Epocha

Kladivo na čaroděje má svůj unikátní vesmír a Felixova parta je projekcí jeho kolektivního vědomí.
A co je kolektivní vědomí?
Ano, správně! Propojení myslí, které neustále vstřebává další mozky. Asimiluje. Stejně jako Borgové. Vcucne nového autora, vtiskne mu matrici kladivářského univerza hluboko do paměťových buněk a natrvalo vytvoří nová neuronová spojení s Felixem, Vincencem, Walterem i Klaudií.

Vzpomínáte na příběh Leifa Olafsona, dědice dánského trůnu? Na vůni ledového moře, provolávání jmen severských bohů a meče, žíznící po krvi nepřátel? Třídílnou ságu Vlčí věk z pera Jaroslava Mosteckého jsme vám představili před více než rokem, spolu s krátkým rozhovorem s autorem. Nyní nastal čas uvést jeho nejnovější knihu, ve které se vrací zpět do vikinských dob a nepřímo navazuje právě na příběh zmíněné série.

Bylo nebylo v předaleké galaxii... trochu přeháním, ale fakt jen trochu. Stavitelé Arestonu totiž skutečně pocházejí z předaleké galaxie, ale to už víme. Ovšem způsob, kterým se Areston dostal do užívání pozemšťanů, vám určitě vyrazí dech, stejně jako mnoho dalších klíčových informací, jež se dozvíte od jednoho trosečníka.

V Doušku temnoty už Merry Gentry nehraje jen o svůj život.

Nácky má každý rád. Respektive abych to upřesnil: nácky, které někdo masakruje, má každý rád. Jak autor, kterému takový masakr nácků nedává prakticky žádnou práci s vysvětlováním jak a proč musejí umřít, tak čtenář, který jim zas nemá problém přát jen to nejhorší. A upřímně, kdyby to autoři téhle sbírky pojali jako jeden velký nacistický mlýnek na maso, asi bychom jim to ani neměli za zlé. Ale oni řekli ne a naservírovali nám až nečekaně rozmanitou sbírku, ve které najdeme čistě nacistické masakry, ale i dramata, která se o fantastiku jen otírají, nebo povídky, které by se zas úplně obešly bez nacistů.

A výhercem se stal...

Když pejsek s kočičkou dělali dort, nevytvořili zrovinka delikatesu. Když ale Vrbenská s Lukačovičovou psaly Hořícího koně, s výsledkem to bylo přesně naopak.