RECENZE: Dveře spánku, Tim Pratt

Obvykle dávám ve fantastice přednost českým autorům a autorkám, ale přiznám se bez mučení, že jim občas zahnu ke spisovatelům cizojazyčným. A v únoru mě takhle zlákala anotace na sci-fi od Tima Pratta. A rozhodně jsem nezvolila nevalně.

Příběh čtenáře zavede do velmi vzdálené budoucnosti. A nezůstaneme v ní dlouho. Hlavní hrdina Zax (celým jménem Zaxony Dyad Euphony Delatree) je totiž nedobrovolným cestovatelem mezi světy. Pokaždé, když usne, probudí se v jiném vesmíru. A tyto světy jsou velmi rozdílné. Někdy jsou přívětivé a přátelské, jindy v nich jde doslova o holý život. To pak Zaxovi nezbývá nic jiného, než ihned usnout a přenést se někam, kde mu nehrozí smrt či okamžitá újma na zdraví. Vždy se tedy snaží mít u sebe různé medikamenty, které jej mají za úkol buď okamžitě uspat, nebo ho naopak stimulovat, pokud je pro něj pobyt v daném místě přínosný. Ne vždy se mu to však podaří. Málokterý svět je totiž rozvinutý a obydlený, někdy je velmi obtížné získat v něm obživu či sedativa nutná k navození spánku. Některými z nich Zax doslova proletí, protože se to v nich například hemží monstry, co by hlavního hrdinu ráda schlamstla k večeři. V jiných Zax rád pobude. Ale protože jeho možnosti zůstat na jednom místě jsou značně skrovné, čtenář se nemusí bát, že by děj zůstával příliš statický.

Opak je pravdou. Jednotlivá multiverza se střídají a na hlavního hrdinu čekají různá podivná a mnohdy i bizarní dobrodružství. Je to opravdu jízda a sympatický Zaxony, který ve svém světě pracoval jako harmonizátor, naštěstí neprochází jednotlivými vesmíry sám. Na podivuhodné Farmě se seznámí s rostlinodívkou Minnou, která mu pomůže, když mu kombajn usekne ruku. A on zase zachrání ji, když ji přenesením do jiného světa dostane z dosahu  vražednýchi sběračů. Zax má totiž obdivuhodnou schopnost přenést s sebou spící osobu, kterou objímá.
Minnu bych ve skutečnosti velmi ráda objala i já. Opravdu jsem si ji zamilovala. Její dětskou naivitu, bezbřehý optimismus a schopnost se přizpůsobit. Její popis, charakteristika a působení z ní dělalo hlavní tahounku příběhu.

„Jsem ráda, žes mě vzal s sebou,“ řekla Minna. „I když jsou některá místa děsivá, je to lepší než Farma. A díky děsivým místům jsou pak ta pěkná ještě hezčí.“
(str. 46)

Každý příběh však potřebuje i záporného hrdinu a Zaxony jej našel v osobě vědce s opravdu padoušským jménem Lektor. Kdysi jeho pomocník, jež se mnohdy choval jako otec a mentor, se k němu  jednoho dne krutě obrátí zády. Jakým způsobem a z jakého důvodu se z příítele stane někdo, komu je radno se vyhýbat, to nebudu spoilerovat. Nicméně i postava Lektora je popsána tak intenzivně a barvitě, že se čtenář bude s nervozitou a strachem obávat každého jeho kroku. Protože tenhle padouch se nespokojí jen tak s něčím. Stejně jako hlavní hrdina má spojenkyni Minnu, i záporák Lektor má pomocnici – velmi zvláštní a velmi originální, zvlášť ve vztahu k oběma hlavním hrdinům. Navzdory všem příšerným překážkám, navzdory bezmoci, která hlavního hrdinu stravuje, se Zax snaží ve většině navštívěných vesmírů pomáhat, jak je to jen možné.

„Jestliže je půda plná jedů, odstraníte je. Nesmějete se nemocným věcem, které z ní vyrůstají. Nesklízíte je a neukazujete přátelům, aby se mohli také smát.“ Minna zavrtěla hlavou. „Ošklivé, špatné způsoby. Musíme ty způsoby zarazit. Procházíme. Jsme to my, kdo prochází, a neměli bychom zanechat místa, kterými procházíme, v horším stavu, než když jsme přišli, ale pokud to jde, tak v lepším.“
(str. 119)

Minnin přírodní morální imperativ se vine celým příběhem spolu s otázkami o smyslu viny a trestu. Nečekejte však žádné složité moralizování či filozofování, autorovi jde především o zábavu a imaginaci. Poslední jmenované je tím nejvyšším trumfem autora, tím, co činí příběh zajímavým a zvláštním. Mluvím tu o čiročiré a bezbřehé fantazii při popisu jednotlivých světů. A že jich bylo! A každý jiný, zajímavý, rozličný. Ať už o nich vypráví Zax nebo inteligentní diamant.

Výtažky z různých květů mu vydržely víc než dvacítku světů.  Pak mu zásoby došly. Já si ty světy samozřejmě dovedu vybavit – paláce z onyxu, spirálové rampy, které dosahovaly až k nízké oběžné dráze, šílený počítač, který si osobě myslel, že je bůh, sad vulkánů, souostroví tekuté hudby, kanonáda, restaurace v chromu a vinylu plná oživlých mumií, svět s mluvícími, inteligentními domácími kočkami (byl jsem si jistý, že si jednu mluvící kočku vezme jako společnici, ale nevěnoval jim víc pozornosti než čemukoliv jinému). Ale proč se tím zabývat? Důležité bylo, co ty světy měly společného. Zax jim prakticky nevěnoval pozornost.
(str. 191)

Uvěřitelně působící popisy vás vtáhnou do děje, dialogy vás donutí přemýšlet nad sebou samými a dokonce tu v jednom ze světů potkáte i opravdového Supermana!
Co víc chtít? Jestli tedy máte chuť na bláznivě fantaskní jízdu po bizarních multivesmírech, sympatické a lidsky uvěřitelné hrdiny, budou Dveře spánku tím pravým pro vás.

Já je budu mít v hlavě ještě hodně dlouho.

Autor: Tim Pratt
Dveře spánku
Žánr: Literatura světová, Romány, Sci-fi
Vydáno: 2023, Triton
Počet stran: 288
Jazyk vydání: český
Vazba knihy: měkká / brožovaná
ISBN: 978-80-7684-116-1