Obrázek uživatele Petr Simcik

Bio

Stručné bio

Webmaster a webdesigner se zálibou ve čtení spousty písmenek, nejlépe složených v akčnější sci-fi román.

Co na sebe dál práskl/a:

Oblíbený styl - postapokalyptická scifi. Mám rád tu idylku zřícených velkoměst, obrovských opuštěných prostor a odkazů na časy, které odvál radioaktivní vítr.
Na druhou stranu, žít bych v tom nechtěl. Maximálně se tam vypravit na pár dní s foťákem a brokovnicí.

Rád se ale pustím do čehokoli. Epická fantasy, space opera, komiks...  Mým posledním objevem je Usagi Yojimbo, králík dbalý samurajské cti s proklatě rychlým mečem.

A ještě foto, to abyste mě poznali, když se potkámě někde na CONu :)

Moje osobní / i jiné www stránky:
http://www.petrsimcik.cz

Historie

Členem již
9 let 6 měsíců

Moje příspěvky

První, co vás při pohledu na mangu Noční škola: Knihy čaromějek 1 uhodí do očí, je formát. Bohužel, špatná zpráva pro sběratele mangy a zároveň milovníky pečlivě vyrovnaných knihoven: je tu formát, který vídáme spíš u klasických knih. Další věcí je fakt, že se komiks nečte jako správná manga odzadu, ale zcela klasicky, po euroamericku. To se dá jednoduše vysvětlit při pohledu na jméno autorky - Svetlana Chmakova.

S potěšením musím konstatovat, že ve většině případů přežily příběhy přenos do komiksové podoby dobře, ne-li výborně. Přesto se našlo pár takových, které doplatily hlavně na malý prostor, jenž jim byl vyčleněn. Je to škoda a myslím si, že pokud by příběhů byla na stávajícím prostoru polovina, možná dokonce třetina, dopadlo by zpracování ještě lépe a mohli bychom držet v rukou publikaci blížící se dokonalosti. Teď již ale k jednotlivým příběhům.

Kniha Druhá je svého druhu trochu exotem. Zatímco se většina české sci-fi tvorby vydává cestou akce obalené nepříliš složitými myšlenkami, Jiří Špaček chytá ten kratší konec provazu a servíruje nám survival space robinsonádu říznutou dystopií a akci zatlačuje do pozadí, jen jako prostředek, nutné zlo, abych tak řekl. Po vřelém loňském přijetí Spěšného vlaku se jedná o další nezapomenutelnou českou fantastiku pro širší čtenářské vrstvy.

Patrick Zandl. Že vám to jméno něco říká? Zaprvé jde o šéfredaktora internetového magazínu Lupa, ale hlavně se jedná o autora jedné z těch lepších knih z edice Pevnost, epické bitvy o přežití lidské rasy pod českým vedením, Flotila Země. Kniha, kterou bych vám teď chtěl představit je ale úplně jiný šálek kávy. Dokonce to ani není sci-fi, natož fantasy. Koncernová pětiletka je totiž realita... a taky trochu červená knihovna pro muže.

Light Jagami je pilný student a kromě toho i masový vrah. Stačilo k tomu jen jedno, ...

Patnáctým dílem série o králíkovi bez bázně a hany se nám dostává do rukou pokračování příběhu započatého v díle dvanáctém, ale zatímco Ostří trav je poměrně komplikovaný příběh s více dějovými liniemi, jeho pokračování by se dalo přirovnat k tobogánu. Tobogánu, který neustále nabírá na rychlosti, jen v zatáčkách opravdu mírně přibrzdí, ale žene si to stále kupředu, téměř přímou linkou do cíle.

Asi si budete říkat co je Geekovského na předpotopní diafilmové promítačce. Podle mě hodně. Jde o technickou hračku u které se vyblbne celá rodina, je v ní trocha nostalgie a je to také jeden ze způsobů, jak nechat dětem zapomenout na všechny ty Spidermany. Ne, že bych zrovna proti Spideymu něco měl. 

Vítr svištící kolem křídel, synchronizované kulomety dštící déšť olověných střel a palec nahoru na znamení úspěšného zásahu. To jsou letecké souboje první světové války, a přesně to můžete zažít u vás v obýváku za nulových nákladů a s nulovým rizikem.

Smrt, soud, nebe a peklo, to jsou čtyři poslední věci člověka. Tři jmenované vám obstará Thomas Cale. A nebe? Na to ve světě Thomase Cala není místo.

Předně bych chtěl říci, že říjnová XB-1 má snad nejhezčí obálku i barevné sladění a je to minimálně třetí povedená obálka v řadě. Je tedy mojí velkou nadějí a příslibem toho, že už se v bočním sloupci nikdy neobjeví brčálově zelená, nebo nedej bože růžová. To jen tak na okraj. Obálka totiž určitě není tím, kvůli čemu XB-1 čteme.

Stránky