TÝDEN ROZHOVORŮ: Rozhovor s Oskarem Fuchsem, autorem románu Frost

Článek od: Martin Stručovský - 24.04.2017

Konec dubna. Novinářská rutina, ne že by nebylo do čeho píchnout, ale každé oživení vítáno. A tak nás to napadlo: uděláme si Týden rozhovorů. Téměř každý den tohoto týdne vyjde jeden rozhovor se zajímavým autorem. Abyste se měli na co těšit, odtajňujeme záměr. Abyste v tom byla špetka překvapení, nezveřejňujeme jména těch, které jsme vyzpovídali. Jako dalšího představujeme Oskara Fuchse, autora románu Frost.

Frost už podle anotace zní jako fantasy, ovšem v takovém tom akčním stylu, který píše například Kulhánek nebo Kotleta. Co tě na tomhle kombu lákalo?

Mám rád akční fantastiku všeobecně, zvlášť pokud jde o mixy historie, mytologie, magie a technologií. Tam jsou obrovské možnosti. Autor se může opravdu vyřádit. Pokud je přítomná i špetka černého humoru, jsem jako čtenář v sedmém nebi.

Když už jsem se dotkl pánů Kulhánka a Kotlety, ovlivnili tě nějakým způsobem? K jakým literárním vzorům vlastně Oskar Fuchs vzhlíží?

Segment české akční fantastiky sleduji velmi pozorně. Za prvé jde o velmi zajímavou a stále se vyvíjející oblast, za druhé je fajn mít přehled, abych jako autor neobjevoval znovu Sudety (Ameriku) a vyhnul se tématu, které bylo zpracováno nedávno nebo již vícekrát. Teď se trochu rozepíšu, můžu? Pokud se týká akční fantasy, Kulhánek nebyl možná zcela první, ale stal se zaslouženě kultem, neboť se mu podařilo daný subžánr zpopularizovat mezi širokou veřejností. Má to co dělat i s tím, že zachytil vlnu extrémní popularity upírů.
Poté co se stáhl do ústraní, zůstal pomyslný trůn dlouho prázdný. Ten, kdo nakonec navázal na pana Kulhánka, byl František Kotleta. A to tak, že dokonale. Prokázal velké znalosti, pochopení pro žánr, stejně jako respekt k odkazu svého slavného předchůdce. První knihy pana Kotlety byly evidentně poctou tomuto autorovi. Nutno podotknou, že velmi zdařilou. Sám Kotleta ale nezůstal stát na místě, stále se vyvíjí, což je vidět na každé nové knize – a to považuji za důležité.
Pak je tu pan Kopřiva. Ten se sice primárně věnoval sci-fi, z jeho textů ale zcela nepokrytě koukala komiksovost a úžasný černý humor. Práce s jazykem je v jeho podání úchvatná, dovolím si jej nazvat lingvistickým mágem. Není tam jediné slovo navíc, vše je dovedeno k naprosté dokonalosti. Knihy jako Zabíjení, Asfalt a Aktivní olovo dostaly zcela zaslouženě nálepku „kultovní záležitost“. I z toho důvodu, že jde žánrově o čistokrevný splatter.
Jako posledního zmíním pana Žambocha. Neboť také on bezpochyby patří mezi etalony české akční fantastiky. Charakteristický rys jeho tvorby vidím v tom, že vždy svým hrdinům ponechává určitý morální kredit, autorsky jde svojí vlastní, pevně vytyčenou cestou. Bez ohledu na to, co je zrovna v kurzu. Proto také můžete vždy z jeho postav cítit jistý westernový nádech osamělého bojovníka s vlastním kodexem cti…

Takže ano, ovlivnili. A také jsem se od nich mnohému naučil.

Frost je poměrně netypický, protože nevyužívá upírů nebo třeba mimozemšťanů. Myslíš, že tahle dvě témata už jsou dneska vyčerpaná?

Upíři víceméně ano. Pokud se nepletu, posledními výraznějšími počiny našich autorů, které jsem zaregistroval, jsou Visio in Extremis od Žambocha, Noční lovci z Čelákovické série od Jenny Nowak a Petra Neomillnerová má dobře rozjetou Tinu Salo. Myslím, že pokud by chtěl u nás někdo méně známý napsat něco s upíry, tvrdě by narazil, protože přijít s něčím novým je už velmi těžké, ne-li nemožné. Pokud se týká zelených mužíků a mimozemšťanů obecně, tam by asi hodně záleželo na zpracování a nastavení.

 

Zdroj obrázku: Nakladatelství Epocha

Stejně jako na upíry ses vykašlal i na Prahu a zasadil jsi příběh například do prostředí Býčí skály. Byl důvodem fakt, že tamní lokace znáš, nebo jsi chtěl zkusit něco netradičního?

