První román ze série Válka s Chtorr, Věc pro lidi, se loni dočkal druhého českého vydání. Nakladatelství Laser zrevidovalo překlad Roberta Čapka, knihu vybavilo důstojnější obálkou, než byla ta původní od Classicu z roku 1996, a přidalo také doslov Martina Šusta. U prvního dílu ale nejspíš zůstane. Podle Borise Hokra, šéfredaktora žánrů sci-fi a fantasy, jsou prodeje natolik špatné, že pokračovat nemá smysl. Je to velká škoda, prozatím čtyřdílná série o boji lidstva s mimozemskou invazí totiž patří k tomu nejlepšímu, co bylo v žánru military / post-apo sci-fi kdy napsáno.

Když ve středu 25. února zemřel Rob Grant, měla jsem za sebou opravdu pracovně náročný týden a počátek toho následujícího se nezdál o moc lepší. Abych si v tom otráveném vzduchoprázdnu zaplněném povinnostmi zlepšila náladu, pustila jsem si v pondělí a v úterý k opravování stohů písemek svého milovaného Červeného trpaslíka. Jen tak, jako zvukovou kulisu, protože většinu epizod znám slovo od slova. A nejen já.

Už svojou prvotinou s návzom Legendy vzbudil Oldřich Suchý riadny rozruch. Nečakali sme dlho a dočkali sme sa ďalšieho autorovho dielka. Tentokrát je to zbierka poviedok, ku ktorým ho inšpirovali slávni autori a ich diela. Sám Oldřich Suchý sa vyjadril, že je to jeho poklona trinástim majstrom hororu.

Máte rádi memoáry? A co když je vypráví prastará bytost nelidského původu, obývající tajemnou Šumavu? Právě její vzpomínky totiž pro čtenáře už řadu let zaznamenává při svých toulkách sám Václav Votruba.

Zem zachvátila pandémia. Vírus rýchlo mutuje, aj tí, ktorí mali byť imúnni, zrazu zomierajú. Preživší sa musia pretĺkať vo svete plnom nájazdníkov, zlodejov, vrahov a stále prítomnej možnosti nákazy. Pohybovať sa bez zbrane a znalostí stopovania či prežitia v divočine nejde. V takomto svete je celkovo najlepšie sedieť v niektorej zo zabezpečených oblastí a nebehať mimo strážených lokalít. Lenže práve na takúto cestu sa vybral Svatopluk Dobiáš, prezývaný Boží mlýn s turbem.

Kdysi dávno, když jsem ještě četl Písně ohně a ledu, mi kamarád poradil, že mám zkusit Malazskou knihu padlých. Podobně napínavé, ale mnohem lepší, říkal. Chvilku jsem nad tím uvažoval, vážně, ale nakonec jsem na desetidílnou ságu s průměrem 700 stran na knihu odvahu nenašel a nad Měsíčními zahradami se na dlouho uzavřela oblaka. To se změnilo až nyní, kdy OneHotBook našlo odvahu na její převedení do podoby mluvené. 

Autorka historických detektivek mě naprosto uhranula svým příběhem Případ jabloňové panny, zařazeným do antologie Daleké království. Tento text stylizovala jako historickou detektivku, což je žánr, v němž se dlouhodobě pohybuje a ve kterém působí velmi jistě. Už od prvních řádků je patrné, že má detailně nastudované historické reálie a dokáže je přetavit do poutavého vyprávění, které čtenáře vtáhne do atmosféry středověké Prahy.

Víte, jak poznat knihu, která vážně stojí za přečtení? Lehce potrhaný hřbet, lepíky různých barev trčící ze všech směrů, ošoupaná a s oprýskanými rohy. Tak totiž dopadá kniha, která má přes pět set stran, ale vy i přes nabitý rozvrh ji stále všude taháte s sebou, protože každá volná chvíle na čtení se počítá. Právě jste se seznámili s mým vydáním Nekonečného kroku.

Walter, Felix a Klaudie si po divokom stretnutí na výstave grimoárov v Tancujúcom dome nepadli do náručia, ale každý si šiel svojou vlastnou cestou. Walter šéfuje vo VVK, Klaudia má svoje vlastné tajné úlohy a Felix sa ocitol na voľnej nohe. Jeho klientkou sa stane prekrásna asistentka istého profesora, ktorý záhadne zmizol. Nuž, to zmiznutie nebude jediná záhada. Ak ich má Felix všetky vyriešiť, bude musieť požiadať o pomoc...