Obrázek uživatele Eylonwai

Historie

Členem již
2 roky 4 měsíce

Moje příspěvky

Dnes, kdy mě sice zápal pro všechno, co jen nějakým náznakem říká „fantasy“ neopustil, ale kdy jsem se naučila troše kritického myšlení, prošla literárním vzděláním a dozvěděla se, co tím vlastně Todorov myslel, vám můžu s čistým svědomím říct: pokud čtete fantasy a neznáte Le Guinovou, měli byste to urychleně napravit! A klidně se zaručím za to, že nebudete zklamaní.

Za vesnicí Dwernik se tyčí věž a v ní žije nesmrtelný čaroděj Drak, který si každých deset let z vesnice bere sedmnáctiletou dívku. O letošních žních výběr neočekávaně padne na Agnieszku, zdánlivě ničím zajímavou, ale neohroženou hrdinku, a ona se směle vydává čelit na první pohled děsivému čaroději s tváří mladíka… Když tohle vyplynulo z první kapitoly, nemálo jsem se zděsila.

Fragment v rámci své nové edice Pendragon nabízí další klasiku žánru fantasy – román Tři srdce, tři lvi amerického grafomana, promiňte – autora Poula Andersona. Ano, je to klasika a do klasik se kopat nemá (protože jsou mnohdy tak ztrouchnivělé, že by se mohly rozpadnout v prach), ale…

Když se ztratí hledač, je to pěkně na houby. Zvlášť když hledal legendární Hladový meč, zbraň krále Ruthara. Komtesa Marie, vždy připravená na vzrušující dobrodružství, a její dopisní přítelkyně Marta, chrámová kněžka s neobyčejně bystrou myslí, jsou odhodlané přijít téhle záhadě na kloub.

Bard městských kanálů, úzkých dlážděných uliček, smogu a bezúčelného lidského hemžení, pod kterým se skrývá hrůza, je zpět.

Vesnice Zeď byla vždycky trochu zvláštní. Její obyvatelé se nikdy nevzrušovali z podivného vánku, při němž plameny najednou hoří modře nebo rudě. Ani z ještě podivnějších návštěvníků a pocestných mířících k průrvě ve zdi. Za tou zdí je totiž cosi tajného a přitom dobře známého, cosi, co voní po ostružinách, letním večeru a ohni. Je tam jiný svět.

Draci se líhnou. Konečně! Deštná divočina na tenhle den čekala příliš dlouho. Ale… co je to? Proboha! Co to vylézá z té schrány? A támhle, sotva se hýbe! Tady je něco hodně špatně…

Pamatujete na partu vesmírných cestovatelů z Poutníka, která mířila na malou, rozzlobenou planetu? Na hlavní hrdinku s rodinným problémem, sympatického kapitána, hyperaktivní techničku, na… opeřenou ještěrku? No, asi moc ne, že? A víte, že to vůbec nevadí?

Země, vzdálená budoucnost. Planeta se přestala otáčet, polovinou je v nekonečné tmě a polovinou v neustálém žhnoucím dni. Na sluneční straně se rozpíná fíkovník, obrovský organismus tvořící džungli přeplněnou rostlinným životem. A na té druhé? Kdoví. A gigantičtí traverzéři mezitím snovají své pavučinové stezky na trase mezi Zemí a Měsícem. Vítejte na konci světa.

Někdo hraje o trůny rád. Někdo by neváhal vraždit novorozeňata nebo bodnout bratra do zad, jen aby mohl usednout na místo mezi bohy a lidmi. A někomu to jen tak spadne do klína, aniž by se o to kdy prosil.

Stránky