FILM: 28 let poté: Chrám z kostí

Chrám z kostí nabídne jiný, ale opět povedený zážitek

Série 28 let poté se vrací s druhým dílem nové trilogie a znovu potvrzuje, že největší hrůza se neukrývá jen v nakažených. Chrám z kostí pod režijním vedením Nii DaCosty sází víc na atmosféru, existenciální tíseň a silné herecké výkony než na masakr plný krve.

Když se v roce 2002 objevil zombie horor 28 dní poté, vyvolal u diváků vlnu nadšení. Mistrovská režie Dannyho Boyla, scenáristický um Alexe Garlanda, charismatický Cillian Murphy a vylidněný Londýn, po němž se potulují jen skupinky nakažených – to vše do sebe dokonale zapadlo. Bohužel pokračování už u diváků takovou radost nevyvolalo, především proto, že se na něm nepodílel nikdo z původních tvůrců. I proto se oznámení návratu série, plánované rovnou jako trilogie a znovu pod taktovkou dua Boyle–Garland, setkalo s velkým nadšením. A zcela oprávněně, neboť první z nových filmů, který spatřil světlo světa loni, nazvaný 28 let poté, se skutečně povedl a přinesl svěží, neokoukanou zábavu. Nyní jsme se dočkali pokračování s podtitulem Chrám z kostí.

Režisérská výměna

Herecky film táhne především Ralph Fiennes, který zde podává jeden ze svých nejvýraznějších výkonů posledních let. Za zmínku stojí i Jack O’Connell, jenž působí jako dokonale vyšinutý psychopat, kterému budete po většinu filmu upřímně přát smrt. Určitě se ptáte, zda se ve filmu objeví Cillian Murphy. Ano, objeví, ale to je asi tak všechno, co k tomu řeknu.

Cesta za Satanem

Možná lehce zklamu ty, kteří očekávají zástupy nakažených zombie, protože film s nimi šetří a celkově nabízí poněkud odlišný zážitek, než na který jste u této série zvyklí. Místo klasické zombie řežby se Chrám z kostí soustředí spíše na exkurzi do lidské duše, zabalenou do lehce démonického hávu, a to celé v kulisách katastrofou zdecimovaného světa. Ve výsledku jde víc o existenciální horor než o čistokrevný zombie film, jakými byly především první dva díly série. Díky důrazu na prostředí a atmosféru působí snímek temněji, aniž by však přišel o svou syrovost a brutalitu.

Film má necelé dvě hodiny, přesto uteče překvapivě rychle. Vizuálně působí naprosto skvěle a i když tentokrát trávíme v lesních kulisách ještě více času než minule, je znát, že si tvůrci dali s každým záběrem práci. Výraznou pochvalu si zaslouží také hudební doprovod – temné ambientní plochy od Hildur Guðnadóttir se tu zajímavě střídají s výraznými skladbami typu Ordinary World od Duran Duran.

Shrnuto a podtrženo: 28 let poté: Chrám z kostí u mě obstál více než dobře. Počáteční obavy z výměny režiséra se rozplynou už během prvních minut, a to i díky charismatickému výkonu Ralpha Fiennese. Pokud se vám líbil předchozí film, na tuto novinku byste si rozhodně měli zajít. Dostanete sice trochu jiný, ale kvalitativně opět velmi povedený zážitek. Teď už nezbývá než se těšit na třetí díl – půdu si pro něj Boyle s Garlandem připravili více než solidně