Obrázek uživatele Hanina

Historie

Členem již
8 let 1 měsíc

Moje příspěvky

Po smrti podle Barnese, což každého nepotěší – není vůbec nic. Skutečnost, že jednou upadne do nicoty, může lidské stvoření pořádně potrápit. Ale i zde má Barnes dobrou radu...

Poněkud úděsně znějící název ne zcela odpovídá obsahu. Je pravda, že tento díl je o něco depresivnější než předešlé a je pravda, že Zoey vyhořelá je. Vtip a neustále špičkování mezi mláďaty však z textu nevymizely.

Texty o upírech se stávají čím dál populárnějšími a zubatí krasavci se pravidelně objevují i na filmovém plátně. Éra Bély Lugosiho však dávno minula. Dnes se na výslunní upírské slávy hřejí náctiletí mladíci, chladní svou krásou a něžní svým chováním, a pohledné slečny, které jsou v zásadě velmi milé, ale dokáží být i dosti drsné když je potřeba...

Kniha začíná snovou scénou, která má působit vábivě, ale podle mě se příliš nevyvedla. Hlavní zloun je možná bůh s úžasnými křídly, ale charisma nemá, a basta fidli. Mohla by mu je dodat snad filmová podoba.

Ve čtvrté části série Škola noci - její příběh započal v Označené a pokračoval ve Zrazené a Vyvolené - se Zoey musí stát skutečnou hrdinkou a připravit se na boj se zlem, které může být daleko silnější než ona.

Zpočátku naivní a předvídatelná upírština (Označená, první díl série Škola noci) začíná nabírat děj (Zrazená), který se rozvíjí hned v několika rovinách (Vyvolená). Jak jsem zjistila v jednom nejmenovaném kadeřnictví, Zoe Redbirdová je populární i u dívek a žen, které už překročily onen pomyslný práh náctiletosti.

Zoe Redbirdová není na nové škole (rozuměj pro upíry) ještě ani měsíc, a už jsou z toho dva středně tlusté svazky. Zatímco první díl ,,Označená“ byl spíše jakýmsi zahřívacím kolem, rozhodly se autorky (maminka s dcerou zhruba ve věku hlavní hrdinky) ve druhém díle přimíchat do omáčky také nějaký ten děj. Opět se setkáme se známou partou Zoeiných kamarádů: černoška, blondýna, prostinká venkovanka, gay a prototyp dokonalého kluka, pardon, upíra. Opravdu je to jen můj dojem? Ne, není. Ať žijí stereotypy!

Byla nebyla jedna knížka, která dostala pevnnou vazbu, nálepku světový bestseller a obálku s upíří dámou se sexy tetováním. Autorky knížky – maminka s dcerou – rukou společnou a nerozdílnou daly život ,,novému“ světu s ,,originální“ hrdinkou. Děj se odehrává v současných Spojených státech, kde dítkům hrozí, že jim přestanou chutnat hamburgery s colou, a zatouží po požití rudého moku s železitou příchutí. Nákaza se šíří formou jakéhosi lékaři neprobádaného viru a projevuje se pouze u mladistvých.

Když se mi před pár týdny dostala do rukou kniha, jejíž název sliboval po úspěšném vydání abhorsenské trilogie nášup dalších příběhů ze Starého království, s radostí jsem se do ní pustila. O to větší bylo mé zklamání. Z celého počtu 272 stran se jich ani ne čtvrtina skutečně týká Starého království. Zbytek je jen souhrn autorovy povídkové tvorby, již kromě jména Garth Nix spojuje jen Nixův vybroušený styl a skvěle odvedená práce pánů překladatelů (Robert Tschorn, Zdeněk Uherčík, Milan Žáček).

Stránky