UKÁZKA: Oskar Fuchs, Frost

Článek od: Redakce - 25.04.2017

Jedem se zapnutýma majákama, což jsem vždycky chtěl. Bohužel bez houkaček, takže brzo nastoupí nuda. Když zavřu oči, že jako budu hodnej a zkusím spát, obdržím dloubanec do žeber samopalem.
To znamená válku!
Z vysílačky zazní božskej Kája. Konkrétně megašlágr Kávu si osladím. Řidič zuřivě mačká všechny tlačítka. Marně. Takže se proti svý vůli dozví, že si na jaře spočítá vrásky. Dojdu k názoru, že mám tu písničku rád, tak ji nechám běhat ve smyčce. Nepomůže, ani když šofér přístroj vypne. Nakonec to vzdá.
Chtít umlčet Gotta je utopie.
Všichni si proto oddechnou, když dorazíme před policejní stanici. Řeknu vám, nic moc barák, ale automat na kafe by tam mít mohli. Je osobní urážkou, že žádnej přístroj požadovaných schopností po cestě do výslechový místnosti nepotkáme. Přebíraj si mě tam dva fizlové v civilu, představěj se jako Skácel a Smrk. Vypadaj jako bráchové. Oba vysoký černovlasý s bradkou.
Vezmu místo na židli, ruce dám na desku stolu. Tak hoši, kdo bude hodnej a kdo zlej policajt? Zářivka svítí, lino je hnusný, stěny potřebujou vymalovat.
„Takže,“ Smrk koukne na moji občanku položenou vedle psacího stroje, „pane Frost.“ Tím hereckým výkonem aspiruje na Oskara, minimálně ale letos získá Českýho lva. V řadách strážců pořádku máme netušený množství talentů!
„To znamená mráz,“ prokáže vzápětí lingvistický nadání Skácel. Jeho kolega je profík na svým místě, nenechá se proto bravurním překladem vyhodit z výslechový rutiny.
„Co jste dělal v Býčí skále a Anthroposu? Vidíte, nemá cenu zapírat, víme všechno.“
To těžko. Kdyby jo, donesete mi kafe a popelník. Na tyhle otázky nemám navíc zájem odpovídat. Takže hledám, čím se zabavit. Slabě hrající rádio je lákavej cíl, nakonec ale věnuju pozornost palmě. Elegantní trsnatá rostlina má kolem dvou metrů, tenký kmínky a tmavě zelený listy. Nechám ji uschnout. V květináči si ještě všimnu žlutý cedulky s nápisem Chrysalidocarpus lutescens. Tyhle čáry máry mimochodem dělaj strašnej magickej hluk. Průměrně citlivej lokalizátor je cítí na dvě stě kiláků. V zájmu Policie ČR doufám, že si mě Organizace rychle vyzvedne.
Místností zahřmí Bílá orchidej od Evy a Vaška. Když už jsem u těch kytek, tak se to hodí, ač mám jinak naprosto odlišnej hudební vkus. Skácel vyskočí a aparát vypne. I marná snaha se cení.
Jednu bílou orchidej, dals mi nic víc, jednu bílou orchidej na prvním rendez-vous, líbat mé dívčí rty ses krásně bál, jen ta láska, jen ta ví, co přijde dál.
Fízl naštvaně vytáhne síťovou šňůru. Ne, že by to pomohlo. Není slyšet vlastního slova. Po chvíli volume ztlumím, není to ale jen tak bezdůvodný.
Smrkovi zazvoní mobil. Vytáhne telefon, ale ten mezitím ztichne. Utajený číslo pak vyzvání ještě šestnáctkrát. I přes nastavenej tichej profil. Policajt začíná chytat nerva. Aby toho nebylo málo, zazní hlasitý klepání na dveře. Než k nim Skácel dojde, nechám v rohu místnosti vykvýst
plíseň a u stropu luxusní pavučinu. Bavím se královsky. Na chodbě překvapivě nikdo není.
„Vy odmítáte spolupráci?“ zvýší Smrk hlas, když zatvrzele mlčím. Využívá tak zdánlivýho zklidnění situace.
„Nekřičte na mě,“ odpovím a nechám zářivku rozblikat v rytmu dechovkovýho hitu. Bylo mi přece sdělený, že cokoliv řeknete, může a bude použito proti vám. Takže bez advokáta nehodlám vypovídat. No, ani v jeho přítomnosti bych s těma dvěma ocasama nekomunikoval. A protože na mě může ječet jen Angela, pomsta na sebe nenechá dlouho čekat. Schválně, vole! Sleduj, kam ti vyženu tep!
Zazní další klepání. Skácel se vskutku panteřím skokem ocitne u dveří a prudce otevře. Chvíli kouká do chodby, až pak ho napadne sklonit hlavu.
„Kudy,  prosím,  Na  sever?“  chce  vědět  malej  tučňák a přátelsky kyne křídlem. Bílou orchidej, hrající už pošestý za sebou, střídaj Kabáti. Hádejte třikrát, o jakou písničku jde.
… No tak mi zatancuj, ať náladu mám…
Když se za oknem objeví hlava žirafy v růžovým pleteným kulichu, je to poslední kapka.
„Já se z toho poseru,“ zaúpí Smrk. Přání mu rád splním. Pokud touží mít z prdele hydrant, proč ne. Není problém. Policajt vyvalí oči, přitiskne ruce na zadek a se slovy: „Vem to za mě, Venco!“ vyběhne z výslechovny rychlostí, kterou by mu záviděl i Usain Bolt. Kam spěchá, je jasný.
Stejně to nestihne. Věřte mi.
Velkej  sudokopytník  zatím  přitiskne  tlamu  na  sklo a udělá ukázkovýho ježdíka, což je název pro imitaci přísavkovýho efektu, jakej dělaj ty sumečci v akvárkách. Fialovým jazykem přitom necudně kmitá zleva doprava.
Skácel bezradně stojí uprostřed kanclu a drží si hlavu. Jsem navýsost spokojenej. Sundám ze zápěstí pouta a vytáhnu cigára.
„Chceš taky jednu?“ zeptám se fízla přátelsky. Jestli řekne, že tu platí zákaz kouření, tak mu zbytek dne ještě vyšperkuju.
„Ano, pane Frost. Mohu k tomu donést kávu?“ Žirafa zmizí, rádio ztichne. Lino přestane dělat vlny.
„To by bylo od vás hezký,“ přikejvnu. Přes stůl pošlu krabičku. Skácel si zapálí a opustí místnost. Během chvilky je zpátky se dvěma plastovýma kelímkama.
Dáme ještě jedno retko, pak otevřu okno, abych vyvětral.
„Co teď?“ chce vědět policajt.
„Počkáme na mýho právníka.“
„To zní velmi rozumně,“ usoudí Skácel. Je to nakonec dobrej chlap.

