Epocha

Zářící stálici českého fantastického literárního nebe, Kristýnu Sněgoňovou, zná jak každý fanoušek Brna (jsou tu nějací?), kam často a ráda zasazuje děj svých příběhů, tak i širší čtenářská obec.

Zuzana Strachotová není v žánru sci-fi žádným ořezávátkem a že umí skutečně výborně psát, ukázala už ve svém debutu Devět dní. Její nová kniha Vypůjčený čas je začátkem nové série a pracujíce se zdánlivě jednoduchou premisou známou z mnoha sci-fi filmů a seriálů. Ať už se z dlouhého spánku ve stázi probudí nejnebezpečnější zločinec na světě, nebo dredatý floutek se zálibou v chilli a čatní či zdánlivě křehká dívka trpící nevyléčitelnou nemocí, zdálo by se, že na toto téma není už moc co vymýšlet.

Přemýšleli jste někdy nad tím, jak to bylo dál po Odysseově návratu domů z dobrodružné výpravy? Jestli žil šťastně až do smrti, Ithaka prospívala a všechno bylo krásně růžové do skonání věků? Taky vám tato představa připadá jako totální blbost? Jak jinak, historická data jsou tvrdá a hovoří jasně.

Město. Domov, zároveň nebezpečí. Tajuplný spletenec nesourodých ulic a útočiště pochybných existencí. Představivost nám dává bezbřehé možnosti vnímat a budovat města dle vlastní fantazie (alespoň na papíře), bylo by proto zvláštní – možná až divné – kdyby toho v mysteriózně-fantastických povídkách nebylo využito.

Bruntálského řezníka Františka Kotletu, literárně epického hráče se smrtí, není třeba čtenářům Sardenu představovat.
Ani jeho opus magnum, čtyřdílnou sérii Spad, díky níž si vysloužil podezření z věšteckých schopností a předvídání budoucnosti.

Vážené čtenáře této recenze raději dopředu upozorňuji, že vzhledem k tomu, že se jedná o souborné vydání, obsahuje text mnohé spoilery.
Čtěte tedy na vlastní nebezpečí!

Tahle jedinečná česká space opera z per Kristýny Sněgoňové a Františka Kotlety ještě stále ani zdaleka nedosáhla svého vrcholu. Vražedné tempo, politikaření, nečekané zvraty, spojenci i nepřátelé, hromada vtipných hlášek a absurdních situací – to všechno dělá Legii Legií už od prvního dílu. V poslední recenzi jsme ale zmínili, že postavy se nám konečně začínají výrazněji vyvíjet, a to platí i nadále.

Cestovatelsky rozkročenou tuzemskou autorku Lucii Lukačovičovou netřeba českým čtenářům příliš představovat.

Pokud máte rádi chytré duchařské příběhy prosycené exotikou a mysticismem, s Čepelí Azylu rozhodně nesáhnete vedle.

Přečtěte si ukázku ze třetího závěrečného dílu "Písní" od Míšy Merglové.