Říká se „únor bílý, pole sílí“. Upřímně doufám, že je to pravda, nerad bych, aby ta klendra, co byla venku, vyšla nazmar. Abych snad ale tento blahodárný proces nějak svou přítomností nenarušil, místo do polí jsem se usadil před prosluněné okno a začal odsekávat některé čtenářské resty.
Když jsem četl Bactovou válku z knižní série X-Wing, bleskla mi hlavou hláška z Bigglese: „Richthofenův létající cirkus se svými cvičenými Albatrosy zase navštívil náš úsek fronty!“ Eskadra Rogue v tomto dílu působí jako soukromá jednotka, a tak si jednotliví piloti nechali nabarvit stroje dle svého vkusu.
Hvězda Jakuba Maříka zazářila možná nečekaně, o to ale s větší intenzitou. Akční sci-fi román Ve stínu slunce, v němž se lidstvo střetne s tajemnými Korzáry, zaujal čtenáře napříč generacemi a stal se zcela zaslouženě bestsellerem minulého roku.
Příběhy jsou staré jak lidstvo samo. Bez nich by nebylo nic – kultura, slovo, písmo, fantazie, naděje... Autoři se často snaží vymyslet příběhy nové a neotřelé, a přitom někdy stačí vzít to, co všichni tisíckrát četli a slyšeli, a převyprávět to po svém. Něco přidat, něco ubrat, změnit kulisy či povahu hrdinů… a může jít o příběh mnohem zajímavější než ten původní. A pokud zůstane poselství zachováno, může být navíc novou generací lépe uchopitelné.
Proč jsem pro úvod nepoužil nic z knihy samotné, má svůj důvod: příběh je totiž klíčovou devízou Veraxu, proto nechci spoilovat. Ne že by příběh byl nějak originální, určitě jste něco podobného již četli/viděli. Jedinečný je prožitek při objevování, co se to na stanici vlastně stalo. Úplně vám závidím, že to máte zatím před sebou!
Zeptat se mě, co jsem v poslední době četla zajímavého, je stejné jako se zeptat, co jsem měla poslední měsíc každý den k obědu. Jo, něco jsem přečetla. Ale velmi rychle mi všechna písmenka vypadala z hlavy, včetně názvů a autorů. A může za to pandemie! Ale přesto jsem se tedy rozhlédla po pokoji a našla pár knih, které jsem otevřela.
Byli jsme přesvědčení, že jsme na vrcholu potravního řetězce. Ukázalo se ale, že jsme dobří tak maximálně do salámu. Vítejte ve světě Legie, nové série Františka Kotlety a Kristýny Sněgoňové.
Mnohí by chceli poznať budúcnosť, chodia za vešticami alebo sa spoliehajú na sny. Iní by sa radi vrátili v čase späť a zmenili minulosť. Čas je skrátka fascinujúci, neuchopiteľný a neustále v pohybe. Čo by sme dali za to, aby sme sa ním dokázali pohybovať hore dole bez obmedzenia? Mohli si skočiť na dvor kráľa Artuša, či si odbehli kúpiť nejakú technickú vymoženosť z roku 2320... Bolo by to super, no napadlo vás, čo všetko by sa našim cestovaním v čase mohlo zmeniť?
Představte si, že od neznámého člověka dostanete nabídku. Lákavou, šílenou a neuvěřitelnou nabídku, která ve vás bude ve dne hlodat jako neodbytný červík v kůře mozkové a po nocích vás bude budit z neklidných snů plných těch nejdivočejších představ. Nabídku na cestu v čase o šedesát let kupředu. Využili byste jí?
Martin Sládek se v rámci české fantastiky etabloval sbírkou postapo povídek Nabídka, která se neodmítá. Následovaly dvě fantasy knihy Hodina vlků a Hladová smečka, v novém románu Časovládci: Skryté ostří pak autor přichází s ambiciózní epickou science fiction. Přečtěte si ukázku z jeho nové knihy.
„Co si budeme vykládat, bylo to zkurvený město. Ale měl jsem ho rád. Bylo jako kulhavej pes s vyrážkou – smrdělo, rozpadalo se, fungovalo jenom občas, ale pořád v sobě mělo něco, proč jsme ho nakonec s ucpaným nosem pohladili. Jasně, pak jste si museli umýt ruce mýdlem, ale pořád šlo o vašeho milovanýho čokla.“
Voyager: Kruh se uzavírá je vata. Je to čistě výplňový text, který má zaplnit prázdná místa v trilogii Volání osudu a vysvětlit, co dělala nejmodernější loď hvězdné flotily, když se lámal chleba. A ano, polovina je o skoro bezvýznamné šarvátce, do které jsou zapojené dva klingonské kulty a B'Elanna Torres. Tolik k tomu, že číst tuhle knihu samostatně nebo s ní dokonce začínat čtení Star Treku velice nedoporučuju.
Žijeme na púšti a veríme v Rubínového boha. Hovoria sa o nás legendy. Sme vyvolení a vraj nesmrteľní, hoci smrť vítame, je totiž cestou k Rubínovému. Hľadáme nepriateľa, ktorý by nás bol hoden. Plienime a zabíjame, lebo bez boja dnes neprežijete. Naša realita je úplne iná, než akú poznáte vy. Stalo sa to 12.6.2076. Odvtedy sme modrú oblohu nevideli. Opona alebo Clona zatienila slnko. Najhorší bol prvý rok, keď nastala tma, chlad a z ľudí sa stali monštrá. Volám sa Erik a vítam vás v mojom svete...
Vyhnáním z Ráje všechno začalo. Znáte klasickou biblickou verzi o neposlušné ženě a úlisném hadovi? Václav Jakeš vám ukáže, že to mohlo být trochu jinak… Trochu vědečtěji. Touto povídkou kniha začíná a následně vám naservíruje přes třicet dalších.
Není tomu tak dávno, kdy článek Zkostnatělá česká fantastika způsobil na Sardenu ostré reakce tvrzením, že česká fantastika rozhodně nevzkvétá, ba co víc – zavání zatuchlinou. Eylonwai předložila hypotézu, že naše tvorba je plná klišé, opakujících se modelů a v porovnání se světovými trendy je zastaralá. Vzápětí se rozvinula diskuze, ve které byly vzneseny relevantní námitky. Avšak ani jedna z připomínek nebyla schopna vysvětlit závěry výzkumu Jana Pavliše v jeho bakalářské práci z roku 2016 zabývající se nákupními preferencemi čtenářů fantastiky.