuje.

„Ci, ty pokaždé objednáš sushi donášku a pokaždé se divíš, že je hnusná. Kdyby sis objednávala okurku nebo ředkev…“ Cilka si nacpala do pusy další kus sushi. Rebeka nakrčila obočí. „proč to jíš, když ti to nechutná?!“ „Phohohe hohoh.“ „Co?“ hlasité polknutí. „Protože losos.“ „Ale sama jsi říkala, že je to hnusný…“ „Ale furt je to losos! Moje vikingský geny chtějí syrovou rybu!“ Rebeka naklonila hlavu ke straně. „Jsi z Polska, Ci.“
(str. 82)

Ale nenechte se ukolébat, protože s pokračujícím pátráním po osudu Asiatky s modrým pruhem ve vlasech se Rebeka dostává do problémů. A do problémů se tak dostávají i všichni v jejím okolí. Včetně věčně pozitivní a energií srčící Cilky.
A víc si už musíte přečíst. Pokud máte rádi napětí, nečekané zvraty a pochmurně laděné detektivní příběhy, bude Prázdnota to pravé pro vás.

Já byla nadšená!

Prázdnota
Michaela Merglová

Žánr: Romány, Literatura česká, Fantasy
Vydáno: 2023, Epocha
Počet stran: 392
Jazyk vydání: český
Vazba knihy: měkká / brožovaná
ISBN: 978-80-278-0114-5
Cena: 399 Kč