RECENZE: Edward Ashton, Mickey7

Americký autor Edward Ashton není zatím českému čtenáři příliš znám, protože mu u nás vyšla jen kniha Mickey7. Jedná se o první díl série. Vzhledem k tomu, že mám ráda chytře napsané sci-fi, pustila jsem se s radostí do čtení. Bohužel mi však brzy zamrzl úsměv na rtech a já se do dalších stránek musela spíše nutit. Proč, když příběh zpracovává několik velice zajímavých témat? Přečtěte si sami...

Představte si, že byste zjistili, že když večer usnete, tak ve skutečnosti jen tak neusnete. Umřete. Umřete a ráno se na vašem místě probudí někdo jiný. Vybavuje si všechny vaše vzpomínky. Má stejné naděje, strachy i přání. Myslíte si o sobě, že jste to vy, a totéž si o něm myslí všichni vaši kamarádi a milovaní. Ale vy to nejste a stejně tak nejste ten člověk, který usnul včera v noci. Vy jste totiž naživu až od dnešního rána, a jakmile večer zavřete oči, přestanete existovat. A teď si položte otázku: Byl by o tom pro váš život z praktického hlediska nějaký rozdíl? A existuje vůbec způsob, jak byste to mohli poznat?
(str. 14)

Tak s touto myšlenkou pracuje román Mickey7. Mickey totiž patří mezi takzvané Postradatelné. Je jediným postradatelným členem lidské výpravy vyslané kolonizovat ledový svět Niflheim. Kdykoliv je nějaká mise příliš nebezpečná, pošlou Mickeyho. Problémy s jádrem reaktoru? Pošleme tam Mickeyho! Je třeba otestovat potenciálně smrtící atmosféru? Mickey, pojď sem, zavřeme tě do komory a pustíme ti tam na pár minut smrtící vzdoušek! Potřebujete otestovat pochybnou vakcínu? Píchněte to sem!  A můžete vymyslet tisíc dalších možností, jak více či méně bolestivě zemřít.
Když k tomu však dojde, v podstatě se nic neděje, prostě se vyrobí nové tělo, do jehož paměti se nahraje většina Mickeyho starých vzpomínek. I přes možnost prožít stovky různých smrtí se tak vlastně jedná o nesmrtelnost. Mickey7 si pamatuje všechno. Dokonce i vzpomínky Mickeyho1. Po šesti zmrtvýchvstáních už Mickey7 dobře ví, jak to chodí… a taky chápe, proč bylo v době, kdy se rozhodl připojit k expedici, volné právě tohle jediné místo.

„Upřímně řečeno si pořád nejsem jistý, co je horší. Pamatovat si svoji smrt nebo se na ni dívat na videu.“
(str. 215)

Ale co když se při jedné z jeho smrtí něco ošklivě pokazí? Co když nahlásíte svou smrt, ale přežijete ji? Na pokraji zhroucení se dobelháte do své skromné ubikace a tam… potkáte svou přesnou kopii. Souběžná existence duplicitních lidských bytostí je zde však zakázaná, a jestli na to ostatní přijdou, oba je nechají zrecyklovat.

A tak musí Mickey7 existenci svého dvojníka před zbytkem kolonie tajit. Život na Niflheimu je však drsný. Atmosféra je pro lidi nedýchatelná, jídla je málo, teraformace téměř nepostupuje a velitel Marshall je navíc natalista a Postradatelné vidí jako zrůdy proti přírodě. Jenže i ty dokáží překvapit. A můžou to být lidské kreatury (z pohledu velitele) nebo inteligentní robotičtí pavouci obývající nehostinnou planetu, kterou si lidská posádka vybrala ke kolonizaci.
Přežití nakonec záleží právě na Mickeym. Pokud ovšem neumře nadobro.

Po technické stránce je příběh velmi chytrý. Čtenář se v románu dozví vše podstatné o fungování Postradatelných, dojde k vysvětlení, proč vlastně musí docházet k nebezpečným kolonizacím neznámých planet, odlehčeným způsobem se zamíří i do vážnějších vod.
Příběh si pohrává s tématy vlastní identity, klonování, nesmrtelnosti či dokonce genocidy. Ale tak nějak plyne po povrchu, krom občasných nelogičností mi děj přišel plochý a bez emocí. A to je zatraceně škoda, když si nedokážu utvořit k nikomu z hrdinů jakýkoliv vztah a nedovedu se do nich vcítit. V podstatě mi bylo jedno, jestli Mickeyho Barnese vedou k cyklátoru, který ho měl rozšmelcovat na masokostní moučku, nebylo mi líto lidí rozervaných na kusy robotickými pavoučími nestvůrami. Neoklepala jsem se při představě, že celá posádka lodi bude zneutralizovaná bombami vyrobenými z antihmoty.
Přiznám se bez mučení, že tohle byla kniha, která mi nesedla. Četla jsem ji neskutečně dlouho a musela jsem ji prokládat dalšími příběhy. A přitom není vůbec špatně napsaná a pracuje s velice zajímavými myšlenkami.
Čím to je? Jakou jste naposledy četli knihu, které v podstatě nebylo co vytknout, ale přitom  vás vůbec neoslovila?

Mickey7
Autor: Edward Ashton
Žánr: Literatura světová, romány, sci-fi
Vydáno: 2023
Nakladatelství: Triton
Překlad: Vladimír Nový
Počet stran: 320
Jazyk vydání: český
Autor obálky: Renata Brtnická
Vazba knihy: pevná / vázaná
ISBN: 978-80-7684-121-5