Býčí skála patří k největším mystériím na našem území, je obestřená tajemstvím a spoustou strašidelných historek. Články o tomto jeskynním komplexu jsou pak pravidelně k vidění v různých časopisech, které se takovými tématy zabývají. A také populárně-archeologických článcích. Proto je z mého pohledu hodně překvapivé, že nevím o nikom, kdo by tohle téma literárně zpracoval. Což byl také důvod, proč se do toho pustit.
Druhá polovina knihy se pak odehrává nedaleko mého rodného města, Lanškrouna. Takže minimálně tahle lokace je mi blízká v maximální možné míře. A pokud snad v budoucnosti pošlu některou svoji postavu do Prahy, asi mi místní nepoděkují…

Můžeš čtenářům prozradit něco o Frostovi? Co je vlastně tenhle chlápek zač?

Frost pamatuje doby, kdy ještě váleční mágové nebyli sdružení pod Organizací, která postupně učinila konec jejich válečným tažením, drancování, masakrům a vzájemným soubojům. Na dnešní svět se dívá vesměs pohrdavě a podle toho také komentuje dění kolem sebe. Výjimku pak tvoří moderní zbraně, které dávají jeho bojovým schopnostem naprosto jiné rozměry. Nyní se tedy živí likvidací čarodějů a potvor, které ohrožují běžné občany nebo magicky zasahují do jejich životů. Často je to sakra špinavá, nechutná a namáhavá práce, což si kompenzuje proháněním kdejaké sukně.

Část děje jsi situoval na hrad Krotenful nebo do Moravského zemského muzea. Co vlastně ty a historie? Máš nějaké oblíbené historické období?

Historii mám velmi rád, krom vcelku logického zájmu o dějiny bývalého regionu Hřebečsko (doma je doma) mám v oblibě období, o nichž máme jen velmi kusé informace. Mimo pravěku tedy osídlení našeho území Kelty, Germány a prvními Slovany. Což je případ nejen již zmiňované Býčí skály, ale i zaniklého tajemného hradu Krotenful, o jehož existenci neví ani spousta místních.
Ale víc než určitá období mi imponují osoby, které hýbaly dějinami. Ve velké oblibě mám třeba Marii Terezii.

Frost je na současnost poměrně tenký. Dáváš sám přednost kratším knihám, nebo se nebráníš ani bichlím?

Na použitém prostoru se mi podařilo sdělit vše, co jsem zamýšlel, nebyl tak žádný důvod text natahovat, jen abych dosáhl určitého počtu stran. Také si myslím, že pro první seznámení s autorem je kratší text vhodnější.
Co se čtení knih týká, na rozsahu mi vlastně nezáleží, pokud tedy autor udrží moji pozornost, zachová čtivost a aspoň nějaké tempo či dynamiku. Ale je pravda, že dávám aktuálně přednost jednohubkám. Mám rád, když má příběh drajv, nepustí a přečte se takzvaně na jeden zátah.

Jednou z výrazných postav románu je vlk Wolfi. Jaký je tvůj vztah ke zvířatům?

Jednoznačně pozitivní. A jako autor s nimi v textu rád pracuji. Fantastika je v tomto ohledu navíc velmi přívětivá. To, jaký k nim má postava vztah, dokáže zásadním způsobem ovlivnit celkový pohled a sympatie čtenáře.

V knize se taky objevuje celá řada žen a lechtivějších scének. Červenáš se u jejich psaní? A nebojíš se, že tě zařadí vedle Padesáti odstínů šedi a podobné žánrové literatury?

Není důvod se červenat. Jde o popis jako každý jiný. A píšu to stejně jako ostatní text. Jistě, pokud bych měl nějakou takovou pasáž číst na veřejnosti, určité bloky by tam zřejmě byly. Ale jinak nemám problém se psaním ani čtením textu, kde se vyskytuje sex. A čtenářská základna pro Padesát odstínů a podobně? Přetáhnout ji k fantastice obecně by bylo fakt terno. Takže proč ne. Ať mě tam klidně zařadí.

A poslední otázka – bude mít Frost pokračování? Nebo hodláš zkusit něco dalšího?

Frost určitě bude mít pokračování. Nastudovaných materiálů i nepoužitých scén, které nakonec nezapadly do celkového konceptu knihy, mi zbylo dost. Ale mám rozpracované i jiné věci, které bych chtěl co nejdříve dokončit. Mohu prozradit, že ač jsou tyto příběhy zasazené do odlišných lokací, jinak nemám v plánu z nastaveného kurzu uhýbat.


 

Přidat komentář

Sarden - internetový magazín o sci-fi a fantastice  /  šéfredaktor:  Martin Stručovský  /  zástupkyně šéfredaktora: Monika Dvořáková  / webmaster: Petr Šimčík / ISSN: 1805-2711