RECENZE: František Kotleta, Plameny války

“Příště tě nechám chcípnout, omrdat enlilama do zadku a sežrat, debílku!”

Cesta na konec vesmíru a zpět byla pro posádku Kraksny sice náročná (rozumějte všichni byli málem mrtví, Dejve), ale ve finále přece jenom úspěšná. No a teď konečně nastal čas to s Legií těm enlilským hajzlům pořádně zavařit! Jo… To zní dobře. Bohužel prognózy Gertrudy, umělé inteligence ve stylu Holly z Červeného trpaslíka, která používá zásadně oslovení “Banik, pyčo”, už tak dobře nezní. Jenže čísla jsou jen čísla, a nepředvídatelné elementy Kapitán Bouchač a Lord Mrdák na nějaké statistiky naštěstí nehrajou.

“Pěstí srazím k zemi enlilskou válečnou loď a nohou rozdrtím tisíce zurritů, zatímco Gerasim bude prděním ničit jejich stíhačky?”

Už jsme byli několikrát svědky toho, jak ti dva dokázali nemožné. Ale stejně tak dobře víme, že jejich odvážné kousky snad nikdy nejdou podle plánu. A jinak tomu není ani v Plamenech války. Útok se během okamžiku změní v záchrannou misi, která se zvrtne tak, že se kapitán Moravec ocitne na planetě sužované válkou úplně sám.

“Vezmi s sebou nejdřív alespoň ještě dva, ať to není trapný,” zašeptal jsem si a čekal na svou smrt.

A nebude to mít lehké. Na hlavního hrdinu zde čekají mimo jiné pravidelné nálety a bombardování, všepohlcující bažiny, liány napuštěné kyselinou, čerti nebo masožraví lachtani. Konečně bude mít možnost ochutnat divoký divak a také projít zkouškou trav.

“Zkouškou trav? Copak jsem zaklínač?”

Plameny války se rozhoří a tahle unikátní space opera pomalu, ale jistě míří do finále. Stále si udržuje rozjeté tempo, ze stránek stříkají hektolitry lidské (a naštěstí i emzácké) krve  i jiných tekutin a ani o hlášky a nekorektní humor není nouze. Nejnovější díl prostě splňuje všechno, co od Kotlety a Sněgoňové očekáváme, a my netrpělivě vyhlížíme jeho pokračování.

“Moc pěkná sukýnka kápo, konečně ses projevil!”

Legie: Plameny války
Autor: František Kotleta

Nakladatelství: Epocha
Počet stran: 328
Vazba: Brožovaná
Rok vydání: 2024
Cena: 277 Kč