Zámek a klíč: Komiksový román syna krále hororu

Článek od: Martin Stručovský - 22.08.2016

V roce 2011 bylo jméno Joe Hilla v České republice již zavedené. Sice nemělo takový zvuk jako jméno jeho otce Stephena Kinga, ale věděli jsme o něm. Aby taky ne. Na českém trhu byla Černá krabice i Rohy. A najednou na pulty knihkupectví vtrhnul Zámek a klíč.

Osobně mě před pěti lety k přečtení Zámku a klíče nalákaly dvě věci. Tou první byl samozřejmě Joe Hill. Od Hilla jsem v té době znal Černou krabici a Rohy a dost mě zajímalo, jak si povede i na poli bublin. Druhou věcí bylo samozřejmě jméno Lovecraft, jehož slavné dílo hraje v komiksu svou důležitou roli. Tahle kombinace jmen totiž dávala tušit, že nepůjde o rvačku Batmana se Supermanem nebo misi Avengers. A samozřejmě jsem měl pravdu. Na druhé straně jsem očekával kvůli specifické Rodriguezově kresbě něco dětského šmrnucté hororem. Po otevření jsem ale nestačil koukat.

Příběh začínající smrtí  

Vítejte v Lovecraftu otevírá drsná sekvence, v níž se střídají dvě časové linie. Přítomnost, kde děti pohřbívají otce a zároveň žena svého manžela a stěhují se na rodinné sídlo, jede společně s minulostí, kde dochází k několika brutálním vraždám pomocí sekery a palné zbraně. Prostě scéna jak z Kingova románu.

A ani následující kapitoly první knihy se s tím zrovna dvakrát nemažou, protože hrdinové se ve vzpomínkách stále vrací k tragickým událostem. Ze zpětného pohledu a pohledu čtenáře neznalého dalších dílů, by mohlo Vítejte v Lovecraftu působit jako vyvražďovačka pančovaná Letopisy Narnie. Hrdinové sice na tajemném sídle neobjeví dveře v šatníku, vedoucí do jiného světa, ale klíč, který jim umožňuje provádět divy. Hill v průběhu prvního dílu zdatně mate čtenáře, aby těsně na konci vytáhl záhadného Kulišáka/Fintu a ukázal, že klíčů je větší množství a že neotevírají pouze dveře.

 

S přáním všechno jde

Na vydání druhého dílu, nazvaného Hlavohrátky, jsme museli čekat dlouhé dva roky. Málem to vypadalo, že se nedočkáme, ale znáte to, když si něco hodně přejete, nakonec se vám to splní. Nenarážím na nic jiného, než na edici Na přání, kterou Comics Centrum vymyslelo. Právě díky této edici mohl vyjít zbytek série. Stejně jako Vítejte v Lovecraftu, tak i Hlavohrátky otevírá menší vzpomínková sekvence, která se následně prolíná s přítomností. Díky tomu hned od počátku strká Hill do popředí Kulišáka, který se pod alter egem Zack stává kamarádem Zámkových. A nejen to. Hill odhaluje jeho úmysl, kterým je získat klíč Omega, ale také odkrývá něco málo z Kulišákovy minulosti. Možná, že Kulišák není tak mladý, jak na první pohled vypadá. Vedle všehoschopného záporáka, který musí kličkovat a zbavovat se lidí, kteří by mohli propálit jeho pravou totožnost, Hlavohrátky ukazují, co lze dělat s klíči. Například si nacpat do hlavy etiku anebo kuchařku. Zámek a klíč lze rozdělit na dvě dějové linky, které kráčí ruku v ruce. Ta první se soustředí na Kulišákovo pátrání po klíči Omega. Kulišák je démonský, zvrácený a jde bez okolků za svým cílem. O to hůř pak působí na čtenářovu psychiku, když ukradne Bóďovo tělo. Druhá dějová linka se  soustředí na objevování klíčů, ale taky na dospívání Zámkových dětí.

Děti proti zlu

Zámek a klíč se sice na první pohled tváří jako dílo, mixující fantasy a horor, ale ve skutečnosti je úplně o něčem jiném. Je románem o rodině, dětství, dospívání a vyrovnání se se smrtí. Nejstarší Tyler se snaží zaujmout otcovo místo a pokouší se smířit s pocitem, že zavinil jeho smrt. Prostřední Kinsey se vyrovná taky s hodně tvrdým soupeřem – probíhající pubertou a prvními láskami a malý Bóďa… ten si chce prostě užívat to, že je dítětem. A klíče v jeho rukách mu to zpříjemňují na maximum. Proto se Zámek a klíč primárně nesoustředí na boj dobra a zla, ale na dospívání a dětství a všeho, co to sebou obnáší. Právě díky tématu dětští hrdinové proti zlu dají vzpomenout takové žánrové fláky jako Simmonsovo Temné léto a Kingovo To nebo také Harryho Pottera.

Kromě toho ale Zámek a klíč ukazuje závažná společenská témata – alkoholismus, rasismus anebo útoky na mentálně postižené lidi a homosexuály. A zároveň říká, že alkoholismus není nikdy cesta ke spáse a že mít jinou barvu pleti, sexuální orientaci anebo mentální omezení není překážkou v tom být plnohodnotnou bytostí anebo třeba hrdinou.

V jistém ohledu pak Časohrátky nastavují našim hrdinům zrcadlo. Uvědomují si tak, že nemají v ruce plyšového medvídka, ale zatraceně nebezpečné předměty, s jejichž pomocí lze napáchat dost neplechy. Což ostatně v průběhu celého příběhu poznají sami na vlastní kůži – často se jim stane, že klíče jim nepomůžou danou situaci vylepšit, ale naopak zhoršit. A cena za poznatek je hodně vysoká. Kinsey málem přijde o nejlepší kamarády kvůli klíči Lebečnímu. Ostatně čím víc se člověk blíží ke konci, lze vidět celou řadu paralel – mezi Bóďou a malým Duncanem, mezi partou Tylera/Kinsey Zámkových a partou Rendella Zámka. A vedle toho se ukazuje práce, kterou si dal Hill s propracovaností celého projektu. Opět – čím víc je na spadnutí finále, tím víc do sebe všechny střípky rozseté v jednotlivých komiksech zapadnou a vytvoří naprosto perfektní celek. A tím víc se ukazuje, že celý příběh je o tom nestavět se zády k lidem, kteří nás milují a o tom, abychom neopakovali chyby druhých, ale naopak se z nich poučili.

Tento článek pak zakončím klišé, byť pravdivým. Pokud jste doposud nečetli Zámek a klíč, pak neváhejte ani minutu. Má úžasný příběh, postavy, které si zamilujete, i propracovaný svět. A navíc je série konečně kompletní, takže nemusíte čekat, než vám vydají další díl.

Zámek a klíč na Sardenu

Recenze Vítejte v Lovecraftu 
Recenze Hlavohrátky
Recenze Klíče království 
Recenze Časohorátky; Alfa a Omega
 

 

Přidat komentář

Sarden - internetový magazín o sci-fi a fantastice  /  šéfredaktor:  Martin Stručovský  /  zástupkyně šéfredaktora: Monika Dvořáková  / webmaster: Petr Šimčík / ISSN: 1805-2711