Anotace: 

Válečný mág Zikmund Frost se místo prohánění sukní musí zase jednou věnovat práci pro Organizaci. Což mimo jiné obnáší eliminaci čarodějů a dalších potvor. Někdo na něj ale přichystal podraz. Zdánlivě běžná akce v brněnském pavilonu Anthropos se proto zvrhne v krvavou lázeň. Aby toho nebylo málo, na scénu přichází opravdu mocný hráč z dávné minulosti. V Býčí skále u Adamova tak po staletích opět zní nejen bušení kladiv, ale i zoufalý křik rituálních lidských obětí. Jisté je, že než Frost zjistí, kdo za tím vším stojí, bude muset vystřílet ještě hodně zásobníků. A taky přivolat posily. Naštěstí ví, kde je hledat. Na historickém pomezí Čech a Moravy stával v bažinách hrad Krotenful. A strážil jej někdo, s kým si skutečně není radno zahrávat.

Frost
Oskar Fuchs
Nakladatel: Epocha
Počet stran: 168
Cena: 159 Kč

Přidat komentář

Sarden - internetový magazín o sci-fi a fantastice  /  šéfredaktor:  Martin Stručovský  /  zástupkyně šéfredaktora: Monika Dvořáková  / webmaster: Petr Šimčík / ISSN: 1805-2711